středa 20. května 2015

ŤAP ŤUNK


Kdo si pamatuje, že existoval takový klub? Oficiálně těžko, protože se psala první polovina sedmdesátých let dvacátého století. Nikdo si nemohl jen tak mírnyxtýrnyx založit klub mimo všeobjímající Národní frontu. Už slovo klub smrdělo Anglií, což znamená kapitalismem. Měli jsme Jednoty, Organizace a vůbec.
Našel jsem písmenka ve skříni v rámci uklízecího záchvatu, při němž se najdou věci dávno zapomenuté, naopak se nenajdou jiné, které bychom rádi viděli. Je nutné na ně zapomenout a pak být překvapený. Koloběh.
Ta písmenka jsem zakoupil od Igora Kroupy, protože jsem měl rád partu z hlineckého gymnázia. Ovšem nikdo mi je na tepláky nepřišil, maminka by snad synkovi posloužila, ale bylo mi tenkrát málem třicet a ona měla pocit, že bych si měl najít partnerku a plodit vnoučata a ne blbnout.
Rozhodl jsem se našít si písmenka na teplákovou bundu sám. Písmeno "Ť" jsem našíval celý večer a když vidím, že mě čekalo dalších 13 večerů, nějak jsem záležitost odkládal a pak jsem delší dobu chodil v nijak exklusívní teplákovce s Ť na levém rameni. Bunda čas nepřežila, písmenka ano.
Tohle ale není psaní o dálkových pochodech, že?
ŤAP ŤUNK se objevil v oficiálním kalendáři dálkoplazů v roce 1972, ve svém 4.ročníku. O stovkách se snaží psát leckdo, ale o pochodu z Hlinska snad nikdo neví, jen Honza Zajíček ve své knížce ho uvádí v seznamu akcí. A to je vše.
Protože jsem dva týdny dříve jsem se seznámil s lidmi, kteří kdysi spustili svou Tlupní stovkou celý dálkařský blázinec, vzpomínám dnes, že studenti z Hlinska se přibližovali filosofii Tlupy jako málokdo. Úctyhodný sportovní výkon a recese, je možné tyto dvě věci spojovat?
V dnešní době, která zná jen vítěze, velmi těžko. Škoda.
Přijeli jsme do Hlinska, start byl před gymnáziem, kde studovala většina účastníků. Přijeli i jiní, kteří byli mírně rozpačití, čekali pochod, takový na jaký byli zvyklí.
Však existuje fotka:
 Už zde jsme tři nalevo, kteří se chtěli podřídit a pěkně stovku projít těch 24 hodin pohromadě. Ten vopřenej úplně vlevo jsem snad já, zase, podívám-li se do zrcadla, pochybnosti se mnou mlátí. 
Po příjezdu jsme potkali Frantu Starého, se kterým jsme se v poslední době zvlášť kamarádili, jenž okamžitě prohlásil, že jde se študákama, závodit nehodlá, však tam byla spousta mladých holek. S partnerkou Vlastou jsme se moc nerozmýšleli.
Ostatní dostali potvrzení, že stovku ušli, zmizeli, prý to bylo hezké, nevím. Atmosféra na startu skvělá.
Franta se smál, protože děvčata taky, aspoň tedy jedno.
Sešikoval se jakýsi štáb, v němž hrál prim Igor Kroupa (druhý zleva), zakladatel akce, v té době studoval vysokou v Praze a všechno řídil. Přiznám se, že už si nepamatuju jména ostatních, jen ten vedle Igora, s dlouhými vlasy byl Jindra. Stojící vpravo byl u toho v roce 1976, kdy měl pochod derniéru. Ale o tom až později.
