Společenské záležitosti, setkání s kamarády mě vyzvaly, abych přijel do jižních Čech, které trochu zanedbávám. Přitom mezi Veselím a Lomnicí mám někde svoje kořeny po mamince, která je odtud. Kořeny v tomhle kraji slouží hlavně ke zpevňování hrází rybníků.
Žádnou publikaci zmizelých Čech, které rád používám, z tohoto kraje, nemám. Snažil jsem se hodně, abych na různých adresách nějaké staré fotky sehnal.
A tak jsem přijel z Prahy dříve, než jsem zasedl s bývalými kolegy k sudu piva, zajel do Lomnice, což už jsem zde prezentoval. Po setkání jsem zase odjel později, abych se podíval do Veselí nad Lužnicí, města na soutoku Lužnice a Nežárky, které jsem dříve poznával jako důležitou železniční křižovatku.
Odtud se jezdí buď do Budějic nebo do Gmündu, na Jindřichův Hradec nesmím zapomenout. Kdysi to bývala dvě města Veselí nad Lužnicí a Mezimostí nad Nežárkou. Koukal jsem do chytré knížky, na mě příliš chytré. Usoudil jsem, že koho zajímá historie, najde si ji, koho nezajímá, ten moje pindy stejně nečte.
Město, z něhož jsem dříve poznal jen nádraží, tady jsme přestupovali, když jsme mířili z Prahy k dědovi a babičce, později k tetě. Se svými dětmi jsme se zde dvakrát zúčastnili dálkového pochodu, kdy jsme dostali mapu a jména16 rybníků a měli jsme najít stavědlo co největšího počtu rybníků. Dětem se tohle líbilo, nejmladší dceři dokonce tak, že do rybníku Naděje spadla. V říjnu.
V tabletu a svém telefonu jsem měl připravené fotky, byl jsem si vědom skutečnosti, že všechno asi nestihnu. Netušil jsem, co se stane. To že v tabletu při sluníčku špatně rozeznávám obrázek, už vím, ale že nemám pořádně nabitý ajfon, jsem se dozvěděl záhy.
Ve Veselí jsem byl spíš smutný. Naštěstí, jindy bych nadával, na náměstí si už přes sto let potrpí na dvě krásné lipové řady, v červnu nádherně rozvinuté. Pár pěkných srovnávaček bych nevytvořil i kdybych se snažil o zázrak. Pokud se mi toto někde stane, leži mi neúspěch v hlavě a přesto, že mě nikdo nenutí, jedu na ono místo znovu. Možná právě proto, že mě nikdo nenutí.
Až všude kolem bude jeden výlov rybníku za druhým, listí na lipkách zmizí, přijedu za úplně jiným účelem, zároveň obejdu i místa, která bych zvládl i za plné vegetace, kdyby nebylo nenabitých elektronických zázraků. Zázraků? Cha cha, dojde jim baterka a jsou v háji.
Předkládám tedy torzo, ale pár zajímavých věcí se mi zdařilo.
Začnu na nádraží. Postavili ho v Mezimostí. Kdysi aspoň neslo jméno Veselí - Mezimostí, ale úředníci Mezimostí vymazali. Něco jako Podmokly v Děčíně. Ti úředníci. V současnosti je na nádraží stavební ruch. Výstavba železničního koridoru. Hlavní budova zůstává, vznikla nástupiště s podchody a pro líné dobrá zpráva, fungují zde výtahy. Viděl jsem mladé cyklisty, jak se rvou s kolem do výtahu, určeném hlavně pro kočárky a dědky jako já. Těch pár schodů...
Nádraží ještě není dodělané, ale líbí se mi. Možná to dělá i skutečnost, že zde existuje klasická nádražní restaurace s výbornou kuchyní, dobrým levným pivem, dokonce i slušné víno podají. Prostě zdaleka nejde o zaplivanou knajpu. Dal jsem si kotletu s knedlíkem a zelím a při konzumaci jsem úplně zapomněl, že bych měl být naštvaný kvůli vybité baterce.
Obě staré fotky jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/
Cesta od nádraží je jednoduchá, tuto budovu nemůže minout ani slepec. Škola, postavená v roce 1907.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.aukce-pohlednic.com/
A jsem v centru kdysi samostatného městečka Mezimostí nad Nežárkou. Na první pohled trochu fádní záležitost. Všechny snímky ukazují Malé náměstí s kaplí svatého Floriána, vlevo je pak radnice, která až do roku 1991 sloužila jako radnice spojené obce Veselí a Mezimostí.
Podobné pohledy, leč z jiné doby.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 8.díl (Libri 2011)
Tady mi můj nový telefon ukázal, že se o něj musím starat, jinak mi dá znát svou převahu. Anebo nějaký rarášek - patriot Mezimostí mi chtěl zamezit, abych přešel do Veselí, které po druhé světové válce schlamstlo svého chudšího bratříčka.
Přešel jsem obě řeky, z nichž Nežárka zde končí svou pouť, dál už bude součástí Lužnice.
Došel jsem na náměstí T.G.Masaryka.
Stará radnice na severní straně náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.aukce-pohlednic.com/
Vpravo od staré radnice je Weissův dům (dům Martina Lomnického), v němž je Blatské muzeum.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.aukce-pohlednic.com/
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/
Blatské muzeum tentokrát samostatně bez staré radnice.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.aukce-pohlednic.com/
Tedy žádná velká sláva, ale určitou zajímavost snad těch pár srovnávaček má. Ke všemu ještě jsem se pokoušel o další záběry mimo náměstí, nezdařila se ani sokolovna ani kostel ani opačný pohled na náměstí.
Prostě nekdo mi nepřál. Třeba si nechám do zimy narůst fousy, aby mě nepoznali.
Pokud někoho tyto srovnávačky zklamaly, příště bude líp a nebo lze spatřit mnoho dalších srovnávaček z různých lokalit.
Žádné komentáře:
Okomentovat