NDR - Německá demokratická republika byl stát, už ani třicátníci si ho nepamatují, stejně jako pomalu padá do historie Československá republika. Mladí vědí, ale je jim to fuk, stejně jako mně bylo jedno, když mi děda vyprávěl o Rakousku - Uhersku.
Bylo nebylo. 40 let spolu sousedily. Slova jsou jen slova, nebudu rozebírat slovo demokracie, ale jako žáček s pionýrským slibem jsem slýchával, že není Němec jako Němec, to byla slova veleducha Klementa Gottwalda, která vyslovil asi v krátkých okamžicích vystřízlivění.
Na severu žili hodní Němci, na západě zlí, o druhé světové válce a jejích důsledcích bylo napsáno hodně lidmi podstatně chytřejšími než jsem já.
Už je to přes sedmdesát let, žijme dnešek. Ohlížet se zpět cenu má, ale jenom pro poučení, jak to vypadá, když se lidé, kteří mají jiný mateřský jazyk, nedokážou dohodnout.
My to víme, ale když se rozhlížím po světě, lidstvo je stejně nepoučitelné.
V nedávné době jsem se jel podívat na místa, která bývala česká, pak německá, pak... Těm, kteří vlastnili majetek v oblastech dnešních státních hranic to bylo jedno, lidem, kteří tu žili zřejmě též.
Jenom asi není k pochopení, proč hodně sídel v těchto místech dopadlo tak blbě. Na jedné straně hodní Němci, na druhé hodní, jak jinak, Češi. Proč třeba železniční spojení mezi Děčínem a Rumburkem bylo v době úžasných německo - českých vztahů zrušeno a navázáno až v 21.století.
Trať přes Bad Schandau a Sebnitz vede přes území Německa, společně ho provozují železnice obou států.
Českosaské Švýcarsko je unikátní území, ve svých 74 letech jsem nasedl v Děčíně do vlaku, za české koruny si koupil český lístek, starší průvodčí mluvil perfektně česky i německy.
Vystupuju z krásného vláčku. Je tady
DOLNÍ POUSTEVNA
Našel jsem si pěkně vedené stránky, kde má každý možnost se poučit o historii místa. Trochu zjednodušeně bych řekl, že hranici mezi územím českých panovníků a míšeňským biskupstvím určovalo místo, kde od pradávna žil poustevník.
Jako hraniční kámen jim byl dobrý, když ho už nepotřebovali, zrušili ho, založili Dolní Poustevnu, německy Nieder Einsiedel.
Krajina k Rumburku, jež byla jakž takž zachována díky chalupářům, kteří tady v divukrásné přírodě obydlili objekty po Němcích, kteří už tu nesměli žít.
Hned obrovská budova nádraží, kam se hrabe pražský wilsoňák, uchvátí. Možná je určená ke spadnutí, hospoda jakási byla, ale od jara, kdy začaly platit socansko - babišistické zákony, podporující živnostníky, zrušená.
V městě se zjevně pracuje, přestavuje, nevypadá to, že by padaly další domy, kterých po roce 1948 asi zmizelo dost.
My Češi se snažíme, abychom se ukázali, jeden velký objekt v přestavbě zjevně vlastní Vietnamci, kteří tu poskytují leccos, viděl jsem asi tři nehtová studia, pravděpodobně levnější než za potokem v Sebnitz.
Stejné je to i v restaraucích, jezdí sem na obědy auta německých značek, přestože se mi ceny nezdály nejnižší.
Ale lahvové pivo se tady dostane vychlazené, prodávající je z Vietnamu.
Ale, kdo chce, může se sem podívat. měl jsem sebou šest starých pohlednic, jenom dvě srovnávačky jsem z nich vytěžil.
Dost málo, co?
Hlavně teď, když tak brouzdám a brouzdám, našel jsem stránku, kde je poměrně dost starých pohlednic. Buším si do hlavy, až mi piliny začaly vypadávat, kdybych fotky býval měl, to bych si býval lebedil.
Tady:
Asi sem ještě někdy zajedu, spojení je dobré a směrem k Rumburku leží několik obcí, které stojí za to projít.
