sobota 29. listopadu 2014

Lovosice



Už jsem se skoro styděl sám před sebou. Loni jsem zavítal do kraje pod Lovošem, párkrát jsem se tu potuloval, udělal pár srovnávaček, vložil je do článku:
http://vencovypindy.blogspot.cz/2013/05/kraj-pod-lovosem.html
Pokračoval jsem letos v létě, na podzim, dodělal teď v listopadu. Je v tom mírný maglajz, některé záběry budou podobné, ne-li stejné. Na některých fotkách ze současnosti svítí zelené listí, někde se objevuje vánoční výzdoba.
Svůj vztah a svou cestu do Lovosic jsem popsal včera:
http://vencovypindy.blogspot.cz/2014/11/cesta-do-lovosic.html
Chybí tedy jenom výsledek mého zmateného poletování. Předkládám.
Od nádraží přijdeme na začátek ulice 8.května. Touto ulicí se jezdilo od kostela přes železniční přejezd do Třebenic nebo Libochovic. Historická komunikace, ještě se na ni pamatuju, začátkem šedesátých let, kdy nádraží bylo blíž k městu. Fuj, je to dávno. Místo přejezdu je tu pochod, na kole jsem tu párkrát jel, jinak slepá ulice.

Tady mě strašně rozčílilo velké bílé auto, už na podzim zde stálo, teď celý den. Mám z tohoto místa dva záběry, ten druhý je vysloveně za autem, třeba přijde den a já se dočkám. Od nedávna využívám výhody tabletu, kde mám uložené všechny historické fotky, tedy snažím se je tam mít, ale takový mistr pořádku skutečně nejsem. Levá strana se tolik nezměnila, ale vpravo, zvláště před kostelem svatého Václava, je jinak.
Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/


Postupuji blíže ke kostelu, kde jsou rozdíly zřejmější. Barák vpravo je jiný, ale lékárna je v něm pořád. Dnešní fotka není počmáraná, jde o vánoční výzdobu. 
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 3.díl, kterou vydalo nakladatelství Libri v roce 1998


A ještě blíž ke kostelu.
Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:

http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/



Přicházím ke kostelu, kde je kruhový objezd, otáčím se a tohle je výsledek. Motal jsem se na kruháku dost dlouho, i troubili na mě.
Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:

http://www.aukce-pohlednic.com/



Zacouval jsem kolem kostela, jehož roh je vlevo. Podle předvolební agitace jde o září letošního roku.

Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:

http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/



Kousek od kostela je zámek. Strom vpravo pěkně vyrostl.

Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:

http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/



Od kostela směrem k Lovoši vede hlavní lovosická ulice, jejíž pravá strana téměř vzala za své. Hned za kostelem byl dvůr, kde byl "schován" zámek. Teď je zde park, nejsem odborník, ale četl jsem v publikaci, že to byla chyba. Stánky, které jsou na zářijové fotce vidět, patří předvolební kampani ANO Andreje Babiše. Však Lovochemie patří jemu. Koblihy nedávali.
Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:


http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/



Pohled ulicí Osvoboditelů, na které se teď většinou budu pohybovat. Tady je bývalý dvůr vlevo. Hned dvakrát.
Historické fotky jsem okopíroval na adrese:


http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/






Náměstí, pojmenované Václavské. Vpravo je vidět radnice, upravená i díky evropským fondům, od roku 1961, kdy jsem pohlednici koupil za 70 haléřů, zde vyrostl smrk.


Radnice v detailu.
Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:


http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/



Stojím za ulici Osvobození, vpravo je Václavské náměstí, v dáli už zdraví Lovoš. Stará pohlednice je malovaná, což je zblízka zřejmé, kopec ani nemohl za 100 let tolik vyrůst, naopak proti hodně změněnému městu  ční jako jistota. Dlouho jsem se rozmýšlel, jestli mám srovnání zařadit, ale pravá fronta pokračující ulice Osvobození dobře ukazuje, jak jsme dokázali ulici vylepšit.
Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:


http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/



Radnice už z jiného pohledu, směrem ke kostelu.
Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:


