sobota 29. dubna 2017

Chlumec nad Cidlinou


Vždycky jsem měl ostych jet do Chlumce, abych nedopadl jako sedláci. Čtu si v historii, chytří študovaní pánové mě poučili, že v roce 1775 to byla jedna z mnoha selských rebelií proti vrchnosti.
Rebelanti tenkrát prohráli, ani nebyly následky hrůzostrašné, nekonaly se popravy, prohrálo se. Hlavní iniciniátoři neskončili na šibenici, jen museli odstoupit z funkcí jako fotbalový trenér, když jeho mužstvo dostane víc gólů než dá.
Komunisti měli rádi, když se mohli někde chytit a zdůraznit, jak kromě nich všichni ubližovali pracujícímu lidu.
Město na řece Cidlině v minulosti poměrně důležité, křižovatka cest, samozřejmě i železničních. Zmínku o fotbale doplním, že Chlumec leží asi 4 kilometry východně od obce Převýšov, které hraje třetí nejvyšší českou fotbalovou soutěž.
Nejznámějším rodákem je Václav Kliment Klicpera, Pražáci mají na Václaváku svého Václava na koni, chlumečtí Václava bez koně na podstavci, jak by vypadal dramatik na koni?
V rovinách bývaly bažiny, proto chytří vymysleli rybníky, neexistoval jen Krčín. Trochu jsem se začetl do historie města a objevil jméno Zdeslav z Divišova, prapředek rodu Šternberků. Divišov jsem navštívil nedávno v předjaří netuše, že zima se letos bude konat až do slavných májových dnů.
Vezmu-li vzdálenost Chlumce od Divišova, byl to výkon, proto se stali Šternberkové v českých dějinách významnou šlechtou. Stejně jim Chlumec časem sebrali Kinští. Mohl bych si tahat tričko, že moje potulky mají předem chtěnou souvislost.
Ne, lhát nebudu, snad jenom byl ubezpečen, že všechno souvisí se vším. I když mi vrtá hlavou, kde co ještě prováděl Zdeslav, syn Diviše z Divišova.
Moje cesta, tedy dvě cesty jsou nahodilé, několikrát jsem tudy jel, přestupoval, našel pár starých fotek, zasvěcená publikace mi chyběla.
Šikovné spojení běhen nepracovních dnů, však mám staré fotky i z nádraží, to však přestavěli natolik, že mě přepadl smutek, další, že nádražní hospoda je zrušená, nebude kde čekat na vlak.
Kdo tam zabloudí, nechť nepláče, před nádražím je šikovná knajpa.

Jelikož jsem přijel fotit podklady pro koláže, zvané srovnávací fotky, tablet naplněný, začnu se konečně procházet po městě. Je jedno, že jsem ve skutečnosti chodil jinak, ale tak to v životě většinou bývá.

