středa 31. srpna 2016

Podél potoka Obrtka

Potok Obrtka pramení v obci Obrok na Českolipsku v kraji Libereckém, v území, jemuž se říká i Kokořínsko a to jak známo se rozkládá v kromě kraje Libereckého i v Ústeckém a Středočeském. Na Kokořínsko nedám dopustit. Obrtka velice rychle překročí krajské hranice, hrne se Ústeckým krajem k Labi, leč Úštěcký potok nedovolí, aby vtekla do Labe samostatně. Končí svůj tok po 29,5 km u Polep, kde pěstují výborné brambory a taky chmel a u nádraží mají fajn hospodu.
Pokud se někomu zdá, že se příliš věnuju povídání o hospodách, tak má pravdu, ale já už se těžko změním.
Kolem Hoštky, kterou Obrtka protéká, jsem se již letos motal, publikaci starých pohlednic z okolí města Štětí mám v knihovně, musím jí čas od času provětrat.
Jde o hezké a smutné putování, Sudety a jejich osud je moje věčné téma. Co všechno dokáže zničit v úrodném kraji nenávist mezi národy.
Vesnice kolem Obrtky nebyly chudé, ale obyvatelé byli lidé obyčejní, pracovití, kteří chtěli žít. Jakou řečí mluvili, mě nezajímá.
Všechny historické fotografie, jež jsou součástí mých srovnávacích koláží, jsem okopíroval z publikace Vitalije Marka a Petra Prášila Štětí a okolí na starých pohlednicích, vydanou vydavatelstvím Baron v Hostivici roku 2014.

Z Prahy sem nemám daleko. Vlakem přijedu do Hoštky.
Vyrážím na cestu.
HOŠTKA - GASTORF
Městečko Hoštka už jsem porovnával na jaře. Při svém zmateném pobíhání se mi někam zakoulela jedna fotka, pokud tedy se fotografie v počítači může někam koulet.
Pohled na jižní frontu náměstí, ukončenou kostelem svatého Otmara.



VELEŠICE - WELLESCHITZ
Z Hoštky jdu Velešickou ulicí do mělkého údolíčky Obrtky, tuším, že tady bývaly chmelnice, že tu žili zemědělci. Asi jsou tu asi dodnes, ale je jich méně, život vesnice téměř utichl, pokud se zde něco hýbe, většinou díky chalupářům. Možná nejsou moje pindy směrodatné, protože jsem přišel za velkého vedra. Těžko uvěřit, že zde bývala veliká hospoda, ze které zbyl už jenom prázdný pozemek.
Kostel svatého Jana Paduánského stát zůstal.



U kostela zůstanu. Snad se sem dostanu někdy v zimě, vegetace je bujná, ale vybral jsem záběr, na kterém je vidět ona hospoda U Štruplů. Jméno Štrupl má asi německý původ, přitom se psalo česky, to mě právě fascinuje. Lze na hranicích dvou národností vůbec mluvit o Češích a Němcích? Ti lidé zde žili společně.



ČAKOVICE - TSCHAKOWITZ
Příjemným údolím odcházím do vesnice, kde toho zůstalo víc. Už v papírech z roku 1266 se našlo jméno jakéhosi Jakuba z Čakovic. Dnes je součástí průmyslového Štětí, sláva tvrze rytířů z Čakovic se rozplynula v historii.
Píšu, že zůstalo víc, což je můj dojem. Zbyly budovy, které mi dovolí tvořit srovnávací fotky. Kaplička svatého Jana Nepomuckého zůstala, z hospodářského dvora toho moc nezůstalo.




Poslední věta mého předešlého komentáře platí u dalšího pohledu daleko víc.



Ze stará zástavby naštěstí zbylo tolik, že jsem se mohl zorientovat, přestože charakter návsi je změněný.



Bývalý hostinec rodiny Trautschů.



Táž budova z jiného úhlu.



Náves. Za kapličkou někde bývala tvrz, později zde vyrostla sýpka, teď tu roste...



Zemědělská usedlost, zároveň hospoda, běžné spojení.



Tady zase býval obchod.


Odcházím z Čakovic směrem na Radouň, míjím ještě bývalý mlýn, z něhož někdo vybudoval Hospodu Ve mlejně, která podle současného stavu vypadá, že nepříliš úspěšně.