Protože jsem optimista, věřím, že i v tomto kraji si budou další generace vyprávět, jaké nesmysly se tady staly.
tady jsou fotky moje, ne však srovnávací:
CÍNOVEC
Cínovec je trochu jinde, nad Teplicemi, patří k městu Dubí, které svého času vyvolávalo hromadné pohoršení nad zástupy prostitutek, sloužící pro pobavení německých zákazníků. Jak už to bývá, zvlášť rozčilení byli lidé, kteří tady nikdy nebyli.
Mám k Cínovci zvláštní vztah, jak už jsem nepsal nedávno:
Tady vesnice zmizela, vyrostlo a stále vyrůstá horské středisko, vietnamští prodejci mají svoje trpaslíky už připravené, aby je snad zlikvidovali. U hranic prodávají květiny.
Někde tu stojí golfový areál, mluví se i o obnovení těžby barevných kovů.
Autobus vyjede nahoru z Dubí a jsme na horách. Sem jsem chodíval na pivo. Bylo mi tenkrát 18 let a 3 měsíce.
Ještě jednou, to je asi starší fotka než předchozí.
Měl jsem v tabletu hodně starých fotek z Cínovce, chodil jsem sem a tam. Mnoho objektů vzalo za socialistického hospodaření za své. A tak jenom nahodile jsem některé domy poznal. Aspoň doufám.
Tady je prodejna květin, zřejmě s výhodnými cenami pro německé zákazníky. Naproti bývala restaurace Beseda, když už měli Na Pomezí zavřeno. V těchto místech pamatuju dráty, které se po roce 1961 odstraňovaly, vystavěla se i celnice, restaurace.
Po Schengenu celnice ztratila důvod k existenci, stejně už jde o vedlejší komunikaci, protože od hotelu Na Pomezí vede na hraniční přechod novější silnice.
Jel jsem sem hlavně za vzpomínkami, kromě toho, že mi uprchlo mládí bůhvíkam, svoje dávné vzpomínky jsem nebyl schopný umístit v terénu. A protože tady staví autobus z Drážďan do Teplic, počkal jsem si na něj.
Na stránkách obce Cínovec jsem našel zajímavé povídání o historii obce
Existence osady Cínovec (Zinnwald) je zaznamenána již ve 14.století, první doložená zpráva je z roku 1378. Středověký rozvoj probíhal pod vlivem hornické činnosti – dobývání cínové rudy. Byla to právě těžba rud, která dala osadě mimořádný význam. Z české strany byl rozvoj Cínovce ovlivněn horním městem Krupkou. Původně Cínovec sestával ze dvou samostatných částí - Předního Cínovce (Vorder Zinnwald) a Zadního Cínovce (Hinter Zinnwald) Přední Cínovec (ve směru od Krupky) ležel zhruba v polovině cesty mezi Fojtovicemi a dnešním Cínovcem. Odsunem obyvatel po II.světové válce osada zchátrala a po vytvoření hraničního pásma byla počátkem 50.tých let zcela zbořena. Nenávratně tak zmizela jedna z romantických horských obcí, včetně kaple a školy.
Poloha Cínovce předurčovala osadě pestrou historii a lokální důležitost. Pro srovnání - ve třicátých letech 19.století má Dubí (Eichwald) 71 domů, 461 obyvatel a je připojen do Novosedlic. Naproti tomu samostatný Cínovec má v téže době 101 domů a 581 obyvatel. Statistické údaje z roku 1880 uvádějí u Zinnwaldu – Cínovce 241 domů a 2263 obyvatel. Vrcholu svého rozvoje dosáhl Cínovec kolem roku 1930, kdy se stal obcí soběstačnou, vybavenou vším, co složitý život na horách vyžadoval. V obci prosperovaly rudné doly, továrna na kapesní svítilny, továrna na klobouky, 3 pily, barevna, družstvo pro elektrifikaci obce, lékař, porodní asistentka, velkoobchod s dřívím, pohřební služba, 4 zasilatelství, 4 obchody, 2 pekaři, 2 řezníci, mnoho dalších řemesel a také 9 hostinců.
Cínovec leží v nadmořské výšce 835 m n.m. a převládá zde chladné a větrné počasí s průměrnou letní teplotou (červenec) 12 – 14 °C.
Před 80 lety bychom tady sehnali i porodní asistenku.
Jsem rád, že autobus jel podle jízdního řádu a vezu si pár fotek.
Žádné komentáře:
Okomentovat