čtvrtek 30. června 2016

Jarní pindy z Facebooku

18.4.
Vždycky, když zaslechnu proslov Miloše Zemana, okamžitě se mi rozsvítí.
Pak chodím po kvartýru a zhasínám.

21.4.
Nebuď labuť, sem nesmíš!

26.4.
Blíží se květen, měsíc lásky a májových oslav.
Jaro je tu definitivně se vším všudy.
Tak jsem zapálil kamna.

Příběh ze života
Těším se do hospody, vstal jsem dnes správnou nohou.
Mám ohromnou náladu, plnou hlavu nápadů.
Už se těším, jak všem vyrazím dech svým bonmotem.
Přivítali mě s úsměvem, snad jsou rádi, že mě vidí.
Honem, honem.
Překotně ze mě vypadne veselé moudro.
Úsměvy strnou, nikdo nic.
Do nastalého ticha se ozve:
Hahaha.
Že já blbec nedržel hubu...
Ale, co, nebudu házet perly sviním.
Mám přece Facebook.
Píšu, píšu...
Facebook je vyzbrojený.
Objeví se žlutej ksicht a Haha.
O jedno ha mě ošidili.
Nepůjdu raději do té hospody?

28.4.

1.5.
Božena, dcera Křesinova byla krásná, prala prádlo. Kníže Oldřich se její krásou málem pomátnul. Byl kníže, moh si leccos dovolit. Na tehdejší dobu dobrá partie pro Boženu, hokejisti ještě neexistovali. Takový kníže pořád někde bojoval, Olda určitě neležel doma na gauči, Božena měla volnost. Dokázala jí využít? Co když její a Oldův syn Břetislav vůbec nebyl Oldův, pak by nebyl ani Přemyslovec. Že existuje genetika, nikdo nevěděl. S tou přišel Cimrman později.
Mám starost, abychom nepřepisovali dějiny...




2.5.
Tak to vypadá, když sluníčko se rozhodne, že pustí do krajiny mírný opar. Ale musí to být krásné v plném světle. Snad příště.



O dědcích jako jsem já se má mluvit jako o seniorech. Tak říká učebnice politické korektnosti, jestli nějaká existuje.
Zvláště před volbami nám usměvaví kandidáti slibují ráj na zemi zřejmě v naději, že brzy umřeme nebo si už nic nebudeme pamatovat.
Měl bych zvláštní přání. Do každé ulice vysadit třešeň. Kvůli prvnímu máji.
Seňor s holí, seňorka taky, to je výlet na celý den, než se dovlečou někam na kraj města, aby mohli vykonat polibek pod rozkvetlou třešní.
Příště dám hlas jen tomu, kdo bude mít ve volebním programu výsadbu třešní na každém rohu.
Tak vyhrožuje dědek, který už pomalu obchází obchody s levnými holemi.


Minulé pondělí byla zima, ba i mrzlo. Sluníčko svítilo, ti kteří se procházeli po ránu na Karlově mostě, byli z velké části Japonci, dokonce i svatbu si zde uspořádali. Inu, země vycházejícího slunce.



6.5.
Každej pátek maj tu svátek.



Malá rozhledna pro penzisty. Stradonka.



12.5.
Minulý týden jsem si koupil nové pyžamo, abych při předem plánovaném pobytu v nemocnici nevypadal jako hadrník.
Pečlivě jsem dodržoval předepsanou dietu. Nemusím dodávat, že jsem se předem pořádně umyl.
Málem jsem se těšil, jak zapojím svůj malý notebook se sluchátky a užiju si pobyt v posteli.
Po hodně zevrubném vyšetření  mi lékař sdělil, že hospitalizace není nutná, že jsem svým způsobem zdravý.
Ne, nenaštval jsem se. Dostal jsem možnost ještě chvíli při cestě do krematoria kličkovat.

14.5.
Dostal jsem od dcery kytku.
Kopretiny v květináčí, že prej mi budou kvést... hodně dlouho.
Potkal jsem paní se psem.
Podívala se a řekla "nádhera"
Nejsem vztahovačnej, ale dovysvětlení bych potřeboval.
Zatím věřím, že se jí líbila kytka.
Psa jsem jí radši nepochválil.