Dívka vpředu byla neskutečná. Jméno mi samozřejmě vypadlo, ale ona ušla sto kilometrů naprosto bez problémů, s úsměvem, prý nijak netrenuje a žádnou turistiku nepěstuje. Snad samorostlý talent
Vyrazili jsme.
16.-17.6.1972 DP ŤAP - ŤUNK 
Hlinsko - Vortová - Herálec - Cikháj -  Světnov - Stržanov - Žďár nad Sázavou -Rad­ňovice - Nové Město na Moravě - Pohledec - Koníkov - Věcov - Jimramov -Borovnice - Telecí - Pustá Rybná - Karlštejn - Čachnov - Krouna - Hlinsko    100 km 
Protože start byl v pátek navečer, oni měli už v Herálci, asi na 12.kilometru, objednaná místa v hospodě, je třeba se správně navečeřet. Žádnou zdravou stravu, naopak řízky a hodně kalorií, k tomu pivo, byli jsme nacpaní a spokojení.
Přestože gymnazisti byli víc jak o 10 let mladší, bylo nám s nimi dobře. Kdo by neměl rád středoškolský humor... prostě sranda. V noci další hospoda nebyla, v době vlády komunistů v deset večer padla a basta.
Ranní snídaně v Jimramově, to byla asi šedesátka, kde mnozí končili, šli jsme je vyprovodit k nádraží. Nezapomutelná dvě děvčata, myslím, že jedno z nich je na předešlé fotce první zleva. Franta jim nesl batůžky, staral se o ně, však býval gentleman. Přesvědčoval je, že už mají dvě třetiny pochodu za sebou a že je škoda skončit. Svou výmluvností dokázal, co chtěl i slibem, že jim zavazadla donese až do cíle.
Igor nás prosil, abychom si při malých zastávkách nesedali, že si sednou všichni a on je pak nemůže zvednout. Kdo se něčeho takového zúčastnil, ví, že humor většinou nemizí, jenom se stává poznenáhlu humorem černým. Několik kilometrů jsme šli přes obec Telecí, což vyvolávalo přímo bouři nadšení. Bylo cestou asi pět autobusových zastávek se jmény "Telecí ..U..." Úplně na kopci už za vsí byla stanice Telecí pomník.
Došli jsme, moc nám do limitu 24 hodin nechybělo.
Museli jsme se všemi do hospody, myslím, že říkali něco o Rychtě, šlo se nahoru po schodech a ona dvě děvčata, která neměla v úmyslu ujít celou stovku, tvrdila, že je budou muset dolů snést na nosítkách. 
Vidím na fotce vpravo nahoře s knírem svérázného čundráka, který zároveň byl v organizaci ochrany přírody. Uvedl mě do rozpaků, protože jako nový kamarád jsem mu měl napsat chytrost do cancáku. Napsal jsem něco v tom smyslu, že na pochod do Hlinska přijedu jedině, když se půjde přes Telecí.
Odjížděli jsme vlakem z Hlinska s pocitem, že máme spoustu nových kamarádů, které jsme včera teprve poznali. V duchu jsem se ujistil, že právě tohle chci provozovat. Jelikož patřím mezi lidi, kteří chtějí věčně něco zkoušet, v budoucnu jsem se samozřejmě choval i trochu jinak. Ovšem, na červnový den roku 1972 nemůžu zapomenout.
Igor nás zval na září, kdy chodili padesátku, zařídil, že jsme mohli přespat ve škole na podlaze ve spacáku. Ani nám nevadilo, že teprve tam jsme dostali upomínku za stovku. Snad ji napsal sám, aby nás potěšil.