200 metrů jihovýchodně od nádraží začíná hlavní ulice, Kozelkova. na paměť Zikmunda Kozelky, dlouholetého chlumeckého starosty na přelomu 19. a 20.století, který velkolepě nechal vybudovat širokou tepnu, spojující nádraží a centrum města.
Hned u železničního přejezdu stojí tato stavba, přiznávám, že jsem první den zmateně hledal hotel Liverpool v centru města, nebýt toho, že mě ve škole naučili číst, nepřečetl bych si, že v roce 1927 byl hotel přestavěný na skladiště. Proč? Nevím, hotel býval podle zpráv společenským centrem, tady schůzovali Sokolové. Přestože to bývá časté, změnu neprovedli komunisti
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Kozelkova třída je jak podle pravítka, končí až u Okresního domu, jak vidno v dáli.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Sokolovna z roku 1929, stále jsem na Kozelkově třídě.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Historických fotek sokolovny se mi sešlo dost. Co vybrat? Protože sokolovna není manželka, kterou si nakonec nějakou vybrat musím, nechávám na případném čtenáři, aby se rozhodl, co vyhodí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Jenom bradla a kruhy nejsou život a tak v sokolovně bývala i hospoda a biograf. V zdravém těle zdravý duch.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Na staré fotce je psáno Jiráskova ulice, ovšem spisovatel Alois má po celé republice tolik ulic, ze ho neubude, když přenechá pojmenování Kozelkovi, kterého je místní bulvár nápadem. Při cestování zjišťuju, že si stále více místní občané uvědomují, že by měli vzdát hold svým rodákům.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Sokolovna už je v dáli, vpravo spořitelna z roku 1928, která, světe div se, zůstala spořitelnou.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Na druhé straně Kozelkovy ulice postavili chlumečtí školu, která se postupem let změnila v celý areál škol. Jsem rád, že jsem tady byl, když stromy ještě čekaly na jaro. Roh budovy s balkónem vpravo je bývalá Vlachova vila.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Ještě jednou škola, trochu z jiného úhlu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Naproti škole vybíhá z Kozelkovy ulice ulice Komenského. A tady si nechal postavil vilu Zikmund Kozelka. Věřím a doufám, že si na ni ve funkci nenakrad. Nechal po sobě velké dílo, tuhle ulici jen tak nikdo nezboří. Komenského ulice je zrovna v rekonstrukci, aby si někdo nemyslel, že na fotce je její dnešní stav.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Cestou po české vlasti jsem už viděl mnoho tzv. Okresních domů. Chlumecký je z počátku 20.století od architekta Vejrycha, později budovu převzala záložna. Dnes lékárna a úřad práce. Domem končí Kozelkova třída, nalevo je ulice Klicperova, napravo Pražská.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Podobný záběr o 11 let později. Stojím blíž k Okresnímu domu, vlevo je dnes country hospoda U koně, jedna z místností, kde dostávám pocit, že jsem se narodil právě proto, abych v nich trávil čas. Na zdraví.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



V záhlaví staré fotky je psáno Pernštýnská ulice, kterou dnes nenajdeme. Klicperova. Kdo by jeho jméno neznal, vzdělanci? Je kratší než Kozelkova, vede od Okresního domu na náměstí, taktéž Klicperovo. Kostel nese jméno po svaté Voršile. .
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Podobný záběr. Byl jsem rád, že jsem tu chodil v den sváteční, ve všední dny bych se asi toto fotit bál. Za dětmi v kloboucích je zřejmé, jak na místě malého domečku vyrostl hotel. Málem kostel zakryl.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Ano, v roce 1932 už stál Grandhotel.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Jak běžela jména hotelu, vidím, že se tu vyskytuje i název Astra. Vpravo řeznictví Jana Procházky, teď rodinný pivovar U Vacků.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Řeznictví v pětašedesátém zůstalo, jen se za komunistů jmenovalo Maso uzeniny.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Je na čase se v Klicperově ulici otočit a podívat na východní průčelí Okresního domu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Teď je v záběru vlevo vchod do hotelu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Stojím na témž chodníku, jenom jsem se převalil do první republiky, kdy jsem nebyl ještě na světě a můj táta chodil za holkama. Hotel dnes nevypadá jako luxusní, je zavřený, ale zjevně se v něm pracuje. Třeba překvapí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Ještě hledím do Klicperovy ulice, ale stojím na Klicperově náměstí, které se v době mého focení rekonstruovalo, proto ploty, případně stavební stroje. Za čas bude jinak. Tak mě napadlo, jestli se tyhle moje koláže zachovají, mohl by je někdo použít jako historický dokument. Mám pocit, že já to už nebudu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Z místa, odkud jsem fotil předešlý záběr, nevydal jsem se na náměstí, ale do Jungmannovy ulice. Hezký domek vlevo je rodným domem Václava Klimenta Klicpery, je na něm vidět pamětní deska. Domek vzal za své, ale deska je vsazená do žluté potvory, postavené na místo rodného domu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Nezbývá mi nic jiného, než se vrhnout na náměstí. Kostel svaté Voršily je dnes ozdobený plechovými WC.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Pohled z jiného úhlu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Konečně došlo i na Klicperův pomník.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Podobných pohledů na náměstí bude následovat několik.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



V záběru je už kus nové úpravy Klicperova náměstí. Dramatik už nebude sedět za plotem.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Trh se jmenoval týdenní, název farmářský ještě nikoho nenapadl.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Pokud někoho nudí sledovat záběry na tentýž kostel, nedá se nic dělat, Chlumec nad Cidlinou nemá na hlavním náměstí více kostelů..
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Třeba se v budoucnosti budou konat projížďky zahraničních turistů takovými vozidly.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Psal jsem, že jde o kostel svaté Voršily, zatím čtu Děkanský chrám. Rád bych napsal obojí je správné, ale raději budu mlčet.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Kdyby můj táta byl z Chlumce, mohl být mezi těmi uličníky. Honosný dům vpravo je radnice.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Kdyby tam nezasadili smrk, bylo by na děkanský chrám líp vidět.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Padesátá léta, největší náměstí ve městech byla zároveň autobusovými nádražími.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Tvrdil jsem výše, že druhého kostela na chlumeckém náměstí není. Nevím, jak to mají husiti, Husův sbor tu je. Postavený na části pozemku, kde býval Starý hrad.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Václav Kliment Klicpera zblízka. Já si ho pletu se Stroupežnickým, nechť je mi prominuto, já maturoval na průmyslovce, soudružka profesorka nám cpala do hlavy socialistický realismus.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.aukce-pohlednic.com/



Vracím se Klicperovým náměstím nahoru po severní straně kolem radnice, jejíž čelní stěna je zde vpravo.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Radnice v plné kráse.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Pohled na severní frontu náměstí směrem k východu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Za pomníkem je radnice, na nových lavičkách už se randí. Pardon, to je náhoda, nešmíruju.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Část jižní fronty náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Jižní fronta ve větším rozsahu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Opouštím Klicperovo náměstí, kde bych byl brzy nápadný, snad i podezřelý. Mířím na kopec, ano i v Chlumci mají kopec, kde stojí zámek Karlova koruna. Jdu Pražskou ulicí, narazím na kostel Nejsvětější Trojice.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Zámek Karlova koruna. Starých fotek spousta, na porovnání nevhodné. Zámek i park stojí za návštěvu. Píšu si, byl jsem tady.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Dvě návštěvy města Chlumec nad Cidlinou jsou u konce. ještě stihnu si koupit v hospodě kelímek do vlaku.

Pár fotek z procházek >


Další srovnávací fotky z různých lokalit >


čtvrtek 20. dubna 2017

Brocno a Chcebuz

Stárnu jako všichni, u ostatních mi to tolik nevadí, ale už ani nedokážu předstírat, že jsem dědek plný elánu. Pozitivní je, že se rád na své okolí usmívám, doufám, že nejsem za veselého dementa.
Někdy minulý týden jsem se vyznal ke vztahu ke krajině, která ač je na pomezí středních a severních Čech stojí stranou turistického šílenství. 
http://vencovypindy.blogspot.cz/2017/04/cesta-do-mist-zapomenutych.html
Všechno mi trvá dlouho, než něco hodím na papír, vlastně kecám, nepíšu na papír, ten může skončit ve sběru, na moje pindy stačí klávesa "delete". Až tak je všechno pomíjivé.
Co mám ještě napsat o pěkném výletu. Asi sem připlácnout koláže, jež srovnávacími fotkami nazývám. Obě vesnice nemají ani znak, sice v každé z nich existoval zámek, dnešní ruiny mají daleko k objektům antických vykopávek.
Aspoň hospoda kdyby tu stála. V některých chvílích si říkám "čert vem zámek, ale žízeň...".
Historickou polovinu koláží jsem okopíroval z publikace Vitalije Marka a Petra Prášila Štětí a okolí na starých pohlednicích, kterou vydal Baron v Hostivici roku 2014.