17.5.



25.5.



29.5.
Labuťátka se vyklubala v neděli, jsou tedy nedělňátka.
Jako já.
No, nazdar!









31.5.
Zápis do historie:
LP 31.5.2016 přišla taková bouřka, že mi spadl internet.
Byl jsem nucený čumět z okna na místa, kde v mém dětství tekl potok, který jsem přeskakoval, když mě maminka posílala do zahradnictví pro hlávkový salát k obědu.
Za 80 halířů.
Potok je dávno v rourách a jenom někdy ukazuje, kde býval.

3.6.
Musel jsem na poštu pro peníze.
Sympatická úřednice, kterou znám už léta, mně nabídla v rámci svých povinností další možnosti.
Jedna mě zaujala. Mohl bych si koupit omalovánky.
Soudila podle ksichtu?
Půjdu radši k Honzovi, jestli jeho patoky ctí svou úroveň.
Pilo se a kecalo.
Chraň Bůh, že by o politice.
Prezident a jiní tyhle málem opilce snad ani nezajímají.
O čem jsme se bavili?
Lidi, běžte do hospody, kam lidi chodí jen tak poklábosit bez přesvědčení, že svou pravdu musí prosadit.
Myslíte, že se v televizi dozvíte víc?
Když myslíte...
Zítra se holt musím dospat.
Škoda, že jsem si nekoupil ty omalovánky.

5.6.
Tohle nejsou labutě, to poznám, já jsem fikanej!



9.6.
Až se napijeme, budeme střílet!



16.6.



18.6.



21.6.
Dnes je letní slunovrat. Nastává radostné období přípravy na dlouhé zimní večery.

Rád se dívám na fotbal. Nemusím nikomu fandit, líbí se mi, když to kluci na hřišti umí.
Samozřejmě, nejsem blb a pokud hrají Češi, přeju jim.
Čtu si a divím se optimismu pisatelů, kteří se dohadují s kým budou naši hrát další zápas.
Jakoby už jsme Turky porazili, zápas se bude hrát až večer. 
Těch jenom 15 minut fotbalu, který české mužstvo předvedlo po málem hanebném průběhu zápasu s Chorvatskem, mně brání být optimistou.
Naši vyrovnali zápas, se soupeřem daleko lepším, s notnou dávkou štěstí, to je hra.
Turci prý jsou ve skupině nejhorší, viděl jsem jejich zápas s Chorvatskem, hráli lépe než naše mužstvo.
Těším se, že večer po zápase budu moci prohlásit, že jsem byl zbytečným pesimistou.
Jak to je ve Švejkovi? Každý Turek může za to, že je Turek.
Hrr na ně, to je zase od husitů.
........
Teď jsem si vzpomněl, že ve Švejkovi je to o Maďarech, ne o Turcích...


23.6.
Lékaři doporučují dodržovat pitný režim. To zas bude vypadat...


24.6.
Rozhledna Špulka.



28.6.
Já bych takhle bydlet nemoh, bojím se bouřky.

Sedlčany


Panstvo z Růže bývalo mocné. Uplynulo už pár století, co vymřeli po meči, přesto se s památkou na ně v hodně širokých jižních Čechách setkáváme každou chvíli. Sedlčany patří podle dnešní administrativy do Čech středních, ale...
Vydal jsem se nedávno do tohoto města, nafotografoval srovnávačky a moje grafomanství, kterým se chlubím nechlubím, ale jak ho nehlídám, dělá mi neplechu.
Než jsem se nadál, měl jsem na blogu článek:
Povídání o cestě do Sedlčan bylo venku, jak budu komentovat svoje výtvory? Když jsem všechno vykecal předem.

Jsem v Sedlčanech a fotím.
Nádražní ulice i s nádražím. Vlevo  kdysi restaurace u nádraží, o které jsem právě už psal, nyní Colorado. Kdyby nevyrostly stromy, 33 let života uplynulo, aniž se něco stalo. Dokonce je vidět méně aut než tenkrát.
Stará fotka je z mého foťáku.