V cíli jsme dostali jenom kus roztrhané turistické mapy. Ještě to mám schovaný. Fakt je, že jsem mezi diplomy z bůhvíjakých skvělých akcí našel papírek, který ukazuje, proč nazývám svůj blog pindami.

Zážitek z první návštěvy Hlinska přehlušuje další, tak to ostatně bývá, na první se člověk nejlíp pamatuje.
V září jsme ušli s hlineckými študáky padesátku, pravděpodobně v podobné sestavě.
23.9.1972 DP ŤAP - ŤAPÍK
Hlinsko - Jeníkov - Kameničky - Chlumětín - Svratka - Devětskal - Žákova hora - Borky - Vojnův Městec - Křížová - Chlum - Hlinsko  50 km
15.-16.6.1973 DP ŤAP - ŤUNK   
Hlinsko - Jeníkov - Kameničky - Chlumětín - Svratka - Svratouch - Krouna - Předhradí - Doly - Košumberk - Luže - Dobrkov - Podlažice - Chrast - Žumberk - Radochlín - Libáň - Nasavrky - Hodonín - Libkov - Boajnov - Proseč - Prosíčka - Vršov - Horní Bradlo - Travná - Trhová Kamenice - Rváčov - Hlinsko     100 km
Ano klasika, o pochodu v roce 1972 můžu vyprávět kolem dokola, vzhledem k mému věku si můžu i vymýšlet, o rok později si žádné velké podrobnosti nepamatuju. Stejná parta, stejně příjemné prostředí. S Igorem jsem byl v písemném styku, v letech 1974 a 1975 jsem se mu omlouval, nějak účast nevyšla.
Ale potkal jsem ho v Praze u Národního divadla, posadili se do tehdejší proluky, kde později postavili Novou scénu. Na lavičce jsme kecali a napadlo nás nějakému společnému známému poslat pozdrav z Hlinska, koupili jsme pohled Národního divadla a podepsali asi dvaceti jmény. Bavili jsme se jako dvanáctiletí kluci.
Tenkrát jsem Igora viděl naposledy. Byl mezi námi určitý věkový rozdíl a myslím, že bychom mohli být docela kamarádi, ale život si občas uteče úplně někam jinam a na nic se neptá.
Jeden z těch dvou roků přijel na ŤAP ŤUNK Ivo Domanský, že snese všechno. Jít 23 hodin stovku se mu nezdařilo, po jedné hodině pochodu mezi bezvadnou partou mu začal chybět pohyb a utekl, snad to po trase i poctivě došel sám, on nebýval člověk, který by si trasy zkracoval, aby měl v seznamu čárku.
Říkal prý, že nedokáže pochopit Igora, kterého potkával v oboře Hvězda nebo ve Stromovce, já nevím už přesně, jak naplno běhá, trénuje. Proč trénuje, když pak stovku plazí celý den.
Ivo byl prostě jinak nastavený, nezávodit se příčilo jeho povaze.
V roce 1976 jsem přijel na ŤAP ŤUNK ještě jednou.
18.-19.6.1976  DP ŤAP - ŤUNK
Hlinsko - Vitanov - Stan - Veselý Kopec - Dřevíkov - Svobodné Hamry - Trhová Ka­menice - Dlouhý - Udavy - Ždírec nad Doubravou - Křížová - Vojnův Městec - Borky - Karlov - Stržanov - Žďár nad Sázavou - Vysoké - Lhotka - Jiříkovice - Skihotel - Vlachovice - rybníky Sykovec a Medlov - Kadůvek - Kadov - Samotín - Malínská skála - Lisovská skála - Devět skal - Křižánky - Čtyři Palice - Velké Perníčky - Zka­menělý zámek - Karlštejn - Svratka - Chlumětín - Kameničky - Jeníkov - Hlinsko   100 km
To už Igor nepořádal, nevím, neměl-li čas nebo byl nemocný. Všechno řídil kluk, o kterém jsem už se zmínil vpředu, na čtvrté fotce stojí úplně vpravo. Přijel Jindra Štrunc z Plzně, s tím se dala vždycky prokecat celá noc, aniž jsme něco pili. Podle trasy je vidět, že jsme se dostali do skutečného srdce Českomoravské vysočiny. Celá společnost, podstatně méně početná než v prvních letech, už se nedržela neustále pohromadě.
Utkvěl mi v hlavě Samotín, kde byla v chalupě jakási hospoda, podávali zde jejich vlastní likér. Jindřichovi moc chutnal a že prý ho od kořalky nedostanu. Nakonec nebylo tak zle.
Horší bylo, že vedoucí pochodu si zvrtl kotník, s Jindrou jsme mu pomohli na autobus, rozloučili se, došli sami dva ke gymnáziu v Hlinsku, usoudili , že právě jsme poslední účastníci derniéry akce hlineckého gymnázia.
Po roce 1976 přišel jiný život, jiné starosti, radostnější hodně i méně.
Před pár lety jsem začal psát na facebooku nesouvislé vzpomínky na dálkové pochody, jak si je pamatuju, tedy žádná historická práce, jenom pindy, jak se správně jmenuje tento blog, na který jsem články převedl.
Všude říkám, že jsem tulák a k tuláctví nepatří systém, tuláka něco napadne a je to.
Mám hodně upomínek poschovávaných, dokonce jsem si diplomy uložil do šanonu, který mi náhodou přišel pod ruku.
Nutně jsem vzpomněl na ŤAP ŤUNK. 
Přece nemůže v Česku existovat záplava Igorů Kroupů, z Googlu na mě vypadlo parte. V roce 2010 zemřel v Šumperku pan Igor Kroupa ve věku 58 let. Zřejmě aktivní člověk, býval ve městě i místostarostou. Někdo má v povaze zúčastňovat se veřejného života. Podle fotky jsem si nebyl jistý, přece jenom skoro 40 let...
Napsal jsem jeho rodině, což ode mě byla asi hloupá zvědavost, mohl jsem článek napsat bez tohoto závěru. Možná jsem v duchu doufal, že jde o někoho jiného. Bohužel, nešlo. Trvalo mi přes dva roky, než jsem se odhodlal dopsat, co jsem měl tehdyrozepsané.
Pošlu adresu na můj blog rodině Kroupů a ještě se znovu omluvím. Mrzí mě, že jsem se zbytečně vrtal v soukromých záležitostech rodiny mého krátký čas kamaráda.
A na závěr, jeden z těch, kteří jsou na fotkách z roku 1972, prý je hlavním pořadatelem bluesového festivalu Blues Alive, známé šumperské akce, kam jezdí špičkoví bluesmani z celého světa.
Mám blues rád, v listopadu 2005 jsem zde tři dny pobýval, spal v nějaké škole, a možná jsem Igora tehdy i potkal. Nevím.
Čest jeho památce, myslím, že to byl dobrý člověk.