BROCNO (BROTZEN)
V obci bývaly rybníčky na povrchovou vodu, Brocno je na kopci, žádná voda sem nepřiteče, ani když budete prosit. Velká budova, ve které ještě po druhé světové válce hráli ochotníci divadlo, i tančit se zde dalo. Barák se opravuje, třeba... aspoň pivo někdo natočí.
Ale, mají si děti kde hrát?



Vlevo je škola, do které před sto lety chodila stovka dětí... Materiál složený před budovou dává naději, že dům nespadne jako to hrozí zámku, který tam dole ukončuje dolní část návsi.



Když už píšu o zámku, zde je. Kolem něj se musí opatrně, vlastně není na co koukat.



Kulturní stánek málem kdysi města Brocno, v němž zrovna provozoval hostinskou činnost Franz Pilz.



Podobný pohled, tentokrát je i vyfocená škola. Skoro by se chtělo říct "jó, za Rakouska bylo dobře..."



 Tady se pohled na objekty vyměnil. Škola, teprve pak hospoda.



Pohled z návsi na její konec, kde na křižovatku se silnicí z Chudolaz do Chcebuze stával obchod. Dům stojí dál, ze strany je i obchod s velice omezenou prodejní dobou.



Na počátku 20.století chodili místní vesničané oblečení takto. Myslím, že se na focení náležitě připravili. Kdyby tušili, že se na ně někdo bude dívat ještě v 21.století.



Tady býval obchod, dnes to vypadá na chalupáře, zaplať pámbu za ně.



Spodní část návsi.



Zemědělská usedlost, někdo se o ni stará, sice zmizely některé ozdůbky, ale objevila se brána. Objekt s věžičkou je hasičská zbrojnice. Je stále funkční?



Trochu jiný záběr na totéž, v knížce je psáno "kaplička", u jiné fotky zas "hasičská zbrojnice".



Od hasičské kapličky jsem se vzdálil až na křižovatku se silnicí, kde býval jeden z rybníčků na povrchovou vodu.



Podobný záběr jinak natočený, i tady je zábradlí u rybníčku.



Tentýž rybníček z opačného pohledu, na křižovatce je obchod ještě ve starém hávu.



Onen obchod v detailních pohledu, můžeme si i přečíst, že obchodník se smíšeným zbožím se jmenoval Franz Groksch.


Toto je vše, co se mi v Brocnu jakž takž povedlo, zamávám ještě jednou bývalé hospodě a vydávám se do obce, snad něco přes kilometr pěšky.

CHCEBUZ (ZEBUS)
Sliboval jsem si nejméně tolik fotek jako v Brccně, situace nebyla ke mně štědrá.
Na první porovnatelný dům jsem narazil hned. Stojí na křižovatce, kde je autobusová zastávka, systém dopravy jsem těžko chápal, jak to jezdí do Brocna (vpravo) a do Veselí (vlevo) a zase se vrací. Byl jsem rád, že mě řidič ujistil, že mě zaveze do Hněvic k vlaku, chápat nic nemusím.. Že je velký dům dost zdevastovaný, v tomto kraji nic výjimečného.



Z prostoru pod kostelem je v publikaci dost fotek, ale všechno je jinak, tak aspoň škola.



Vracím se na křižovatku s autobusovou zastávkou. Kostel svatého Petra a Pavla, který je vidět zdaleka, stojí. Ulice se jmenovala Kostelní, v době, kdy zde žilo 900 obyvatel, měly ulice své jméno. Také dnes bílá budova pošty slouží, jinak to není příjemné srovnání.



Další velmi podobný pohled.



Na závěr ještě táž ulice, ale v pohledu zdola, vlevo asi bývala hospoda, no za chvíli budu Na Koreji...


Odjíždím s přáním, že bude třeba líp, ale jak se dívám na svět kolem sebe, bude to ještě chvíli trvat než příští generace dají dohromady, co jsme my zničili.

Fotky míst, která se porovnat nedala jsou zde

Další srovnávací fotky z různých lokalit jsou zde.