Pokračuju Nádražní ulicí směrem k náměstí. Celou jsem ji kdysi se svým kolegou v roce 1968 změřil. Co se změnilo? Nebudu dělat chytrýho, moc se nepamatuju, spíš na to, jak jsme se tam opili. Stará fotka, která je též z mého foťáku, je ovšem o 15 let mladší, to už jsem byl solidním otcem, který se opíjel výjimečně, málem tajně. Od náměstí jsem pár kroků, však radnice už volá, abych šel blíž.



Co se změnilo je zřejmé z tohoto obrázku, gymnázium, které vyrostlo vlevo, jsem opravdu neměřil, spíš ty nízké baráčky. Tady mi při srovnávačce pomohl poslední barák, který nebyl zbořený, dnes je na něm reklama, a nad ním rostoucí věžáky.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jiřího Páva a Lubomíra Procházky Zmizelé Čechy - Sedlčansko (Paseka 2010)
   


 Pohled Nádražní ulicí zpět. Asi jsem drzý, celá srovnávačka visí na kousku na pravé straně. Domečky byly zbourány, protože pošta musí být. Stála tu už v roce 1968? naše tehdejší měření bylo kvalitní, zachovalo se z něj něco? pochybuju. Taky proč?
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jiřího Páva a Lubomíra Procházky Zmizelé Čechy - Sedlčansko (Paseka 2010)



Jsem na hlavním sedlčanském náměstí, dnes dostalo jméno po  Masarykovi. Uprostřed je budova hotelu Vltavan, který už zřejmě hotelem není, je na prodej. V tom jsme v roce 68 párkrát přespali. Byl na tehdejší dobu dobře zařízený, dokonce koupelnu jsme měli. Vlevo je dům, kde byla kdysi hospoda, pak zas ne, teď ano. Dobře jsem se tu dnes najedl. Tenkrát mě sem dovedl nějaký funkcionář z Národního výboru, měl v pácu dvě zdánlivě bezprizorná děvčata, kolega šel spát a vyhrožoval mi, pokud ty holky přivedu na pokoj, dá mi přes držku.
Onen funkcionář měl na starosti budoucí přestavbu Nádražní ulice, nebyl komunista a měl pocit, že v roce změn by mohl vydělat, co se týče postavení a důležitosti. Už před časem jsem na něj vzpomněl. Prožil jsem rok 1968 i 1989, nebyl jsem důležitým aktérem a poznal jsem tolik lidí, kteří chtěli využít nastalé situace. Je těžké paušalizovat, život je trochu složitější než bychom chtěli. Ten pán nebyl komouš, nechtěl být nebo ho nevzali? Jeho jméno si kupodivu pamatuju, kdoví, kde je mu konec. Ale tvrdil, že zná všechny esenbáky v okolí a kolega, že může klidně jezdit pod vlivem, on že ho z toho dostane. I takové myšlenky můžou při procházce městem napadnout.
Stará fotka je z mého foťáku.



Sedlčany, vzpomínám, že v roce 1993 jsem se svou nejmladší dcerou přes město šel z Prahy do Milevska. Poslední prázdniny, kdy mi aspoň někdo z potomků zbyl. Starší už neměli zájem. Šli jsme samozřejmě pěšky, jinak se v naší rodině neputovalo, spali jsme pod širákem... a je to všechno pryč.
Stará fotka je z mého foťáku.



A následuje série srovnávaček sedlčanské radnice. O její historii si můžou zájemci přečíst na stránkách města, já jsem jenom pozorovatel.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:




Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



V časopise Květy za komunistické éry byl na poslední stránce v každém čísle na tehdejší dobu poměrně slušný obrázek z krás Československa. Pokud jsem se k němu dostal, schovával jsem si je. Tak ho používám, v pravém horním rohu je vidět, že papír byl zmuchlaný a na radnici se skvěla pěticípá hvězdy. Kam spadla, tam je a doufám, že tam i zůstane.