úterý 19. května 2015

Plzeň 1


Plzeň je velké město, které budí úctu. Tedy jak u koho. Byl jsem tu mnohokrát, i v divadle, taky jsem se opil. Exkurzi v Prazdroji jsem absolvoval aniž si pamatuju cokoliv jiného, než že jejich dvanáctka je světová.
Však i v povídce Šimka a Grossmanna Výlet s lomcovákem vysvětloval opilý učitel svým žákům "To je Plzeň, děti, město piva.
Plzeň se stala pro rok 2015 Evropským městem kultury, jsou dobří ve fotbale.
Při tvorbě srovnávacích fotek se trochu bojím velkých měst, trvá mi chvíli, než se zorientuju, nevím, kde začít. Není nad místa, kde udělám dvacet srovnávaček a jedu domů spokojený, což ve velkých městech ani nejde. Snažím se nějak postupovat systematicky a jelikož jsem tulák, je jasné, že systém je mi cizí.
V Praze se vyznám a vůbec mi nevadí, že přeskakuju sem a tam, co mě zrovna napadne, stačí sednout do tramvaje. Našel jsem spoustu starých fotek Plzně z různých pramenů, vlastně se mi nechce to nějak seřazovat. Prostě čas od času zajedu do Plzně, doprava pohodlným vlakem je čím dál tím lepší navzdory škarohlídům, kteří mi tvrdí celý můj život, že vlaky jezdí stále hůř.
Už jsem dostal i nabídky, že by mi leckterý Plzeňák srovnávačky udělal a poslal a já bych je zveřejnil. Píšu blog a ten je můj, nemůžu se chlubit cizím peřím, co zvorám já, je můj malér. Tedy malér, vždyť je všechno jen hra, do jisté míry pomíjivá. Pokud okopíruji nějakou starou fotku z publikací, které si kupuju a do jisté míry ty knížky propaguju.
Mnoho fotek stahuju z internetu z prodejních serverů, všude uvádím, odkud, což je pro majitele spíš prospěšné. Pokud někdo chce moje obrázky a vytisknout a pověsit někde na zeď, nejsem proti, ale mám pocit, že vyložená námaha nevede k příliš vynikajícímu výsledku. 
Jde o obrázky na pokoukání, vypadají dobře na obrazovce, snad někoho inspirují k osobní návštěvě prohlížených míst.
A dost, jsem v Plzni a Plzní se budu toulat, jak mě napadne. Dal jsem článku číslo 1, kdy bude dvojka, nevím. Začaly dlouhé dny, rád bych se podíval i trochu dále od Prahy.
Přijíždím do Plzně, jejíž nádraží je ve stavu jako by ho bombardovalo americké letectvo a nestačili jsme ho ještě dát dohromady. Přiznávám, že jsem se nikdy na plzeňském nádraží nevyznal, orientoval se jenom podle bufetu, který vypadal na první pohled jako zaplivánek, ale dobře se zde jedlo už od ranních hodin, aby škodováci, jedoucí do práce na šestou měli dlabanec. A dobré pivo, však jsme v Plzni.
Jeden čas to vypadalo, že bude zrušený, ale už je zase na svém místě, vybavený obstojným nábytkem a gambáčem za 22.
Všechno se bourá, ale začínají jezdit eskalátory. Už před rokem, kdy jsem přes Plzeň jezdil do Domažlic, se stavělo. Třeba se jednou dočkám, že plzeňské nádraží bude vypadat jako ve vyspělé Evropě. Už je tu funkční wifi.
Kam se jinam hrnout než na náměstí, věž kostela svatého Bartoloměje láká. I zde musím obejít díru, kde se snad bude něco budovat, přitom sedmdesátiletí a starší jezdí tramvají zdarma jako v Praze. Ovšem to bych cestou nenarazil na Západočeské muzeum u řeky Radbuzy, postavené na přelomu 19. a 20.století.
A mám v tabletu staré fotky, heč.
První je pohled přes řeku, kudy vede most, zdá se provizorní. Měl jsem velkou radost, že se mi do záběru podařilo dostat sloupky zábradlí, to se málo kdy povede. Druhá fotka je víc zblízka.
A obě jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/