RADOUŇ - RADAUN
Ze tří vesnic, o kterých dnes píšu, nejzachovalejší je právě Radouň. Ve flašce v mém batohu vody pomálu, ve vesnici hodně zeleně, autobusové spojení se Štětím vcelku dobré. Na budově, která asi bývala sídlem Jednoty, nápis hospoda. Někdo z ní vychází, což znamená, že se může vejít.
"Dobrý den."
"Dobrý den, pívo, že jo..."
Vietnamka ochotně vstává od notebooku.
Do odjezdu vypiju i druhé, přichází společnost, baví se přítelsky s hostinskou, jejíž přízvuk, karikovaný různými krampoly, je nepatrný.
Odcházím spokojený, vidím nabídku vietnamské kuchyně, na dveřích zjišťuji, že otvírají až za dvě hodiny, dům má ještě jeden vchod, v něm je koloniál, stejný podnik, jak to bývalo třeba za první republiky. Ten má otevřeno od šesti ráno, zavírá v šest večer, to už ale je otevřená hospoda. Geniální spojení, které nevymysleli Vietnamci, ale zřejmě je slušně živí.
Češi už dávno vědí, že tímhle způsobem se nedá uživit. Stal se z nás národ právníků.
Rád budu chodit na výlety po vesnicích, kde mě budou obsluhovat usměvaví lidé původem z Asie.
Trochu jsem se rozkecal. Než jsem zahnal žízeň a nasedl na autobus, vytvořil jsem 4 srovnávačky a už se předem těším, že v zimě zajedu a dám si třeba grog.

Kdysi obchod Ernsta Fanty.



Škola z let 1875-76, ve které se učilo do konce 70.let století dvacátého, tedy sto let.



Ještě jednou škola, tentokrát ve směru k Čakovicím.



Kaple svatého Floriána a okolí.


A další, jak jsem slíbil... takže jestli nezapomenu...


Fotky, které jsem zplodil v žízni jsou zde

Mnoho další srovnávacích fotek z různých lokalit

pondělí 29. srpna 2016

Frýdlant


Vystoupíte z vlaku, na nádražní budově je nápis Frýdlant v Čechách. Město se tak nikdy nejmenovalo. Jenom Frýdlant, to dráha musí určovat přesně. Jiný Frýdlant, nad Ostravicí, je ve Slezsku, což je od sebe poměrně daleko. V první polovině 20.století se dá mluvit o Friedlandu, pak Němci byli odejiti, poválečné osídlování Sudet nebylo jednoduché, bohatá města Liberec, Jablonec lákala, dalo se v nich šikovně zbohatnout, kraj na hradbou Jizerských hor už málokoho zajímal.
Když se postavíme na dnešním náměstí T.G. Masaryka a díváme se na budovu radnice, musíme si uvědomit, že tohle nebylo bezvýznamné město. Nebýt vyhlášeného frýdlantského zámku, kdo by sem dnes jezdil?Samozřejmě, jde o historickou nespravedlnost, Frýdlant v tom však není sám.
Město stojící zdánlivě mimo, z Prahy jsem tu však málem za chvíli, už jsem o své cestě psal.
http://vencovypindy.blogspot.cz/2016/08/do-frydlantu-se-slevou.html
První pokus nevyšel, za dva jsem vyjel znova. Zámek jsem kdysi prošel s dětmi, prohlídka je dlouhá i fyzicky náročná.
Staré pohlednice zámku jsou a není jich málo, snad ještě přijedu až spadne listí, mohutné stromy svou zelení leccos zakrývají.
Vlastně nevím, jestli jsem frýdlantské centrum někdy předtím navštívil, bydlel jsem tehdy s dětmi v ubytovně v Raspenavě, na zámek se od vlaku přes náměstí nechodí, bůhví. Frýdlant jsem letos prošel, netroufám se někomu tvrdit, že ho znám.