A tohle je klasická pohlednice z té doby, hvězda šla asi na prohlídku.



Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jiřího Páva a Lubomíra Procházky Zmizelé Čechy - Sedlčansko (Paseka 2010)



Zde je vidět vpravo dům, kde bývala hospoda, pak zas ne, dneska ano, jak už jsem psal.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jiřího Páva a Lubomíra Procházky Zmizelé Čechy - Sedlčansko (Paseka 2010)



Severní strana náměstí. Hotel U Zlatého soudku. Hotel dnes ne, ale hospoda asi jo.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jiřího Páva a Lubomíra Procházky Zmizelé Čechy - Sedlčansko (Paseka 2010)



Ulice, vedoucí z náměstí T. G. Masaryka k severu, tedy ku Praze, se jmenovala Pražská, dnes 28.října. Nízký domek uprostřed bývalo Macákovo pekařství. Kromě posledního domu celá tato strana ulice zmizela, dnes je zde sídliště.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jiřího Páva a Lubomíra Procházky Zmizelé Čechy - Sedlčansko (Paseka 2010)



To, co jsem tvrdil u předchozího záběru, je tady vidět v reálu.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jiřího Páva a Lubomíra Procházky Zmizelé Čechy - Sedlčansko (Paseka 2010)



Hřbitovní kostel Nanebevzetí Panny Marie, od dávných dob zvaný Církvice Matky boží, lidově Církvička.
Někdy se stane, že člověku pomůže náhoda. Publikaci jsem sebou měl, na to, že v ní je i tento kostel, jsem nějak zapomněl, jak se v mém věku občas stává. Vylezl jsem na kopec, zrovna bylo nádherné počasí s pěknými mraky, tak jsem si pár fotek udělal. Jen tak. Teprve doma jsem ztuhnul. Jeden z mnou pořízených snímků se hodil ke staré fotce z publikace. Nemusel jsem se příznávat, ale proč by ne?
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Čeňka Habarta Sedlčansko. V roce 2013 ji vydalo Městské muzeum Sedlčany.



Stylově se vracím, na náměstí. Uprostřed je právě budova sedlčanského městského muzea, vpravo je mariánský sloup, který je v dnešní době uložený v zeleni.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jiřího Páva a Lubomíra Procházky Zmizelé Čechy - Sedlčansko (Paseka 2010)



A téměř proti muzeu, už v Tyršově ulici je dům, který býval poštou. Zajímavý je pohled na situaci, jak zástavba pokročila ke kopci, jehož jméno je Hluchá.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jiřího Páva a Lubomíra Procházky Zmizelé Čechy - Sedlčansko (Paseka 2010)



Růžová ulice v blízkosti náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jiřího Páva a Lubomíra Procházky Zmizelé Čechy - Sedlčansko (Paseka 2010)



Vylezl jsem na náměstíčko Komenského, kde je kostel svatého Martina, ulice od radnice se jmenuje Sedlecká, jezdí se tudy na Sedlec - Prčici.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jiřího Páva a Lubomíra Procházky Zmizelé Čechy - Sedlčansko (Paseka 2010)



Podobný pohled z jiného pramene.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Malinko se pootočím a vidím kostel celý včetně staré zvonice, která je vidět i na předchozích fotkách.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Na závěr mi zbyla fotografie  budovy Hospodářské školy v ulici Petra Bezruče. Dodnes je zde učiliště, kde se učí kuchaři, číšníci, zahradníci, zámečníci a další, prostě profese, které nevím proč jsou stranou zájmu rodičů. Ve svém starém myšlení si myslím, že je lepší dobrý zámečník než pitomý právník.
Škoda, že jsem zde byl v neděli, v jiné dny je snad zde restaurace a vaří i obědy pro příchozí. Třeba tam někdy zajedu na oběd, až budu mít chuť na něco dobrého.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jiřího Páva a Lubomíra Procházky Zmizelé Čechy - Sedlčansko (Paseka 2010)





