sobota 3. září 2016

Pičín a Buková u Příbramě


Pičín nevymysleli bratři Tesaříkové.
Pičín má svůj znak a historii, která sahá nejméně do 13.století.
Název Pičín pochází buď z latinského piscina (rybník) nebo ze staroslověnského pěčina, tedy hezké místo.
Pokud někoho jméno Pičín provokuje k jinému výkladu, měl by se zamyslet sám nad sebou.
Rybníky kolem Pičína jsou, však mají rybu ve znaku.
Pičín leží v krásné podbrdské krajině mezi Dobříší a Příbramí.

V Pičíně jsem dostal v obchodě lahvové pivo skvěle vychlazené, ačkoliv prodávající nebyli Vietnamci.
Do Pičína jezdí autobusy a je zde přes sto let stará škola, která určitě není na spadnutí, v níž se stále učí, koncem srpna před školou byl kolem ní cvrkot, aby děti přišly 1.září do pěkného prostředí.
Pičín je blízko Dobříše, která svého času byla známá pořádáním super dlouhých dálkových pochodů. V roce 1974 jsem přes Pičín prošel při pochodu na 100 anglických mil, což čítá 161 km. Nonstop.
Díky hezké krajině nebyl jsem v Pičíně jen jednou. Projížděl jsem Pičínem na kole v době, kdy mi ještě šlo jezdit do kopce.
Výsledky zatím poslední cesty do Pičína právě začínám zveřejňovat.
Tedy konečně srovnávací fotky.
Měl bych napsat, kde jsem sehnal historické pohlednice do svých koláží.
Okopíroval jsem je z publikace Ludvíka Brožka, Petra Prášila a Petra Martinovského Příbramsko na starých pohlednicích (vyd. Baron Hostivice 2007).
Tvorbě koláží předcházela havárie počítače, která byla rychle vyřešená, ale drobnosti se změnily a byl jsem donucen srovnávačky vyrábět trochu jinak. Výsledky jsou trochu jiné, ke starému se vracet nemůžu, software je jiný. Počítače jsou strašně tvrdohlavé a nedají si říct, třebaže jsou mladší. 
Jako děti, jako děti.

Kostel Narození Panny Marie.



Hostinec U Jaňourů s řeznictvím, v současnosti podle publikace sklad nábytku.



 Obecná škola v pěkném stavu a funguje!



Smíšený obchod Jana Voříška, což je z kopie pohlednice zřejmé. Z pohlednice okénkové, proto useknutý název obce.



Škola z doby, kdy už před ní v roce 1922 přibyl pomník místních obětí světové války, tenkrát jsme ještě nepsali první, netušíc, že bude i druhá. Na současné fotce pomník trochu zakryla důležitá dopravní značka, ale pomník tam je. Kdo chce, může do Pičína zajet a přesvědčit se.



V ulici směřující do Rosovic stál obchod U Saxlů a pekařství.



Obchod U Saxlů trochu z jiného pohledu.



Před chvílí jsem psal o obchodu pana Voříška, na této fotce jsem si přečetl popisek, že jde o hospodu U Petáků. Změna je život. Telefonní budka je z těch, které byly masivně budovány před 20 lety na každé samotě. Jak daleko je doba, kdy budou památkově chráněny? S cedulkou, k čemu budka sloužila. Napravo se jede do Rosovic, nalevo k hřbitovu a do Bukové.



Fara, podle níž se tak říkalo ulici, která kolem ní procházela. Neměl jsem příznivé sluneční osvětlení na fotografování, tak jsem toho nafotil víc, než jsem potřeboval, kupodivu nejsou výsledky k zahození a co vybrat? Všechno, internet je nekonečný. Zatím.











Pohled od fary. Rybník se jmenoval Příkop, místo něj je dnes dětské hřiště, na obzoru panský dvůr a škola ze strany. 



BUKOVÁ U PŘÍBRAMĚ
Z Pičína je do Bukové malý skok. Šel jsem po málo frekventované silnici a než jsem se nadál, byl jsem u hospody, otevřené, vonící pivem. Toho jsem se ve vedru nenadál.

Žízní jsem tedy nezhynul.
Mohutný zámek je nepřístupný, malá náves s pěkným rybníčkem moc příjemná. Chládek pod vzrostlými stromy je fajn, jen mi trochu vadily při mém srovnávání, což ovšem není pro atmosféru ve vísce tak důležité.

Kaplička a za ní hostinec U Hesů, vpravo obchod smíšeným zbožím Václava Lojína, dnes obojí jen bývalé.



Pohled přes rybníček, vlevo kaplička, vpravo U Hesů.



Opět kaplička a U Hesů. Je fajn, když někdo poskytne staré soukromé fotografie vydavatelům. Mají větší historickou hodnotu, než si myslíme. Kolik je jich asi zastrčených v šuplatech po předcích, kolik jich asi vzalo za své. Teď ze mě promluvil blázen, který je schopný nevyhodit kdejakou blbost.




Budu-li mít čas a zdraví, rád bych se do Bukové podíval ještě v zimě. V publikaci je několik zajímavých starých fotek, které se v létě porovnat nedají.

Z návsi mě odvezl autobus na náměstí v Dobříši za chvilku přímo před hospodu, kde jsem poobědval buřty na pivu. Dobříš mám rád, kdysi jsem plánoval, že se sem na stáří odstěhuju. Stáří přišlo bez klepání, stále jsem Podolák, do podbrdského kraje jezdím na návštěvy.

Ano, zapomněl jsem, že jsem si fotil tak pro svou radost. Fotky jsou zde



Další srovnávací fotky z různých lokalit jsou zde.

Žádné komentáře: