pátek 17. dubna 2015

Hopsa hejsa do Brandejsa


V předvánočním hledání, protože osobně se nezúčastňuju davového šílenství, při němž se stavitelé nákupních center třesou strachy, jestli stavba vydrží, vrtám se v zákoutích, kde by se třeba něco objevit zajímavého. Na internetu jsou stránky antikvariátů, kde se sežene leccos. I já jsem sehnal dárky, jenom jsem zároveň našel knížky, které jsem pro nikoho nesháněl, ale hodily se mně.
A tak mi ne pod stromečkem, ale v knihovně třeba přibyla knížka Brandýs nad Labem na historických pohlednicích, kterou sestavil Miroslav Šnaiberk a kterou v roce 2006 vydala agentura ZERA GROUP s.r.o.
S takovou krásou není problém se posadit do některého autobusu, které mají pro Pražáka tak neuvěřitelné intervaly, že nemá cenu si cpát do hlavy jízdní řád. V mém věku jenom zamávám řidičovi občankou a jedu.
Už jsem tu v roce 2010 něco porovnával, dokonce jsem nevzal na vědomí, že Brandýs nad Labem a Stará Boleslav do roku 1960 byla samostatná města s velkou historií.
Praha je kousek, takže minout Brandýs lze těžko. Při cestě autobusem jsem si vzpomněl na staršího kolegu, který mě vezl za prací do blízkých Polerad. Tvrdil mi, že kapličky v polích značí, kudy svatý Václav utíkal, protože ho pochopové jeho bratra pronásledovali za účelem zabití. Prý, kde upustil cihlu, postavili časem kapličku. To by snad nevymyslel ani Hájek z Libočan, kníže Václav s pytlem cihel vytyčuje stavby. No, dobře.
V těch Poleradech jsme zaměřovali jakýsi skladový areál, bylo 19.3., vedoucí se jmenoval Josef, chlastalo se, to za komunistů možné bylo.
Většina osazenstva byly ženy, hrál magnetofon, tančilo se, v pracovních botech a montérkách. Na kolegu se navěsila o 20 let mladší dívka. On mi pak říkal, člověče, devatenáctiletá holka, já se zblázním. Asi jsem mu záviděl a kazil jsem mu náladu řečmi, že by mohla být jeho dcerou.
Při příští návštěvě se holka divila, že pan inženýr se jí jaksi nevšímal. Koukám, že žvaním o věcech, které s historickými pohlednicemi nemají moc do činění.
Než se rozvalím na brandýsském náměstí, vzpomněl jsem si na spolužačku a kamarádku, kterou znám... Kolik je 72 minus 14? No, 58 let. Celý život prožila ve vesnici blízko dvojměstí Brandýs nad Labem - Stará Boleslav a tak jí celý tenhle materiál věnuju, bude-li jí k něčemu.
Ještě ke znaku. Lev na červeném podkladu je Brandýs, svatý Václav na modrém Boleslav.
Pramen, ze kterého jsem čerpal pro svoje koláže, jsem uvedl na začátku, nebudu jej tedy opisovat u každé fotky, pár fotek je z jiného pramene, tam jej napíšu.

Hlavní náměstí, dříve Palackého, se dnes jmenuje Masarykovo.
Západní část náměstí s radnicí, která zůstala, sousední domy jsou přestavěné.


Jižní část náměstí, vlevo lékárna a dnes je tu zase lékárna. Vlevo od v současnosti opravovaného domu je muzeum. 


Tam, kde je lékárna, tekly v polovině 19.století splašky z pivovaru. 


Ta koule na současném snímku tu není dlouho, v Brandýse se v posledních letech věnovali vzhledu města. 
Však v současnosti míjím Pražskou ulici, kde bych snad něco porovnat mohl, ale je zde stavba a na ni se ani nesmí. Však bude jednou hezká.


V letech, kdy vznikla Československá republika, se ještě nečekalo na autobus, dalo se najmout si povoz. Teprve moderní doba zde postavila přístřešek proti nepohodě.


Severovýchodní roh náměstí.


Znovu severovýchodní roh náměstí, tentokrát trochu zblízka. A hned třikrát, kde je zřejmé, jak se léty prostor měnil. Ten velký barák kousek za náměstím je okresní dům.








Nedaleko od minulých záběrů je na východní straně stojí dům čp.61 zvaný Valdštejnský podle majitele Adama z Valdštejna (1625).


Východní fronta náměstí.


Severní strana náměstí. Vlevo již zbouraný dům zvaný Vlachovský.


Je na čase, abych konečně uhnul z náměstí, stejně se po mně dívají někteří občané a je otázkou okamžiku, jestli náhodou neporušuju soukromí jiných osob. Moc kroků jsem učinit nemusel, ze severní fronty vede ulička ke kostelu Obrácení svatého Pavla, jmenovala se Kostelní, dnec F.X.Procházky. Vlevo bývaly hospodářské sýpky děkanství.


Hotel Koruna v dnešní Královické ulici býval zjevně důležitým společenským centrem. Dlouho jsem o něm hledal informace, dávno už nejde o hotel, ale o hospodu s laciným pivem, která láká jen na tu cenu.


V roce 1911 prodělala Koruna secesní přestavbu. Vzadu je je budova Na Sklípku, ve které v té době sídlilo okresní muzeum a ženská průmyslová škola pro šití bílého prádla. Mohutná budova nad tím vším je dnešní základní škola.


T.G.Masaryk stojí před novým soudem. Vytvořil ho Břetislav Benda. Osoba prvního československého prezidenta nebyla oblíbená nacisty, kteří zde vládli po roce 1939, neměli ho rádi ani komunisti, kteří do našich učebnic vložili informaci, že Masaryk nechal střílet do dělníků. Kdybych neměl rozumné rodiče, asi bych si myslel, že T.G.Masaryk byl velitelem čety hrdlořezů, střílejících do dělnické třídy. O Masarykových pomnících v českých zemích by se dalo napsat velké dílo. Tenhle byl nalezen v roce 1969 pod uhlím nelahozevského zámku, ovšem před budovu nového soudu, který je dnes Pedagogickou fakultou, byl postavený až v roce 1993.
Vyšlo mi při focení, že stojí tam, kde stával, jen podstavec je pochopitelně jiný. A přejme, abychom ho nemuseli zase někam schovávat.


Sokolovna nemůže v tam důležitém městě chybět. Předkládám dvě porovnání a to se mi ještě jedno nezdařilo.





Nádraží stojí na trati z Neratovic do Čelákovic.


Boleslavská ulice, později Husova, dnes Ivana Olbrachta. Vzadu je Okresní dům, takže se dívám směrem k náměstí.


A teď stojím ve stejné ulice, jen zády k Okresnímu domu. Vzadu budova starého soudu, kde byl i berní úřad a taky chvíli i chlapecká měšťanská škola. Momentálně vypadá jako útulek pro méně chudší.


Město Brandýs končí, na obzoru je zámek, vpravo je dnes vinotéka, kde jsem si koupil dobré žernosecké víno. Vlevo, bohužel mimo záběr je country hospoda. Je to už drahně let, kdy jsem ji navštívil, sedl si k baru, poručil si pivo a barman mi ho poslal asi po třímetrovém baru a jak jsem koukal, měl to natrénované. Moje kulturní zážitky jsou jistě zajímavé.


Trošku spadnu z kopce, ohlédnu se a vidím hospodu. Dnes jde spíš o hernu s krásným názvem Boží oko. Vlevo je mírná serpentina ulice Ivana Olbrachta, vpravo se ulička jmenuje Na Kopečku a přesně míří k country hospodě, o které jsem před chvílí psal.


A jsem na mostě přes Labe do druhé části dvojměstí - Staré Boleslavi. Historická fotka není příliš kvalitní měřeno dnešními nároky, mně připadla zajímavá.


Existuje mnoho fotek brandýského zámku a okolí, pohledů přes Labe. Za 100 let se hodně změnilo, pozoruju to na sobě a nejsem na světě zdaleka tak dlouho. Odkládal jsem jeden obrázek za druhým. S lítostí, ale co dělat. Mlýn nechal postavit František Tůma v roce 1863, v roce 1897 jej koupili Václav Voženílek a Antonín Šorel. Šorelův mlýn, jak vidět má k mlýnu daleko, dokonce i Labe teče kousek mimo. Jméno nezaniklo, firma Šorel vyrábí v areálu střechy.


S radostí konstatuju, že zde jsem byl snad úspěšný. I zde, na snímku vlevo od zámku, byl mlýn. Škoda, že shořela v roce 1971.


Snad i takový pohled na zámek je zajímavý.


Publikace, ze které jsem čerpal, se zabývá jen Brandýsem, autor slibuje, že vyjde i Stará Boleslav. Vyšla, nevyšla? Je to 9 let, v dnešním uspěchaném světě strašně dávno, třeba se s ní někdy potkám někde v antikvariátu. Ale nemůžu jen tak skončit. Ve Staré Boleslavi zavraždili mého jmenovce, ač on byl knížetem a já jen drobným poutníkem, my Václavové musíme držet spolu. Pár fotek jsem si sehnal na internetu.
Tak tedy, dva pohledy na kostel svatého Václava, oba mi připadají zajímavé.
Obě historické fotky jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/





A ještě jednou v protisměru.
Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/


I další čtyři historické fotky jsem okopíroval na této adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/
Náměstí, někdo by řekl náměstíčko je na první pohled příjemné a na podstavci stojí, hádejte kdo?


Autor pohlednice z doby mocnářství pěkně popsal objekty, takže se zdržím komentářů.


A ještě dva pohledy na kostel Nanebevzetí Panny Marie. Každému doporučuju se podívat do Staré Boleslavi, možná i jindy, než když zde probíhají oslavy. Je tu pěkně a kousek za kostelem je příjemná vinotéka.





Nedá mi to, abych na závěr nevložil srovnávací fotku, kterou jsem tu kdysi dávno již zveřejnil jako jedinou z města. V roce 2010 jsem ještě nevěděl, kde bych si fotky opatřil. Trochu jsem tenkrát plakal, že někdo nechal v roce 1933 zbourat dům s podloubím a postavil budovu, kde je dnes restaurace Záložna. Doporučuju. Dvakrát jsem tady v minulých dnech obědval. Kuře s nádivkou bylo hodné toho jména a plněná paprika s vynikající rajskou omáčkou. Ceny do stovky.
Začínám slintat jako Pavlovovův pes a zapomněl jsem uvést, odkud jsem historickou fotku okopíroval, tedy:
Karel Kuča: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Libri 1996)



Jak jsem procházel městem, něco jsem nafotil pro svou potěchu, takže se pochlubím fotkami, které nejsou uměním, ale jenom pohledem procházejícího poutníka:
http://vencovyfotky.blogspot.cz/2015/04/1342015-stara-boleslav.html

http://vencovyfotky.blogspot.cz/2015/04/542015-brandys-nad-labem.html


Další srovnávací fotky z různých lokalit:
http://srovnavacifotky.blogspot.cz/2014/08/seznam-podle-obci.html

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Děkuji pane Víšku za příjemné počtení a pokoukání, do Boleslavi jsme se přistěhovali před pěti lety a chvíli mi trvalo, než jsme tady zakořenili. Tím víc mě vždy potěší, když si někdo odjinud všimne našeho maloměstečka. Jinak pokud vím, tak díl o Staré Boleslavi ještě nevyšel, ale kdo ví, co všechno jednou vyjde, pan arcibiskup se nedávno nechal slyšet, že by u nás rád viděl poutní místo věhlasu Velehradu. Zdravím, Hana V.