pondělí 16. února 2015

Pindy z Facebooku - leden, únor 2015

9.1.2015
V Poděbradech u Labe

18.1.2015
Pozdrav z předminulého století

25.1.2015
Je to zelený a sedí to vrbě

30.1.2015
Jsem rád, že jsem maturoval z ruštiny za dvě, můžu si na Malý Straně objednat jídlo. Až seženu těch 7 drachem.

5.2.2015
Považuju se léta za filmového fanouška. Marně jsem přemýšlel, jestli jsem za 58 let, co jsem začal chodit na nepřístupné filmy, někdy viděl v biografu film s Marlene Dietrich. Po dnešku už mám jistotu, že ano. Film Modrý anděl z roku 1930, tehdy filmový zvuk byl v plenkách. Líbil se mi, když porovnám s českou prvorepublikovou produkcí zdál se mi výborný. K tomu krásná 29-letá Marlene, tak mi ani Dolby systém nechyběl.

7.2.2015


12.2.2015


12.2.2015
Tento hrůzostrašný škleb byl míněn jako legrace. O 4 dny později mě smích přešel. Nastala životní situaci, jíž jsem si nikdy nepřipouštěl. Zhroutil se mi dosavadní svět a nevím, budu-li mít sílu se orientovat v nové situaci.




sobota 14. února 2015

Mnichovo Hradiště podruhé





http://vencovypindy.blogspot.cz/2014/11/mnichovo-hradiste.html
Nejdřív uvádím adresu, kde jsem porovnával Mnichovo Hradiště poprvé. Měl jsem k dispozici pár fotek, netušil jsem, že by návštěvy měly pokračování, snad až stromy ztratí zelenou parádu, že bych se na chvilku zastavil.
Při zpracování doma jsem objevil na stránkách města mnoho dalších fotek. Historických, bez nějakého popisu, data se dají jen odhadovat, to může místní, což nejsem.
Na chvíli se zastavit tentokrát znamenalo dva dny. Zajímavá činnost, náměstí jsem poznal, ale viděl jsem místa, která jsem musel hledat. Většinou na srovnávačkách tentokrát nebudou letopočty, kdy vznikly historické fotky. stejně mi i tak připadají zajímavé.
Město nemám příliš zažité, historky nejsou, textová část bude asi chudší.

Nádraží je jiné, dalo mi poměrně práci, než jsem našel styčné body. Ještě jsem se ohlédl na druhou stranu přes koleje a v dáli jsem viděl skalní masiv, kde jsou Drábské světničky. Ideální výlet pro rodinu s dětmi, které zapomenou, že je bolí nožičky a prolézají. Část Českého ráje, která ještě patří do okresu Mladá Boleslav.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:

http://www.1zsmh.cz/historie/2008/110_mh_3xz/page001.htm


Nádraží poměrně daleko od náměstí, dnes je ovšem město až ke kolejím. Pro hosty línějšího charakteru stála proti železniční stanici restaurace a je samozřejmé, že i hotel. S balkónkem. Budova zůstala, hospoda taky. Dvakrát jsem byl hostem, nijak mě nenadchli, budova dostává novou omítku, kde určitě nebudou žádné pičičandy. Solidní barák, v kterém může být cokoliv. Bez balkónku.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.1zsmh.cz/historie/2008/110_mh_3xz/page001.htm



Ulice od nádraží se jmenuje po rodákovi, komunistovi Janu Švermovi. Jako člověk, který má ke komunistům daleko, nebudu se zabývat politikou, ale Jan Šverma zahynul v boji proti nacistickým okupantům ve Slovenském národním povstání na hřebenech Nízkých Tater. Kdyby nešlo o tragédii, těžko pochopit, že jedním z údajných zločinů popraveného komunisty Rudolfa Slánského bylo, že dal Švermovi malé boty a tím přivodil jeho smrt. Pohádka pro malé děti? Pak se divte, že komunistům nevěřím. Šverma se bojů opravdu zúčastnil na rozdíl od jiných.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.1zsmh.cz/historie/2008/110_mh_3xz/page001.htm