http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/



Další dva pohledy ulicí Osvobození směrem ke kostelu, vpravo je radnice.
Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:


http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/




Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:

http://www.aukce-pohlednic.com/



Následují čtyři pohledy ulicí Osvobození směrem k přírodní dominantě města. Vzadu je dobře vidět kdysi zájezdní hostinec Beseda, jehož torzo se změnilo v kasíno.
Malá vzpomínka, kdysi mi známý říkal, že v Besedě pracuje Dana z Malých Žernosek, kterou jsme znali z učňáku od Černého Orla v Libochovicích. Tam jsme se vzájemně obdivovali. Sliboval jsem hlavně sobě, že se na ni určitě pojedu podívat, až...
Jistě, nedošlo k tomu, fakt je, že tý pěkný holce bude už skoro 70. 

Historické fotky jsem okopíroval na adrese:


http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/






Odskočil jsem si ke škole. Rád se dívám, obdivuju honosné stavby škol v mnoha městech. Když vezmu, že tenkrát školy nechávali stavět bohatí lidé z města... Dotace z Bruselu nepřišly.

Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:


http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/



Zámeček, v roce 1951 se jmenoval restaurace U přístavu.
Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:


http://www.aukce-pohlednic.com/



Tatáž stavba v době habsburské monarchie. Elbe - restauration.
Dnes se budova buduje znovu do krásy, už můžeme zajít do café...
Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:



http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/



Loučím se s Lovosicemi u Labe s pohledem na Lovoš. Při pohledu na něj mě napadlo, že bych příští rok v létě, kdy je dlouhý den, mohl na kopec vylézt. Tohle píšu hlavně proto, abych nemohl couvnout, to je těžký výstup. Musím si předem zjistit, kdy je otevřená hospoda.
U takových záběrů je dost obtížné se trefit, mám pocit, že se mi to přibližně povedlo.
Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:



http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/

 


Další srovnávací fotky z různých lokalit.

















Už jsem ho na tomto blogu několikrát pomluvil, jeho fotky zveřejnil, aniž jsem se ho dovolil.
Kamarád, blázen, sportovec, hypochondr, tulák.
Není hajzl.
http://vencovypindy.blogspot.cz/2014/10/libesice.html