neděle 26. června 2016

Plzeň 3



Uběhlo dost vody, loni v květnu jsem přijel do Plzně v době, kdy si hověla ve slávě evropského města kultury. Akce stíhala akci, na velikém náměstí Republiky málem nebylo k hnutí.
Samozřejmě, že jsem Plzeňákům přál jejich slávu, ale osobně se při svém toulání spíš vyhýbám místům, kde je lidí moc. Možná proto většinu života utíkám z Prahy, přestože mám své rodné město rád a líbí se mi.
Měl jsem tenkrát špatnou náladu, předsevzal jsem si, že do Plzně budu jezdit třeba jednou za měsíc a vždy jí kousek poznám, vždyť spojení mezi městy je pro poutníka vlakového tak jednoduché.
Jeden myslel a vymyslel.
Přijel jsem až koncem listopadu, však jsou v Plzni sady, v nichž je dobré, když pro moje účely listí spadne. Zatímco listí skutečně tiše opadalo, na náměstí republiky vyrostl vánoční trh. Skoro celé náměstí zaplnili, až jsem se divil. Nestěžuju si, poznal jsem Plzeň i takto. Kdyby mě v to nedělní odpoledne nevyhnal na vlak déšť, byl bych spokojený.
Však přijedu po Vánocích, Plzeňáci, těšte se!
Po Vánocích už je, když se podívám na kalendář, můžu tvrdit, že je i před Vánocemi. Obojí je pravda, koná se letní rovnodennost.
Přijel jsem do Plzně dvakrát ve všední dny, pochopil jsem velikost náměstí i chrámu svatého Bartoloměje. Jednou jsem zmokl, podruhé se potěšil pohledem na plzeňské Benátky.
Přestavba nádraží zdárně pokračuje, pro penzisty přes 70 je tramvajenkou občanka, aspoň jsem o tom četl, samozřejmě, že jsem neplatil, jsem zvyklý z Prahy, že takové typy jako jsem já, už nikdo nekontroluje.
Pokud jsem špatně pochopil tarify plzeňské MHD, tak jsem přijel na černo. Pražák!
Musím honem fotit, než mi zakážou Plzeň. Pak by mi zbyla jen plzeň tekutá. 


O tuto srovnávačku jsem se už při loňské návštěvě pokoušel. Teprve teď jsem pochopil proč. Není věž jako věž, ta výrazná z fotky z 19.století nezmizela, jen před ní postavili vyšší dům a ozdobili jej věží jinou, z mého pohledu výraznějšího. Dívám se do jihovýchodního rohu náměstí Republiky.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace T. Bernhardta, J. Domanické a P. Domanického Zmizelé Čechy - Plzeň 1.díl (Paseka 2014)



Západní fronta náměstí Republiky. Uprostřed vychází Riegrova ulice, vpravo je hotel U Zlatého orla, který byl zbořen a nahrazen hotelem Central.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Krásná plzeňská radnice stojí na severní straně náměstí, vlevo v severozápadním rohu je Mariánský sloup.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Západní fronta náměstí. Na místě pojišťovny stával dům U dvou klíčů. Zbořený v roce 1929, historická fotka tedy musí být mladší.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Jižní půlka (od Dřevěné ulice) východní fronty náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Chrám svatého Bartoloměje. Fotka ze současnosti je s pěknými mraky, které věští déšť. Ano, zmokl jsem.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Trochu jsem zacouval do Františkánské ulice, abych nepřekážel výstavbě první tramvajové trati v Plzni. 
Starou fotku jsem okopíroval z publikace T. Bernhardta, J. Domanické a P. Domanického Zmizelé Čechy - Plzeň 1.díl (Paseka 2014)



Koukám, že už nějaké koleje dokončili, ale koňům se pryč nechce. Mimochodem, zrovna tady nyní tramvaj nejezdí.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace T. Bernhardta, J. Domanické a P. Domanického Zmizelé Čechy - Plzeň 1.díl (Paseka 2014)