Sokolovnu jsem již prezentoval v prvním dílu, Tato honosná stavba nese jako mnoho staveb nejen v Mnichově Hradišti snahu všechny "zbytečnosti" z budov odstranit.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.1zsmh.cz/historie/2008/110_mh_3xz/page001.htm


A jsem na Masarykově náměstí, kde jsem už minule strávil hodně času a stejně i dnes. Loubíčko zmizelo, příjezd na náměstí nebyl v dávné době plánovaný na dnešní provoz. Hned dva záběry.
Staré fotky jsem okopíroval na adrese:
http://www.1zsmh.cz/historie/2008/110_mh_3xz/page001.htm




Stejná lokalita už mimo podloubí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.1zsmh.cz/historie/2008/110_mh_3xz/page001.htm


Další záběr téměř ze stejného místa, jen jsem se otočil k východu, kde začíná ulice Turnovská.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.1zsmh.cz/historie/2008/110_mh_3xz/page001.htm



Příznávám se, že jsem netušil, kdo na náměstí na podstavci stával. Měl jsem podezření, že to je někdo, kdo komunistům nevoněl. V době internetu se nic neutají, i já se poučil, že jde o významného šlechtice Václava Budovce z Budova, člověka vzdělaného i zcestovalého, jenž skončil v roce 1621 na popravišti na Staroměstském náměstí. Bylo mu tehdy už 70. Socha byla přemístěna do areálu mnichovohradištského zámku, jehož byl Budovec majitelem a na jehož podobě se významně podílel.
Staré fotky jsem okopíroval na adrese:
http://mhpohlednice.unas.cz/




Při prohlídce starých fotek z Mnichova Hradiště jsem nabyl dojmu, že nejdřív byl v polích postaven hotel U zlatého hroznu a na něj se nalepovaly další stavby. Tady je pár historických podob hotelu a porovnání s dnešním stavem.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://mhpohlednice.unas.cz/


Zde je hotel vpravo a je dobře vidět úprava ústí ulice Víta Nejedlého. Je zde vidět i podloubí, ze kterého fotil starý fotograf o několik snímků zpět.
Staré fotky jsem okopíroval na adrese:
http://www.1zsmh.cz/historie/2008/110_mh_3xz/page001.htm



Pohled směrem k západu, hotel je vpravo.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://mhpohlednice.unas.cz/



Něco málo z jižní strany náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.1zsmh.cz/historie/2008/110_mh_3xz/page001.htm


Tady jsem na východní straně. Barák zůstal, je v něm pizzerie s cenami ne pro penzistu. Naopak na předchozím záběru jsem v uzenářství dostal výbornou drštkovou za levný peníz.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.1zsmh.cz/historie/2008/110_mh_3xz/page001.htm


Ještě se vracím k hotelu U zlatého hroznu, na obou dalších snímcích je vlevo, pokaždé z jiného úhlu.
Staré fotky jsem okopíroval na adrese:
http://www.1zsmh.cz/historie/2008/110_mh_3xz/page001.htm




Dům na západní straně náměstí. Připletly se mi pod ruku dvě staré fotky, snad je každé porovnání svým způsobem zajímavé.
Staré fotky jsem okopíroval na adrese:
http://www.1zsmh.cz/historie/2008/110_mh_3xz/page001.htm




Na severu stojí velkolepá budova kdysi městské spořitelny, později až do dnes pošty. Vždycky, když vidím v centrech měst benzinovou pumpu, připadá mi, že ještě nedávno byla tahle situace normální.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.1zsmh.cz/historie/2008/110_mh_3xz/page001.htm


Další záběry na dnešní poštu, z jiných úhlů.
Staré fotky jsem okopíroval na adrese:
http://www.1zsmh.cz/historie/2008/110_mh_3xz/page001.htm




Dům pana Ptáčníka, myslím, že je škoda, že tu je dnes podivný prostor.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.1zsmh.cz/historie/2008/110_mh_3xz/page001.htm


Pokračuju v představování vděčného objektu pošty.
Staré fotky jsem okopíroval na adrese:
http://www.fotohistorie.cz/




O budovu pošty je dobře postaráno, naproti ní je tomu trochu jinak.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.1zsmh.cz/historie/2008/110_mh_3xz/page001.htm


Vpravo je věž radnice, vlevo okraj pošty.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - 4.díl (Libri 2000)