Nádraží veliké, na nástupišti restaurace, v současnosti je tu jakási vývařovna, nebudu hodnotit, nebyl jsem v ní. Šlo o železniční uzel, tím zůstal, hodně místním.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Miloslava Nevrlého a Pavla D. Vinkláta Album starých pohlednic Frýdlantsko (Knihy 555, 2009)



Městem protéká řeka Smědá, na pohled jen tichý potok, který se po větších deštích promění na řeku, jež dokáže hodně zničit. Povodně a Frýdlantsko patří k sobě. Už před sto lety s tím stavitelé města počítali. Pokud někomu vedle chrámu Nalezení svatého Kříže chybí mohutná budova, šlo o Dívčí měšťanskou školu, která byla zničená v květnu 1945 náletem Rudé armády. Ve škole nás učili jenom o barbarském náletu na Plzeň či Kralupy americkým letectvem. Německo už v té době bylo zničené a spojenci USA a SSSR bombardovali území protektorátu, kde se do posledních dnů vyrábělo pro nacistickou armádu. Armády, přinášející nám svobodu, někdy zabíjeli i nevinné. Proto mám nechuť jenom při myšlence na válku.
Jenom poznámka, že Frýdlant byl díky Československu vnucené mnichovské dohodě součástí nacistické říše a tehdejší českoslovenští představitelé se smlouvě podrobili, návrat území zpět do Československa nebyl odklepnutý na tuty.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Miloslava Nevrlého a Pavla D. Vinkláta Album starých pohlednic Frýdlantsko (Knihy 555, 2009)


Přes vodu na ulici Komenského stála v 19.století postavená tělocvična Turnhalle. Náletem též utrpěla, ale stojí dodnes jako sokolovna. To ale není onen dům na obrázku. Ten se mi nezdařilo porovnat, stojí naproti přes ulici. Hospodářský dům z roku1889, k němuž byl přistavěný sál. No. jak vidno, hospoda tady funguje pořád.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Miloslava Nevrlého a Pavla D. Vinkláta Album starých pohlednic Frýdlantsko (Knihy 555, 2009)



Ještě se vracím přes Smědou ke kostelu do ulice Mezibranské. Podle názvu bych řekl, že jde o spojnici mezi bývalými branami do města. Park, který vznikl na místě bývalé zástavby, je pěkný. Domy asi též zmizely díky náletu.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 1.díl (Libri 1996)



K zámku jsem došel, na kopec vylezl, ale srovnávačky nemám. Nedalo se. Přicházím Zámeckou ulicí směrem k náměstí, přejdu místní obchvat a jsem na ulici Československé armády. Tohle je zpětný pohled od náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Miloslava Nevrlého a Pavla D. Vinkláta Album starých pohlednic Frýdlantsko (Knihy 555, 2009)



Prakticky ze stejných míst je tato fotka, jen se dívám opačným směrem. V rohovém domě bývala tiskárna.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Totéž z trochu jiného úhlu.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Miloslava Nevrlého a Pavla D. Vinkláta Album starých pohlednic Frýdlantsko (Knihy 555, 2009)



Pohled na radnici ze stejné ulice.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Miloslava Nevrlého a Pavla D. Vinkláta Album starých pohlednic Frýdlantsko (Knihy 555, 2009)



Podobný pohled.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Než se budu plně věnovat náměstí, ještě jsem si odskočil do Husovy ulice a dívám se od severovýchodu na chrám.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Miloslava Nevrlého a Pavla D. Vinkláta Album starých pohlednic Frýdlantsko (Knihy 555, 2009)



Nároží ulic Havlíčkova a Okružní. Tady byla postavená mlékárenská škola, jediná v Rakousko - Uhersku. Učilo se v ní až do roku 1970, podle publikace Frýdlantsko je zde odloučené pracoviště Střední školy hospodářské a lesnické. Publikace vyšla roku 2009, dnes se mi zdál dům opuštěný. Vlastně jsou prázdniny.
Vzadu je radnice.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Chodil jsem kolem náměstí jako bych se na něj bál přijít.
Na náměstí T.G. Masaryka je zpočátku problém se zorientovat podle kašny či pomníku. Dalo mi to dost práce a stejně nemám dojem, že by se mi všechno zdařilo.
Bývalý hotel Stephan, věž chrámu, kašna bývalá a dnešní.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/



Je to totéž a není to totéž. Poloha kašna kdysi a dnes je zřetelnější. Vlevo mi takhle vyšel dnešní Valdštejn. Jde stále o tentýž pomník, frýdlantského vévody, snad i jičínského, měl toho hoch hodně. Proto ho probodli. Až v Chebu. Do záběru se mi vešla jen půlka vévody.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/