Jsem na hlavním plzeňském náměstí, které nese název náměstí Republiky. Schválně jsem přijel v neděli, toužil jsem chodit po městě bez běžného frmolu. Ovšem turisté i tady chodí, nejvíc je slyšet němčina.
Ovšem jinak je prostor náměstí nádherný, uklidňující.
Severní frontě náměstí vévodí radnice, toto místo je pro účely řízení města určeno už od konce 15.století. Od té doby asi změnila párkrát svou podobu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/


Severozápadní roh náměstí. Morový sloup ze 17.století je ním je vidět vstup do Solní ulice.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/


Radnice zblízka.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/


Radnice v čelním pohledu. Však turisté tuto stavbu zjevně neopomínali fotit. A možná hned posílat... bůhvíkam.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/


Severovýchodní roh náměstí. Přímo je směr do Rooseveltovy ulice, vpravo od tramvaje je ulice Dřevěná. 
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/


Když vezmu minulý snímek, tak na nároží náměstí Republiky a Dřevěné ulice stával dům U Růžence.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Zmizelé Čechy - Plzeň 1.díl (Paseka 2014)


Ještě jednou severní fronta náměstí s radnicí.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Zmizelé Čechy - Plzeň 1.díl (Paseka 2014)


Nároží náměstí a Dominikánské ulice. Stávala zde i kašna se sochou Ledy s labutí, odtraněná už v roce 1890.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Zmizelé Čechy - Plzeň 1.díl (Paseka 2014)


Severozápadní roh náměstí, přímo je Solni ulice. Tržiště
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Zmizelé Čechy - Plzeň 1.díl (Paseka 2014)


Ještě jeden pohled k západu, tentokrát jde o jihozápadní roh a Prešovskou ulici. Chtěl jsem se zeptat, jestli tramvaj tudy jezdí do Prešova. Asi ne.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Zmizelé Čechy - Plzeň 1.díl (Paseka 2014)


Zde je zadní štít solnice, vedle tržnice, vystavěná jak kolonáda v Lochotíně. Místo ní je pošta.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Zmizelé Čechy - Plzeň 1.díl (Paseka 2014)


Přední průčelí solnice v Sedláčkově ulici vzala za své kolem roku 1960.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Zmizelé Čechy - Plzeň 1.díl (Paseka 2014)


14 srovnávaček, dalších šest se mi nepovedlo. Asi proto, že jsem si nedal pořádnou Plzeň, to je problém, dám si pivo a pak musím neustále hledat záchodky nebo se skrývat v parcích, případně k tomu štěkat, protože pejskové smí, co my důchodci ne.
V publikaci Zmizelé Čechy - Plzeň, díl 1. jsou k fotkám zasvěcené texty, koho zajímají, nechť si zmíněnou publikaci koupí, za necelé tři stovky stojí za to.