Někdo napsal na pohlednici slovo hejtmanství. Zanechám hodnocení.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/


Na závěr prohlídky Masarykova náměstí jsem si nechal čelný pohled na dnešní poštu. Při první návštěvě mi bránilo listí na stromech.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Čermáka Stoleté příběhy (Gentiana 2010)


Odcházím z náměstí severním směrem Palackého ulicí, které vévodí kostel svatého Jakuba.
Staré fotky jsem okopíroval na adrese:
http://www.1zsmh.cz/historie/2008/110_mh_3xz/page001.htm




Z Palackého ulice se blížím k zámku Havlíčkovou ulicí. Otáčím se zpět a vidím kostel.
Staré fotky jsem okopíroval na adrese:
http://www.1zsmh.cz/historie/2008/110_mh_3xz/page001.htm


U zámku jsem byl již posledně, ale tenhle pohled byl hodně zarostlý. Jsem tu znova, dokonce sněhový poprašek mě vítal.
Staré fotky jsem okopíroval na adrese:
http://www.fotohistorie.cz/


Následující tři fotky jsem nějak v duchu odepsal, netušil jsem, kde je najdu. Pokud bych byl pověrčivý, věřil bych, že jsem něco dobrého udělal a byl jsem odměněn. Cestou od zámku jsem došel na malé málem náměstíčko, kde se stýkají ulice Zámecká, 1.máje a Na Příkopech. Tady jsem ty baráky našel. Jeden téměř v původní podobě, druhý (bývalá Klášterská pivnice) se mírně změnil.
Staré fotky jsem okopíroval na adrese:
http://www.1zsmh.cz/historie/2008/110_mh_3xz/page001.htm






Našel jsem i Husovu ulici, podle popisného čísla, jež bylo o fotky. Dům mírně zdevastovaný.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.1zsmh.cz/historie/2008/110_mh_3xz/page001.htm


Kdysi Dívčí škola, dnes základní.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.1zsmh.cz/historie/2008/110_mh_3xz/page001.htm


Stojím na křižovatce Jiráskovy ulice s Turnovskou, do které hledím a nestačím se divit, jak se změnila.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.1zsmh.cz/historie/2008/110_mh_3xz/page001.htm




Ještě pár fotek jsem prostě nenašel, ale i tak jsem zhruba pochopil změny v městě Mnichovo Hradiště.
Na oslavu jsem si koupil do vlaku půl litru veltlínu.