pátek 28. listopadu 2014

Cesta do Lovosic


Vlakem z Prahy do Lovosic jsem jel... mnohokrát. Za prací, za nádhernými kopečky Českého středohoří. Kdo by se s tím počítal, a proč?
Od roku 1961, kdy jsem poprvé tudy jel, možná to nebylo poprvé, čert to vem, se vlaky proměnily. Městským slonem (česky City Elephant) cestovat beru jako odměnu za tisíce hodin, strávených v rozkodrkaných vagónech, jezdících po ještě rozkodrkanějších kolejích.
Poté, kdy jsem překročil 70 let věku, tedy zařadil se do fronty na kremaci, jsem si mohl zakoupit za 15 stovek na jeden rok virtuální legitimaci a jezdím bez dalšího placení v osobních vlacích i spěšných.
Mnoho knih jsem přečetl ve vlacích, ve zmíněných soupravách je lepší čtení než doma, protože mě neruší věčné otvírání a zavírání lednice.
Na Masaryčce kupuju kousek vína, nikoliv hroznového. Mám před sebou hodinu a půl jízdy v teple, kterou přeruší jen průvodčí, jenž pozdraví a poděkuje. V Kralupech ho slyším, telefonuje, někdo spadnul pod vlak, mezi Vraňany a Dolními Beřkovicemi. Místo vlaku pojede autobus.
Komplikace. Měl jsem chuť vystoupit a jet zpátky do Prahy, váhám, zůstávám. Ve Vraňanech vlak končí.
Vlakvedoucí i průvodčí se o nás starají přímo dojemně, mají starost, abychom při čekání na autobus nenastydli, pouští nás zpět do soupravy, za deset minut už hlásí příjezd autobusu. Za další chvíli jsou Beřkovice, zrovna přijíždí vlak od Ústí, který tu končí a stává se naším vlakem, jedoucím zase k severu.
Vím, že bez mobilních telefonů by bylo všechno delší, starým drážním telegrafem se hůř domlouvalo. Mně ale fascinovalo, jak oba zaměstnanci dráhy dávali najevo radost, že to odsejpá.
"Ani to netrvalo tak dlouho, co?" říká mi vlakvedoucí.
Třeba měl rande, ale nebudu nic zlehčovat, cítil jsem se jako zákazník. Jejich povinnost? Určitě, ale potěšilo.
Do Lovosic jsme přijeli později jen o půl hodiny, což je u nepředvídatelné události hodně malé zpoždění. Jsem rád, že jsem v Kralupech cestování nevzdal.
Město Lovosice.
V dětství jsem slýchával o meruňkách z Lovosic. Na stráních Českého středohoří, odvrácenými k jihu, pěkně schovanými za kopečky, se jim daří.
Později jsem poznal smrad chemičky, který mě ve vlaku do Ústí nutně probudil. Z komína se valil barevný kouř.
Turistické východisko, do města se cestovalo, aby se z něj hned zmizelo. Cesta na Lovoš z města po turistické značce patří mezi nejtěžší výstupy ve Středohoří. Každému doporučuju, když bude mít štěstí, přivítá ho otevřená hospoda. Moje děti, když jim bylo kolem osmi let, to zvládly bez fňukání, které jsem jim zakázal. Nahoře dostali limonádu, já se taky těšil, pivo na kopci chutná. Jenom se modlím, aby někoho nenapadlo zde vystavět lanovku. Kolik kopců už se takhle pokazilo.
Dnes bych na Lovoš těžko vylezl, chodím po městě a porovnávám dnešní stav se starými fotkami.
Obrovský rozvoj chemického průmyslu po nuceném odchodu německy mluvících změnil město k nepoznání. Většina obyvatel zde nemá kořeny a je to zřejmé na vybudovaných sídlištích. Lidi, přicházející za prací, potřebovali někde bydlet, muselo se stavět hodně a levně. Příslušníci mé generace často tvrdí, že tenkrát byly na všechno peníze a dnes nejsou. Tenhle názor neoznačím jako blbost, spíš jde o podivnou nostalgii po uteklém mládí.
Úcta k hodnotám minulých generací jaksi někam zmizela, těžko chtít po lidech, přicházejícím odjinud, patriotismus. Ten se tvoří léty, vždycky když procházím taková města, doufám, že zde jednou místní zapustí kořeny. Mám radost ze snahy místních vylepšit prostor, ve kterém žijí.
Lovosice byty potřebovaly. Toulal jsem se i na sídlišti, hledal jsem neexistující památky na starou zástavbu. Klidné panelové sídliště s hezkým dětským hřištěm. Asi se při stavbě naskýtala možnost vytvořit něco zajímavějšího, myslím, že se promarnila.
Rozšíření železnice, silniční dopravy, snad i nekompetentní správci města. A tak mi připadal nejzajímavější podchod pod frekventovanou komunikací, jak ho někdo vyzdobil.

Z kdysi vyhlášené, původně zájezdní hospody Beseda je jakési kasíno.
Vyfešákovaná radnice, udržovaný zámek a dalších několik staveb člověka potěší. Snad jednou bude líp, ať už to říká kdokoliv, hlavně aby v jeho slovech byla upřímnost. Nechci, aby mě někdo nařkl, že dělám propagaci určitému politickému seskupení, už jsem slyšel v životě tolik slibů a keců, že nevěřím ani sám sobě.
Zašel jsem i k Labi, Lovosičtí mají hodně práce a úklidu po zběsilém budování a nepomůže jim, když jim někdo chytrej z Prahy bude radit.

Že jim není zima...