Mariánský sloup v detailu. Kdo sem přijde poprvé, možná se poleká, ža sloup je nižší než býval. Přitom vyrostly domy.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace T. Bernhardta, J. Domanické a P. Domanického Zmizelé Čechy - Plzeň 1.díl (Paseka 2014)



Podobný záběr západní strany náměstí jsem sem před chvílí vkládal, ale tady jsem hluboko v Rakousku - Uhersku.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace T. Bernhardta, J. Domanické a P. Domanického Zmizelé Čechy - Plzeň 1.díl (Paseka 2014)



Roh náměstí a Dominikánské ulice zdobí budova galerií. 
Starou fotku jsem okopíroval z publikace T. Bernhardta, J. Domanické a P. Domanického Zmizelé Čechy - Plzeň 1.díl (Paseka 2014)



Mám vždycky strach, mám-li omezenou možnost se trefit aspoň zhruba, snad se mi to zdařilo. Domečky na rohu náměstí a Pražské ulice už se nehodily stavitelům velkoměsta Plzně začátkem 20.století.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace T. Bernhardta, J. Domanické a P. Domanického Zmizelé Čechy - Plzeň 1.díl (Paseka 2014)



Naproti na západní straně už musím jenom věřit, že stavební čáry zůstaly původní. Jinak nezůstal kámen na kameni, cihla na cihle.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace T. Bernhardta, J. Domanické a P. Domanického Zmizelé Čechy - Plzeň 1.díl (Paseka 2014)



Jižni strana náměstí s modernizovaným vozovým parkem. Kráčející paní se omlouvám, pokud jí vadí, že jsem ji vyfotil i s baráky..
Starou fotku jsem okopíroval z publikace T. Bernhardta, J. Domanické a P. Domanického Zmizelé Čechy - Plzeň 1.díl (Paseka 2014)



Zůstávám u jižní strany. Vpravo je mohutný dům, zvaný Guldenerovský, údajně zbořený přes nesouhlas veřejnosti. Dnes by si mohli dát na internet petici a stejně by se bouralo.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace T. Bernhardta, J. Domanické a P. Domanického Zmizelé Čechy - Plzeň 1.díl (Paseka 2014)



A ještě jednou. Docela mě zaujalo, že lampy pravděpodobně ctí svou starou polohu. Aspoň mi to připadlo.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace T. Bernhardta, J. Domanické a P. Domanického Zmizelé Čechy - Plzeň 1.díl (Paseka 2014)



Kdysi Guldenerovský dům znovu, na dnešní fotce se objevila moderní kašna, instalovaná nedávno, pokud loni je nedávno.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace T. Bernhardta, J. Domanické a P. Domanického Zmizelé Čechy - Plzeň 1.díl (Paseka 2014)



Na rohu náměstí Republiky a Riegrovy ulice stával dům U Zlaté lodi. Aniž považuju jeho následníka za ošklivého, stejně je mi původního líto.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace T. Bernhardta, J. Domanické a P. Domanického Zmizelé Čechy - Plzeň 1.díl (Paseka 2014)



V roce 1913 zachránil Kroužek přátel starožitností v Dřevěné ulici Gerlachovský dům. Je v něm Národopisné muzeum Plzeňska.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace T. Bernhardta, J. Domanické a P. Domanického Zmizelé Čechy - Plzeň 1.díl (Paseka 2014)



Dostal jsem se do Františkánské ulice, kde zůstal jen dům na křižovatce s ulicí Bezručovou. 
Starou fotku jsem okopíroval z publikace T. Bernhardta, J. Domanické a P. Domanického Zmizelé Čechy - Plzeň 1.díl (Paseka 2014)



Ještě Františkánská ulice, záběr je obrácený směrem do Kopeckého sadů.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace T. Bernhardta, J. Domanické a P. Domanického Zmizelé Čechy - Plzeň 1.díl (Paseka 2014)



Roh Prešovské a Sedláčkovy ulice. Tady jsem taky trochu střílel od boku. Snad jsem neměl jen slepé patrony.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace T. Bernhardta, J. Domanické a P. Domanického Zmizelé Čechy - Plzeň 1.díl (Paseka 2014)