Mnoho dalších srovnávaček z různých lokalit je zde



pátek 13. února 2015

Dobrá zpráva pro kuřáky

Nekuřáci, nebojte se, to jen zvolal průvodčí informaci cestujícím ve vláčku.
"Mám dobrou zprávu pro kuřáky, vlak bude stát 8 minut, čekáme na protijedoucí soupravu, čas pro cigaretu."
Ač by se tvářit měl vážně, smál se. S ním  většina cestujících, i těch, kteří se nezvedali ze sededel a potichu se vysmívali otrokům čvaňháku.
Nebudu jmenovat stanici, kde se událost stala, ani trať.
Sympatický průvodčí by mohl mít problémy, kdyby si úřadu stěžoval člověk, pro kterého je každý kuřák kriminální živel. A propagovat nešvar v 21.století?
Vzpomněl jsem na lokálku z Vraňan do Libochovic, ještě v roce 2006 tudy jezdily vlaky. Každé pondělí jsem cestoval za prací motoráčkem. První vůz by se s přivřenýma očima dal označit za schopný převážet pasažéry. Stejně měl daleko k dnešnímu stavu.
Druhý vůz byl kuřácký. Vstupovalo se do něj prostředkem, topilo se kamny, přikládal kdekdo, vajgly se házely do uhlí. Smrádek, ale teploučko.
Jezdila se mnou kolegyně stejně stará, nekuřačka, která si chtěla povídat, co v neděli zažila, ale já trval na svém právu sedět mezi bafajícími. V 19 letech jsem nemohl být víc jak hodinu bez cigára, to dá rozum, měla spor předem prohraný.
Kouřil jsem 18 let, kvůli průduškám jsem přestal, kašlu dál, myslím, že se dokašlu ke zdárnému konci. Jsem rád, že jsem přestal, kouření škodí zdraví, říkají chytří lékaři, ač mnozí rádi zkoušejí na sobě účinky nikotinu.
Propagovat kouření si netroufám. Nehodlám znovu začít, i když pokud pozoruju některé více agresívní protikuřáky, málem bych měl chuť to znovu zkusit.
Asi už příští rok uslyšíme:
"S cigaretou do hospody nelez!"
Táta byl kuřák, který přestal kouřit v bytě, když se narodil jeho prvorozený syn, můj brácha, abych byl přesnější, kouřil, ale jenom na záchodě. Až do smrti, i když máma neměla nic proti tomu, že jsem si po jídle zapálil, pivo mi víc chutnalo, táta mířil na hajzl.
Že si nemůžu zapálit v práci, kde si to jiní nepřejí, to beru, že se nekouří ve vlacích, obchodech, v biografu, se mi zdá samozřejmé, ale nebudu kazit večírek, kde se pije a kouří. Dá se na něj nejít. Spor jde vlastně jde mimo mě, polepšeného kuřáka. Tolik času jsem strávil v zakouřených knajpách, že to na stará kolena nevytrhnu.
Ve vesnických hospodách jdou místní na pivo či rum. Hygienické předpisy nás chrání tak, že hostinský, jenž nemá potřebné nerez nádobí, nemůže ani nakrájet salám a nabídnout s octem a cibulí. Jedině utopenci z fabriky, nakládaný hermelín, taky z fabriky.
Není komu foukat kouř do ksichtu u jídla.
Je mi přes 70, mám starodávné názory, určitě. Bojovat proti nezdravému způsobu života se má. Ještě bych se rád poučil, co všechno je nezdravé.
Jestli začne někdo bojovat proti tomu, aby děti byly voženy do školy autem, přestože jde o dvě stanice tramvají.
Zvykat děti na nedostatek pohybu a pak si stěžovat, že jsou strašně líné.
Býval jsem běžcem, ani maratónu jsem se nepolekal. Bavilo mě to, skoro mě štvalo, že se říkalo a dnes ještě více říká "Běh pro zdraví". Co je zdravého na maratónu nebo ještě delším běhu? Lidé však běží dobrovolně.
Vidím tisíce účastníků městských maratónů, kteří zaplatí obrovské startovné a pak se plouží v nekonečném štrůdlu. Běh pro zdraví je alibi, jde jen o byznys, běhat můžu v lese, kolik hrdlo ráčí.
Kdybych byl mladý, asi bych též běžel. Teď, když mě navštěvují zdravotní potíže starého člověka, nejvíc zlobí klouby. Z čeho asi? Z běhu pro zdraví. Na to, že jsem býval náruživý kuřák, už zapomínám.
Desítky ironických poznámek bych vymyslel, co všechno moderní doba přináší za nešvary. Všechno se zakáže? Podle toho, kdo bude vysedávat na důležitých postech, kdo bude v parlamentu, kdo bude ministrem zdravotnictví?
Jsem hajzl, využiju jedné módní fráze, že národ je tak vyspělý, jak se chová k menšinám.
Kuřáci jsou v našem státě menšinou...
Omlouvám se za tuto demagogii, nemíním ji zcela vážně.
Poznal jsem spoustu kouřících skvělých lidí, bez kterých by byl můj život chudší.
Rád ironizuji hesla, zvláště ta bojovná, jejichž autorům lítají z očí blesky pravdy.
Na závěr bych zveřejnil pár fotek kuřáků, jež jsem naskenoval z knihy, která vyšla v šedesátých létech, každý určitě najde někoho, koho si váží.
A znovu zdůrazňuju, že tenhle můj canc není propagací kouření...
A ti lidé na následujících fotkách? Prostě dělali věc nezdravou, kouřili, někteří ještě kouří...


František Hrubín

Hana Hegerová

Ivan Vyskočil

 Jan Werich

 Jiří Horčička

Jiří Trnka

Jozef Króner

Ladislav Fialka

Martin Frič

 Miloš Forman

Otomar Krejča

Vladimír Holan

 Václav Havel

Zuzana Růžičková