Kdyby se všude na světě chovali jako frýdlantští, kdo by se v něm vyznal. Kašny se stěhovaly jak je zrovna napadlo, vojevůdce taky.
Radnici si nechali postavit vysokou 48 metrů, kromě radnice funguje i jako muzeum.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Ale tohle je zase pohled na hotel Stephan, motá se mi to sem a tam. Přesně tak to ale vypadá, když chodím po městech. Kdyby dnešní policie byla stejná jako svého času esenbáci, určitě by mě už sebrali.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Opět radnice.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz




Takhle stával Valdštejn, když ho postavili v roce 1934 do kašny. Po roce 1945 byl na nádvoří radnice, jak píší v publikaci z roku 2009, dnes už je zase na náměstí. Vojevůdce, který nesedí stále na zadku.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/



Takhle to tu vypadalo za komunistů.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Takhle za Rakouska.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/



V době reálného socialismu, jak se někdy říká době, kdy jsme museli poslouchat našeho osvoboditele, se na náměstí pomník Valdštejna nehodil, když už nikdo nebyl schopný uplácat Lenina. V roce 1968 se zdálo vládcům z Kremlu, že si začínáme dovolovat příliš, poslal nám tanky, které nebyly vítány jako v roce 1945. Dnes už zde stojí Valdštejn, snad si sem nikdo netroufne. Než ho někdo probodne.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/




Následuje delší řada na téma Valdštejn včera a dnes. Stále stejná socha. Ten letošní není menší, jenom stál trochu dál od foťáku než kdysi.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Starou fotku jsem okopíroval z publikace Miloslava Nevrlého a Pavla D. Vinkláta Album starých pohlednice Frýdlantsko (Knihy 555, 2009)


Starou fotku jsem okopíroval z publikace Miloslava Nevrlého a Pavla D. Vinkláta Album starých pohlednic Frýdlantsko (Knihy 555, 2009)



Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/


Východní roh náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Bílý kůň, zdálo se mi, že v současnosti je mimo provoz.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Miloslava Nevrlého a Pavla D. Vinkláta Album starých pohlednic Frýdlantsko (Knihy 555, 2009)



Honosný dům úspěšného podnikatele Franze Fettersche, též frýdlantského starosty. Podle jeho závěti měl sloužit jako sirotčinec, k čemuž nedošlo. Dědici se hádali až od nich město dům koupilo a ten sloužil městu jako úřad.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Miloslava Nevrlého a Pavla D. Vinkláta Album starých pohlednic Frýdlantsko (Knihy 555, 2009)



Podél radnice se dívám do ulice Svatopluka Čecha.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Miloslava Nevrlého a Pavla D. Vinkláta Album starých pohlednic Frýdlantsko (Knihy 555, 2009)



Stejnou ulicí se dívám zpět k radnici.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Miloslava Nevrlého a Pavla D. Vinkláta Album starých pohlednic Frýdlantsko (Knihy 555, 2009)



Ven z náměstí vede kolem radnice ulice Míru kdysi Reichenbergergasse. 
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Miloslava Nevrlého a Pavla D. Vinkláta Album starých pohlednic Frýdlantsko (Knihy 555, 2009)



Stále ulice Míru. Zajímavé, jak osekali parádu z domu ne úplně celou, jako by je to přestalo bavit nebo jim někdo vynadal.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Ulicí Míru musím projít cestou na vlak po mostě přes Smědou. Věžička už patří kostelu svaté Maří Magdalény, je už za vodou.
Obešel jsem Frýdlant, hodně fotek se mi porovnat nezdařilo z různých důvodů. Asi nebude od věci sem zajet zjara než se stromy obalí listím. Taky kvůli zámku, čeká se na vstup pomalu jak na Hradčanech. 
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Miloslava Nevrlého a Pavla D. Vinkláta Album starých pohlednic Frýdlantsko (Knihy 555, 2009)




Něco fotek jsem nafotil mimo i zveřejnil na adresách:
http://vencovyfotky.blogspot.cz/2016/08/9-1182016-frydlant.html
http://vencovyfotky.blogspot.cz/2016/08/1782016-frydlant.html

No a mnoho dalších srovnávacích fotek je zde.