Velké město, začal jsem malou porcí srovnávacích fotek. Ale do Plzně jezdit budu dále, už se těším.

Je málem skandální, že se mi nepodařila ani jedna srovnávačka s chrámem svatého Bartoloměje, ale tady na těchto fotkách něco je, ovšemže ne srovnávací.
http://vencovyfotky.blogspot.cz/2015/05/1752015-plzen.html


Další srovnávací fotky z různých lokalit

úterý 12. května 2015

Nížebohy


Nížebohy nemají svůj znak, patří pod Budyni nad Ohří, chtěl jsem původně zařadit těch šest srovnávaček k budyňským, ale přišlo mi líto odbýt zajímavou vesnici s pěkným kostelem (svatého Martina), jakoby šlo o pár chalup. 
Historickou fotku kostela mám, ale srovnání se mi nepovedlo. Ani nevím, jestli je možné nebo jsem focení zprasil. Proto na úvod místo obvyklého znaku fotka kostela.
Nížebohy jsou ve svahu, mezi údolím Ohře a Labe je hřbítek, přes který se musí přejet. Před pár lety jsem ho zdolal, Krkonoše to nejsou, ale lehčí převod jsem nahodit musel.
Kousek od Nížeboh jsou Přestavlky, nad nimiž je malý kopec, kde někdy začátkem šedesátých let byla jakási raketová základna. Ze silnice jsou vidět baráky vzezřením bytovky. Asi pro vojáky.
Měřil jsem jako mladý zaměstnanec Geodézie při zaměřování polí na Litoměřicku. Již tenkrát se dal prostor zaměřit z letadla. Ale vojáci letecké snímkování pro civilní sektor zakázali. Tak jsme měřili klasicky, několik let. Byla to krásná práce, žádná velká přesnost, spousta volného času, na polích jsme kradli zeleninu pro vlastní potřebu. 
Jen mě napadlo, jestli neprobíhaly nějaké protestní demonstrace či petice proti raketové základně, aha, já zapomněl tenkrát se to nesmělo 
Z Roudnice do Budyně se autobusem přes vesnici jede, v publikaci fotky jsou, tak jsem tady vystoupil.
Kostel se tedy nepovedl, tak aspoň kousek (vpravo). Uprostřed cesta do Roudnice a hospoda U Zelenků. Ještě ji pamatuju, kdy jsem si v ní dával pivo. Silnici narovnali, upravili, jak žádá automobilista.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Podřipsko na starých pohlednicích (Vydal Baron 2008).


Bývalá hospoda U Zelenků zblízka, markantně je vidět změna silnice.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Podřipsko na starých pohlednicích (Vydal Baron 2008).


Ještě detail hospody, barák je v pořádku, kdyby ovšem čepovali.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Podřipsko na starých pohlednicích (Vydal Baron 2008).


Škola, s ní se doba nijak nepárala na rozdíl od hospody, která sice nefunguje, ale nehyzdí. Na škole kromě poštovní schránky je cedule, že zde sídlí lidová knihovna. Nevím, dejme tomu.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Podřipsko na starých pohlednicích (Vydal Baron 2008).


Slavnost před školou. Tolik lidí a koní se tu asi těžko někdy sejde.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Podřipsko na starých pohlednicích (Vydal Baron 2008).


Pohled kolem školy po návsi. Tady je vidět udržovaná vesnice, kam ale obyvatelé chodí za kulturou, mám na mysli společenský život v hospodě? Upoutávka na cigára je jenom obchod, momentálně zrušený.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Podřipsko na starých pohlednicích (Vydal Baron 2008).


To je z Nížeboh všechno, jsem spokojený. Jako rodilý Pražák jsem v podstatě vesničan, tím nemyslím bohaté lidi, kteří si na vesnicích koupí a vybudují pěkný dům a tam jezdí odpočívat. Nic proti tomu, ale musím se trochu usmívat pod fousy, když říkají, že bydlí na vesnici. Kdyby tomu tak bylo, hospoda by se určitě uživila. Ale vlastně, co je mi do toho?
Rodiče byli vesničani, zdědil jsem jejich návyky a věřte, že je krása vypít lahváče, sedíc v trávě, žvanit s ostatními, bez toho, že nám do hovoru kecá celebritální moderátor, kterému je šumafuk, co říká.



