čtvrtek 6. srpna 2015

Zbiroh


Město v kopcích, kde se dělí administrativně Plzeňský a Středočeský kraj. Nádherný kraj. Do loňska byl Zbiroh uvedený v jízdních řádech Českých drah. Veliké nádraží, kde stavěly i rychlíky, pokud to nebyly expresy, které nemají čas ohlížet se na přírodní krásy.
Na nádraží fungovala příjemná hospoda. Město od nádraží víc jak 3 kilometry, takže cestující vystoupil a nutně se musel občerstvit, to dá rozum.
Ano, takhle jsem třeba putoval k Berounce, která je zdánlivě daleko, ale pro blázna mého typu kousek. Pak jsem začal šetřit nohy hlavně proto, že jsem už nemohl, cesta na kole je příjemná. Trochu kopcovitá, ale cyklistika bez kopců je dobrá leda pro Holanďany.
Mezitím se začal budovat železniční koridor, i nový tunel se objevil, nádražní budova i s hospodou se vzdálila od kolejí. Opuštěné nádraží, jak jsem se doslechl, někdo koupil, snad cizinec, hodlá v něm žít, dokonce i hospoda by měla zůstat.
Vlaky tu pískat nebudou, ty staví o něco dále ve stanici Kařez, kde není ani budova, ani červená čepice s plácačkou. Vystoupí se, vyleze po schodech a troubí autobus. Moje schránka natolik zchátrala, že už ani to kolo, s babkami cestuju v autobusu. Píšu jako bych byl něco lepšího než ty babky. Dědek.
Na druhou stranu z autobusu mě vyhodí na náměstí ve Zbirohu za deset minut. A protože jsem si nezapomněl vzít asi tříkilovou publikaci Františka Baťka, Hany Hrachové a Petra Prášila Zbirožsko na starých pohlednicích, kterou vydalo vydavatelství Baron v Hostivici roku 2007, stačilo ji otevřít, vytáhnout foťák, který jsem taky nezapomněl, a činit se.
Kromě tří fotek, u kterých uvedu pramen, jsem k ostatním 28 srovnávačkám použil skeny ze zmíněné publikace.

A tak jsem vystoupil na dlouhém náměstí. Těžko najdu, kolikrát jsem v minulosti náměstí prošel, taky z Prahy do Plzně jsem jednou pěšky šel, teď se kochám starými fotkami, které jsou mimořádně pěkné.
Během 20.století zámek, dominanta města, zarostl. Až příliš. Kostel patří svatému Mikulášovi.


Nahoře na náměstí jsem pobíhal jak střelený a hledal tuhle parádní budovu. Okresní národní pojišťovna. Nakonec jsem pochopil. Pokud jsem se všiml, budova slouží zdravotnictví a je taková, jakou si ji ve Zbirohu nechali postavit.


Škola zde stála už v roce 1734, několikrát přestavována. Dnes slouži vietnamským obchodníkům. Obchodní centrum u Kima.


Severní fronta náměstí, dole vpravo je vidět měšťanská škola. Budova vlevo je moderně přestavěna, ale v bistru je možné se slušně najíst.


Tatáž budova z jiného úhlu s úplně jiným prodejním sortimentem.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/


Podobný pohled, jen dům, kde je bistro, ještě měl původní podobu. Je zde konečně vidět zámek a je dobře vidět, kolik lesa narostlo.


Měšťanská škola, postavená v roce 1901.


Ta samá škola, která školství sloužila až do roku 1982. Místo chalupy vpravo je zde nová ulička, ulice Václava Vačkáře.


Naproti měšťanské školy stojí radnice, postavená v roce 1872. Sídlil v něm i soud a hospoda, která je tu i dnes.


Pohled směrem k západu, radnice je vlevo.


Potřetí radnice. 


Ještě dva pohledy na náměstí shora. Data starých fotek nemám, ale zjevně je dělí nejméně půlstoletí.
Obě staré fotky jsem okopíroval na adrese: 
http://www.aukce-pohlednic.com/




Pohled s horní části náměstí, kde je vlevo bývalá obecná škola.


Náměstí dole končí mostem přes Zbirožský potok. Most zůstal, trochu jiný, však tady se to už jmenuje Zámostí. Budova vpravo bývala továrnou Václava Jíši na kuřácké potřeby, pak tu i fungoval hostinec. 