Tentýž problém jenom kousek jsem popošel Sedláčkovou ulicí.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace T. Bernhardta, J. Domanické a P. Domanického Zmizelé Čechy - Plzeň 1.díl (Paseka 2014)



Nároží Sedláčkovy a Veleslavínovy. Vlevo v rohu je vidět kousek věže kostela. Detail, který mi v orientaci hodně pomohl.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace T. Bernhardta, J. Domanické a P. Domanického Zmizelé Čechy - Plzeň 1.díl (Paseka 2014)



Riegrova ulice. Portál domu čp.224 byl zachován, ale původní dům zbourali.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace T. Bernhardta, J. Domanické a P. Domanického Zmizelé Čechy - Plzeň 1.díl (Paseka 2014)



Následují dva zajímavé pohledy z Riegrovy ulice z doby kdy se odpovědným činitelům znelíbily domy čp.227 a 228. Pořadí se mi trochu zpřeházelo. Na prvním jsou domy už zbořeny, na druhém před zbouráním. I tady mi hodně pomohla věž kostela. Flek na prvním záběru vpravo je paraple kavárny.
Staré fotky jsem okopíroval z publikace T. Bernhardta, J. Domanické a P. Domanického Zmizelé Čechy - Plzeň 1.díl (Paseka 2014)




Riegrova ulice, směr od náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace T. Bernhardta, J. Domanické a P. Domanického Zmizelé Čechy - Plzeň 1.díl (Paseka 2014)



Tak tady na rohu ulice Riegrovy a dnešních Sadů Pětatřicátníků stávalo plzeňské městské divadlo. V roce 1903 zmizelo a na jeho místě se objevila budova Obchodní a živnostenské komory. To už měla Plzeň divadlo honosnější. Málem jsem tohle porovnání vyhodil, nějak se mi nezdálo. Nová budova je ovšem o dost širší než staré divadlo. Uplně vlevo je rohu domu, za ním okna, která jsou původní. Roh nové budovy je tam jaksi navíc. No, jestli je to volovina, mějte ohled na můj věk.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace T. Bernhardta, J. Domanické a P. Domanického Zmizelé Čechy - Plzeň 1.díl (Paseka 2014)



Stojím v Dominikánské ulici, právě se bourá komplex dominikánského kláštera, mna místě vyrostl Justiční palác.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace T. Bernhardta, J. Domanické a P. Domanického Zmizelé Čechy - Plzeň 1.díl (Paseka 2014)


Takhle si přestavil dům (dnes zelenkavý) začátkem 20.století stavitel Barth ve Veleslavínově ulici. Foceno z ulice Perlové.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace T. Bernhardta, J. Domanické a P. Domanického Zmizelé Čechy - Plzeň 1.díl (Paseka 2014)



A v ulici Perlové se zastavím, kde v západní frontě zůstal jen jeden dům - ten úplně vpravo.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace T. Bernhardta, J. Domanické a P. Domanického Zmizelé Čechy - Plzeň 1.díl (Paseka 2014)



Vylezl jsem na Pražskou ulici hned u vodárenské věže.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace T. Bernhardta, J. Domanické a P. Domanického Zmizelé Čechy - Plzeň 1.díl (Paseka 2014)



Tady nad plzeňskými "Benátkami" ustoupila moje zvídavost nepřekonatelné žízni. Plzeň a žízeň k sobě patří, druhá vyhrála. Kousek odtud mi jede tramvaj na nádraží, děkuju plzeňskému dopravnímu podniku za bezplatné svezení.
Určitě budu v putování po Plzni pokračovat, fotek na internetu nacházím dost. Ale až za čas. Tulák, za kterého se počítám, nejezdí jenom na jedno místo.
Koho Plzeň zajímá, doporučuju publikaci Zmizelá Plzeň. Historické fotky jsou doplněné výborným textem, jde o lepší investici než si koupit pestrobarevného průvodce.


Pár mých fotek, které nijak nesouvisí se srovnávacími je zde.