Další srovnávací fotky z různých lokalit

pondělí 11. května 2015

Budyně nad Ohří

Začínám vzpomínku na znak města, když už ho sem cpu.
Měl jsem kdysi šéfa, vystudoval klasické gymnázium, poté techniku, za první republiky. Po nacistické okupaci byl národním socialistou, netrvalo dlouho a stal se komunistou, vstoupil do Lidových milicí, v roce 1968 podporoval obrodný proces, pak se stal zdravým jádrem strany... atd.
Roku 1989 se nedožil, kdoví, jestli by nefandil Klausovi. Nebo Zemanovi. Ješitný člověk, který vždycky ví, kde je jeho místo. Nechám ho spát, osobně mně neublížil, dodnes mi není jasné, jestli byl jako vedoucí neschopný nebo dělal, že nevidí naše pracovní podfuky.
Sbíral malé zapichovací odznáčky s heraldickými znaky měst. Pracovně jsme jezdili po celém Československu a pokud jsme někde narazili na zajímavý  odznak, přivezli jsme mu ho.
Z odznaku Budyně byl nadšený, zaplatil mi ho a málem mi zvednul prémie. Vysvětloval mi, co značí ti zajíci, dlouhá léta hrad a město Budyni vlastnil Zajícové z Hazmburka.
Kdyby tušil, že jsem ho koupil při soukromém výletu na kole, jezdíval jsem tudy do Libochovic. Ona cyklotoulka se určitě konala v pracovní době, kdy jsem měl měřit možná třeba na až Slovensku. Ano, za komunistů bylo dobře, občas jsme nemuseli pracovat, a ještě si psát cesťák.
Koukám, že tu bydlí málo přes 2000 lidí, nevím, jestli počítají i s okolními přifařenými vesnicemi... Nafoukanec by řekl díra. Leží v Ústeckém kraji, ale když tudy člověk projede, nějak ho Ústí nenapadne.
Jsem tady, měl jsem pocit, že se projdu, udělám pár srovnání a šmytec. Nakonec jsem zde byl dvakrát.

Kdysi jezdíval přes Budyni vlak, z Vraňan do Libochovic, až do prosince 2006. Často jsem ho používal, v době... no dávno, to ještě byly ve vlečňáku kamna. Tentokrát jsem přijel autobusem z Roudnice. Stanice na začátku města se jmenuje Budyně nad Ohří, železniční stanice. Vystoupil jsem a v duchu ronil slzy nad mládím, které nenávratně zmizelo. A po kolejích, kde mě už nemůže nic přejet ani kdybych na nich usnul, jsem šel porovnat staniční budovu. Koleje jsou ještě v pořádku, město snad by mělo o železnici zájem...
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Podřipsko na starých pohlednicích (vyd. Baron 2008)


Při první návštěvě jsem hledal sokolovnu. Když ji v roce 1921 otevřeli, byla to zřejmě obrovská událost a taky chlouba místních Sokolů  a sportovců vůbec. Sál 20x11 metrů, hrálo se i divadlo. Starých fotek je spousta. Teprve, když jsem pozorněji četl v publikaci, došlo mi o jakou budovu jde. Hned u nádraží. Budova odhodila ozdobný kabát. Předkládám tři srovnání, doba je holt jiná.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Podřipsko na starých pohlednicích (vyd. Baron 2008)


 Další dvě staré fotky jsem okopíroval na adrese:
http://www.budyne.cz/mesto/fotogalerie/category/1-historicke-fotografie





Putuji od vlaku po Pražské ulici. Narazím na objekt, kdysi hostinec U Modré hvězdy. Hostinský, řezník a uzenář pan Nebeský se z nebe určitě nerad dívá, jak se budova živnosti změnila.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Podřipsko na starých pohlednicích (vyd. Baron 2008)


Menší detail
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.budyne.cz/mesto/fotogalerie/category/1-historicke-fotografie


V Pražské ulici měl obchod i Karel Saur.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Podřipsko na starých pohlednicích (vyd. Baron 2008)


Pár kroků a jsem u školy z roku 1896.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Podřipsko na starých pohlednicích (vyd. Baron 2008)