Nakecal jsem toho spoustu, ale budu upřímný, přijedu-li do Lovosic, těším se na bufet, řeznictví a vinotéku, tedy zájmy naprosto přízemní.
Listopad je letos teplý, ale fičel vítr, který se přívětivým nedá nazývat. Koupil jsem si víno a karbanátek, taky pár pěkně vypadajících brambor. Prodala mi je mladá Vietnamka, mluvící krásnou hovorovou češtinou. I oni tu už jsou doma a pevně věřím, že se lidi znovu nezblázní a nezačnou zase někoho vyhánět.
Vyfotil jsem všechno, co jsem měl v plánu, zasloužím si odměnu.
Odjíždím vlakem na minutu přesně podle jízdního řádu, vyndal jsem knihu a zmožený mrazivým povětřím i dobrým vínem usnul.
Jako správný kulturní člověk.

































pondělí 24. listopadu 2014

Další srovnávačky z Kolína



http://vencovypindy.blogspot.cz/2014/11/koline-koline.html
V první řadě jsem vložil adresu prvního dílu putování po městě Kolín, ve starších materiálech se dokonce uvádí Kolín nad Labem, snad aby popleta nechtěl skákat do Rýna. Ve skutečnosti jde o Nový Kolín, protože Starý Kolín je pár kilometrů odtud.
Teď jsem si přečetl, co jsem nedávno nasliboval, nezbývá než se pokusit sliby splnit. Poctivě jsem prolezl všechna místa, odkud mám staré fotky, občas mě rozveselilo zjištění, že ten a ten objekt není.
O Kolínu můžu leccos opsat z publikací, které mám, ze stránek města, ale to snad je zbytečné. Kdo umí číst, dočte se. Jak jsem minule uvedl, nemám na Kolín vzpomínky, protože jsem ho hlavně projížděl vlakem.
Tentokrát jsem se prošel městem pětkrát, takže je poměrně pravděpodobné, že se zde trochu vyznám, tvrdit, že bych nezabloudil raději nebudu.
Historické fotky jsou opět převzaty ze čtyř pramenů
Od neznámě dárkyně a z dalších třech adres:

Posledně jsem skončil blízko kostela svatého Bartoloměje, tak tu dnes začnu. Stojím v ulici Karoliny Světlé. Zvonice, patřící ke kostelu od roku 1504, kdy sloužila jako podpěra, protože jim kostel začal padat. Od té doby párkrát shořela, Zhruba takhle vypadá od roku 1912.


Někde píšou kostel, někde chrám, budu se tedy držet popisku na staré fotce. Stojím v ulici Politických vězňů


Už jsem se bál, že se nedostanu do ulice, pojmenované po slavném rodákovi, jehož jméno je s Kolínem spjato. Kmochova ulice, v domě ve žlutém lze nalézt policii.


Přicházím na dnešní kruhový objezd, na křižovatce ulic Politických vězňů, Kouřimské a Legerovy, z které jsem pořídil několik, přesně řečeno sedm srovnávaček. Z různých dob, v různých úhlech. Dnes touto ulicí končí historický Kolín směrem na jih.








Odskočil jsem si po frekventované Jaselské třídě na nároží s ulicí Pražskou.


Měl jsem poměrně dost starých fotek z oblasti jižně od dnešní dopravní tepny Jaselské třídy. Neznaje Kolín, byl jsem připravený na pár pěkných porovnání. Z toho všeho zůstala bývalá Obchodní akademie, nyní gymnázium. Jinak jsem našel panelové sídliště.


Vracím se do města, cestou ulicí Politických vězňů jsem narazil na kostel Nejsvětější Trojice. To už jsem na rohu Kutnohorské ulice.


Z téhož místa jako předchozí snímek je tento, tudy se jezdívalo na Kutnou Horu. Budova s věžičkou je bývalé gymnázium, dnes obchodní akademie. Člověk hostující jako já může z účelu školních budov taky zblbnout.


Směrem po Kutnohorské ulici lze vidět tyto budovy.


Ještě dál ke Kutné Hoře a otočit a hledím směrem k centru. Vlevo přes ulici stojí divadlo, které tu vidět není.


Ještě dva záběry na dnešní obchodní akademii.



Na rohu Kutnohorské a Mostní stával dům, jak se píše v popisku, mezitím postavili na stejném místě jiný. Úřad práce.


Naivní restaurace v Kutnohorské ulici. Proč to píšu, když to někdo za mě napsal na fotku?


