pátek 12. června 2015

Holoubkov


Ještě začátkem tohoto týdne jsem myslel, že Holoubkov je město. Není, ale má znak. V Brdech se těžila železná ruda a tak zde už v 16.století byly předchůdkyně železáren.
Z publikace starých pohlednic Zbirožsko jsem se dozvěděl původ jména Holoubkov. Pověst říká, že chudý Honza zabil zlého vlka a za odměnu dostal na zbirožském zámku za odměnu nejlepší krávu, kterou si odvedl do své chaloupky a celá ves dostala jméno Chaloupkov, což jakýsi úřední zkomolil. Tedy žádní holubi tu nikdy nelétali do huby, ani pečení. Koho bych musel zabít v dnešní době, aby po mně pojmenovali aspoň ulici?
Jako dětský sportovní fanoušek vím, že tu hráli dobrý hokej, asi díky velikému rybníku.
Kam pojedu srovnávat se občas rozhoduju ze dne na den, zvlášť když nemusím nic moc připravovat, popadnu knihu, hodně těžkou knihu, pár kil má, sednu na vlak a jedu.
Jsou zde krásné vily, z minulosti tedy, jinak jsem byl trochu v rozpacích, co zde zvláště za vlády komunistů vyváděli, významná fabrika, pokusili se vytvořit socialistické město. Do Rokycan sice vede dálnice mimo obec, ale dříve hlavní silnice je dost frekventovaná.
Ovšem Holoubkov má veliký rybník zvaný Holoubkovský, a nádhernou krajinu kol dokola. Některé starší texty mluví i o letovisku. Přál bych jim to.

Kromě jedné staré fotky z roku 1965 (hotel Bělohlávek), kterou jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/, jsou ostatní fotky okopírovány z publikace Zbirožsko na starých pohlednicích, kterou vydalo nakladatelství Baron v roce 2007.
Chodil jsem po Holoubkově skoro celý den, hledal místa, odkud byly foceny staré fotky. Moc se změnilo v této obci. Když už objekt zůstal stát, něco postavili u něj, třeba škola stojí na stejném místě přes 100 let, ale změnila vizáž a když už jsem se k ní dostal, zase bylo zastavěné místo, odkud bylo foceno tehdy.
Ale pokud se nejedná o město, není těch 11 srovnávaček tak málo. Jinak doporučuju hospodu Na růžku, vzhledem obyčejnou putyčku, kde jsem dostal chutné jídlo za cenu menší než malou, dobré pivo a přátelskou obsluhu.

Tentokrát budu předstírat, že přicházím po silnici z Rokycan. Hned na kraji obce vlevo je dům, který možná připomíná ubytovnu. V popisku je psáno, že jde o původní podobu vily Goller, podle Františka Václava Gollera, císařského rady a ředitele České společnosti pro průmysl cukerní. Ve své vile v roce v roce 1911 zemřel. Jakousi ubytovnu jsme z objektu vytvořili až my lidé moderní. Obyvatelé na televizi koukají.


Pokračuju dále, dostanu se na kopeček, odkud je pěkný výhled na Holoubkov. Vesnická zástavba dostala na frak.  V dáli už nás vítá hotel Bělohlávek.


Zprávy z dávných dějin tvrdí, že zájezdní hostinec zde stál už v roce 1661. Jmenoval se různě podle toho, kdo hospodu vlastnil. Kacálek, Vaňura, Belohlávek. Za komunistů se jmenoval Plzeň, v roce 1990 byl navrácen rodině Bělohlávků z Mýta.


Z doby hotelu Plzeň.


Další tři fotky jsou z velmi blízkého okolí hotelu Bělohlávek. V publikaci píšou, že do roku 1947 tu byla kovárna pana Pecha, zároveň v letech 1920-1953 provozoval holičství pan Svoboda. Aby někdo nemyslel, že kovář a holič byla jedna osoba.


V roce čp.83 vzniklo v roce 1912 Západočeské konzumní družstvo, pak tu prodávali potraviny, zeleninu, maso, dnes jakýsi armádní materiál, na první pohled se mi zdálo, že neprodávají nic. 


Trochu jsem váhal, protože jediný styčný bod je kousek domu čp.89, v němž se narodil a žil herec Jiří Dohnal. Ostatní zmizelo v zeleni, protože se jedná i o jehličnany, ani by moc nepomohlo zimní období. Ale je  krásně vidět dominanta Holoubkova, zámeček Maxmiliána Hopfengärtnera, majitele železáren. Před zámečkem je vidět vila F.Bartoše, majitelova zetě a technického ředitele železáren.


Došel jsem i na železniční přejezd, jenž byl na krásné fotce z publikace i s výhledem na Holoubkov. Moderní stavba dnešní železnice mi dala zapomenout na to, že bych něco srovnával, čuměl jsem do betonu podjezdu, ale na hrázi rybníka se mi zdařilo najít snad správný pohled. Zároveň mám radost, že je zřetelná škola tehdy a dnes.


Vila Chvojka. To jsem si možná mohl odpustit, ale takových vil je na břehu rybníka několik, Chvojka byla s pěkným výhledem na rybník. Podle zběžného pohledu se na vile pracuje.


V roce 1869 zde nechal postavit B.H.Strousberg kantýnu pro zaměstnance vagonky, v roce 1930 objekt získal Sokol Holoubkov, který provozuje turistickou ubytovnu. Mám osobní vzpomínky. V letech 1981 a 1982 jsem tady běžel stokilometrový běh, ano na pár let jsem se stal běžcem. První rok v čase 10:54, druhý 10:57, pak jsem ještě v roce 1991 šel turistickou padesátku, kde mi hned na startu utekl můj 15 letý syn, už jsem nestačil... To ale ke srovnávacím fotkám snad ani nepatří.


Od ubytovny je pár kroků k nádraží. Železniční koridor žádá své. Nádraží je  zbytečné, uzavřené, lístek neprodají, na dnešní fotce je vidět, že jsem stál výše než můj předchůdce na počátku 20.století. Možná, kdybych slezl do kolejí... Jsem sice blázen, ale ne takový, abych lezl na koleje na rychlíkové trati. Odjíždím.


Myslím, že někdy v brzké době se zastavím v sousedním Mýtě.


2 komentáře:

Jan Havlíček řekl(a)...

Mýto stojí za to, těším se!

Anonymní řekl(a)...

Mýto sice neznám (jen hřbitov, kde jsme hledali příjmení mé babičky), ale pochází odtud část mé rodiny, tak se těším, že na starých fotkách uvidím místa, kudy chodil můj pradědeček :)
Vendula