Jdeme-li Školskou ulicí směrem na Vrbku, na malém kopečku je hřbitov a kostel Panny Marie Sněžné.
Starou fotku na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/


Ještě před hlavním náměstím narazíme na Masarykovo náměstí, kdysi Purkyňovo. V roce 1912 se u nás ještě nestavěly Masarykovy pomníky.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Podřipsko na starých pohlednicích (vyd. Baron 2008)


Třikrát Masarykovo náměstí, trochu ze stejného místa a přece z jiného. Dům vpravo je hotel U Českého lva, který nevypadá, že by byl momentálně hotelem. Ani napít nedávají.
Staré fotky jsem okopíroval na adrese:
http://www.budyne.cz/mesto/fotogalerie/category/1-historicke-fotografie








 Konečně jsem se dostal na severovýchodní roh Mírového náměstí, hledím k západu, směrem k hradu. Ta paní, co koukala z okna se samozřejmou zvědavostí, proč tam ten dědek s foťákem poskakuje a blbne. Kdyby tak tušila, že její hlavička bude součástí blogu Google.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.budyne.cz/mesto/fotogalerie/category/1-historicke-fotografie


Jsem na stejném místě, ale dívám se k jihu. Však mě sluníčko pěkně zlobí. Alžběta Líbalová žádnou konfekci neprodává...
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Podřipsko na starých pohlednicích (vyd. Baron 2008)


Další záběr skoro stejným směrem.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.budyne.cz/mesto/fotogalerie/category/1-historicke-fotografie


Konečně kostel svatého Václava, který je uprostřed Mírového náměstí, pohled od jihu. Tam, kde bývala spořitelna je městský úřad.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.budyne.cz/mesto/fotogalerie/category/1-historicke-fotografie


Kostel svatého Václava od hradu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.fotohistorie.cz/


Pohled od západu.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Podřipsko na starých pohlednicích (vyd. Baron 2008)


Ještě kostel svatého Václava ne tolik zarostlý.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Podřipsko na starých pohlednicích (vyd. Baron 2008)


Východní strana Mírového náměstí, pohled od Říhova náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Podřipsko na starých pohlednicích (vyd. Baron 2008)


Pod hradem býval hostinec, řeznictví a uzenářství, moderní doba nabízela honosný štít, dnes zavřeno. 
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Podřipsko na starých pohlednicích (vyd. Baron 2008)


Pohled od západu kolem kostela.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Podřipsko na starých pohlednicích (vyd. Baron 2008)


Vlevo je hospoda s nápisem U zámku a pohled, jak to vypadalo v době po měnové reformě, o které zapomněli říct i prezidentu Zápotockému. Aspoň on tvrdil, že měna nebude. Měna? Spíš kolosální krádež.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.fotohistorie.cz/


Pohled k Velkému mlýnu. Vpravo hostinec U Zlaté růže, dnes U mlýna. Jedl jsem tady skopové.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Podřipsko na starých pohlednicích (vyd. Baron 2008)


Hostinec U Zlaté růže v čelním pohledu.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Miroslava Moravce Libochovice - Házmburk a okolí na starých pohlednicích (Vydal Petr Prášil 2003).


Současný podoba vodního hradu je z doby 1902-10. A tohle je stav před úpravou.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Podřipsko na starých pohlednicích (vyd. Baron 2008)


Měl jsem štěstí na počasí, byl jsem tu dvakrát v pondělí, takže žádní návštěvníci, nemohl jsem se podívat dovnitř, ale balzám na nervy.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.budyne.cz/mesto/fotogalerie/category/1-historicke-fotografie
Ještě jednou hrad na rozloučenou.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Miroslava Moravce Libochovice - Házmburk a okolí na starých pohlednicích (Vydal Petr Prášil 2003).


Vím, že zájem případných prohlížečů mého blogu je větší u pražských lokalit nebo památkových rezervací typu Českého Krumlova, ale hodně mě baví chodit po místech, kde o turistu nezakopnete, spíš se setkáte s lidmi, kteří mají k celebritám daleko. A to ještě další článek bude obsahovat srovnávačky z blízké vesnice - z Nížeboh.

Jako vždy jsem fotil i nesrovnávačky - zde


Další srovnávací fotky z různých lokalit