Konečně se vydávám k Labi. Blízko mostu, mezi dráhou a řekou stály Městské lázně, podle dnešního názvosloví Staré Lázně, bylo zde místo na kolotoče, tak se slavilo posvícení. Těch lidí, co? Místo nich dole auta.


Hotel Savoy. Hrál i v prvním celovečerním filmu Miloše Formana Černý Petr. Tatínka ve filmu si střihnul neherec pan Vostrčil, jinak kapelník Kmochovy hudby, kterého musel Forman moc přemlouvat k filmování a kvůli němu se film točil v Kolíně, protože nechtěl nikam cestovat. Hrál potom ve více než 10 filmech, jen zmíním lahůdky, patřící k českým filmovým klenotům. Těžko zapomenutelný předseda plesového výboru z Hoří, má panenko, starší esenbák ze Svatby jako řemen nebo děda z Passerova Intimního osvětlení.
Tady tedy Vladimír Pucholt pronášel svoje "Ahóóóóój"
Trochu se mi to v hlavě pomotalo a byl jsem přesvědčený, že Miloš Forman je kolínský rodák, není, spletl jsem se s jiným Milošem, režisér se narodil v Čáslavi, což vlastně není tak daleko.
Pane, teď jsem se rozjel. Ještě zajímavé snímky z Kolína, kde se filmoval Černý Petr a k tomu dnešní stav.
http://www.filmovamista.cz/film/dej?id=864-Cerny-Petr


U tak významného baráku nemůžu zůstat u jednoho záběru. Hotel to dnes není, v dolní části prodávají špičkové výrobky vietnamští prodejci.


Přes Labe tady stával most, tenhle je postavený v roce 1927, v pozadí kostel v Zálabí, který dnes téměř zakrývají paneláky.


Přešel jsem most a vyfotil ho ze Zálabí.


Příchod do Zálabí ještě před druhou světovou válkou ukazoval vesnici. Dnes jsme v zajetí panelového sídliště.


Kolín - Zálabí měl svou vesnickou atmosféru, ze které zůstaly jen zbytky díky panelové výstavbě a dopravním stavbám. Jiráskovo náměstí a kostel svatého Víta. Kousek odtud je vynikající řeznická jídelna.



A ještě ulice jménem Brankovická


Prošel jsem se po pravém břehu Labe. Formánkův mlýn. Stojím asi výše než můj dávný předchůdce, podle budov bych řekl. Ta stará fotka je ale tak hezká, že jsem srovnání nevyhodil.


Pohled na střed Kolína z pravého břehu.


Vydal jsem se proti proudu řeky stále na pravém břehu. Je to všechno moc změněné, mosty jiné, silniční navíc.



Dal jsem vale pravému břehu, přešel jsem most a snažil se něco ukořistit z poměrně značného počtu starých fotek. Snad se něco povedlo. Na všech dalších fotkách se vyskytuje Práchovna (Zálabská bašta), věž z 15.století. Dochována je v původní výšce, jen bez stropů.
Při jedné ze svých vycházek jsem došel až k věži. Omylem, bloudil jsem, je od ní hezký výhled na město a řeku.


Vlevo je vidět Formánkův mlýn, vpravo mlýn Radimeckého, který se v roce 1901 sřítil, jak hezky podle tehdejších pravidel píší u další fotky.



Mlýn Radimeckého nebyl nikdy znovu dostavěný, budovy trochu upraveny. Jez zmizel, fotím z nádvoří bývalého Formánkova mlýna, kde je taky všechno jinak.


Na závěr jsem na špičce Kmochova ostrova, kde je přístaviště a dívám se proti proudu, vlevo vidím Práchovnu, původní Radimeckého mlýn a vzadu je vidět starý most, na novém snímku pochopitelně nový.


Po lávce přecházím k železniční zastávce, kterou jsem minule přejmenoval na Kolín - město. Skutečný název je Kolín - zastávka.
Jako všude je mi trochu líto, že odjíždím, nemám nic jiného, co bych porovnával. Jedině se v klidu projít u Labe a zajít na sváču do řeznictví ke Kasardům v Zálabí.



Další srovnávací fotky z různých lokalit.



Fotky