Vylezl jsem kousek dál nad Zbirožský potok. Zajímavý pohled na náměstí a zámek nad ním.


Vracím se na horní část náměstí, kde blízko kostela bývala Buriánova česká chalupa. Přestavěná, zdá se mi, že je škoda zmizelé dřívější podoby. V publikaci je uvedeno, že stará pohlednice je z roku 1918, ale jak vidno, na fotce je letopočet 1906. Že by někdo na pohlednici švindloval, se mi nezdá pravdpodobné.


Zmíněná chalupa ještě na tomto záběru trochu z povzdálí. Pomník padlým v 1.světové válce se sochou T.G.Masaryka. Dnes tu stojí pomník jiný i těm, kteří zahynuli v 2.světové válce, Masarykovi zbyla jenom busta.


Odcházím ulicí, která se jmenuje Sládkova, kdysi Nádražní. V rohovém domě také pobýval Fráňa Šrámek. Jak to, že opustil Sobotku? Básník ví, kam se má jít kochat.


Sládkova ulice ještě v jiném záběru, kde je zmíněný rohový dům, domy vlevo už nejsou.


Opět Sládkova ulice, ale pohled směrem k náměstí.


Hostinec U slunce na křižovatce, kde se vlevo jde ke Švabínu a k zámku. Mám radost, že hospoda zůstala hospodou. Snad přežije i hon na kuřáky.


Sokolovna, která byla dostavěná v roce 1922.


A od hospody U slunce a sokolovny už se šplhám na zámek. Nikdy jsem zde nebyl. Od roku 1945 do 1994 zde sídlila armáda, takže by mě tam ani nepustili. Nejzajímavějším vlastníkem mi připadl v druhé polovině 19.století Bethel Henry Stroussberg, který mě smělé plány na vybudování "českého Manchesteru". A tak mohl hrát třeba fotbalovou ligu mistrů Zbiroh United. V roce 1875 podnikatel zkrachoval, o 4 roky později ho získali Colloredo-Mansfeldové. Těm ho zabavili v roce 1942 Němci. Dnes ho vlastní soukromá společnost, která zámek zpřístupnila a pomalu z něj vytváří kulturní centrum regionu.
Vyfotil jsem si pro zajímavost jeden z dřevěných panelů s informacemi o Zbirohu a okolí.
V Čechách známe pár lokalit, kde naopak žádný baron Stroussberg nezkrachoval. Těm se spíš vyhýbáme.
Obracím list, přišel jsem porovnávat.
Vstupní brána do zámeckého areálu. Pozor platí se zde za vstup. Třicet korun, ta holčička neplatila, děti neplatí. Částku odečtou návštěvníkovi, pokud si zaplatí prohlídku v zámku nebo se nají v zámecké restauraci.


Vstup do hlavní zámecké brány hlídají dva bronzoví lvi. Mají tak hrůzostrašný pohled, zřejmě proto, aby někoho nenapdlo je dát do sběru.


Jiný pohled na lvy, kteří přežili i vojenský pořádek. Armáda si to raději asi nechtěla s šelmami rozházet. Co kdyby?


První zámecké nádvoří. Brána má podobu, jak ji nechal vytvořit sám baron Stroussberg.


Opět první nádvoří. Nalevo bývaly kůlny, později oranžérie (viz stará fotka), dnes je tu terasa.


Zjevná změna, tady není vlevo nic, kašna je též trochu chudší.


Pohled z parku na skleněný sál, který nechal vybudovat Stroussberg.

Na druhé nádvoří nepouštějí, některé fotky nešly porovnat kvůli dřevěnému altánku, ve kterém se dokonce usadily vosy.


Třicet korun mi skutečně odečetli v zámecké restauraci, kde mi předložili chutné jídlo, ale pro chudého poutníka trochu drahé.

Sestupuju zpět do Zbiroha. Skoro mě mrzí, že mám hotovo, už zpřádám plány na cestu kouzelnou krajinou směrem k Berounce, v publikaci je pár starých fotek z vesnic, na které lze narazit.


Fotky z výletů jsem uložil zde



Mnoho dalších srovnávacích fotek z různých lokalit.

Žádné komentáře: