čtvrtek 30. října 2014

Podzimní procházky Prahou

Procházím se po svém počítači, nacházím zásoby hotových srovnávacích fotek, které čekají na zázrak, kdy budou mít další sestřičky. Aby byl pořádek. Mám-li rozfrcaných několik lokalit, ztrácím přehled. Měl už bych tušit, že pořádek nebude nikdy.
Po Praze chodívám, mám u sebe staré fotky, občas se někde zastavím, učiním fotku, uložím ji, zapomenu, hlava plná myšlenek si nemůže pamatovat všechno.
Najednou mám před sebou pěknou řádku srovnávacích fotek více či méně povedených. Jsou foceny v různou dobu, v různém počasí.
Lokalita? V tomhle případě od Podolí k Hradčanům.

Začínám hodně netradičně. V letech 1949 až 1954 jsem chodil do národní školy, dnes jsme zvyklí mluvit o prvním stupni, v pražském Podolí na Pekařku. Koncem války a po ní se rodilo mnoho dětí, nevešly se do stávajících škol, stavěly se i provizorní pavilónky jako je ten na fotce. Provizorně jsem ho navštěvoval celých pět let. Sloužil později školství dál, nevím už, co se v něm všechno událo. Nedávno tam i hořelo. Stojí dodnes, i když vypadá zbědovaně jakoby čekal na stavební stroje, jež ukončí jeho život. Představuji si, že vyjde ze dveří školník pan Kalabza, který rošťáky uměl rovnat do latě, pod fousy se usmíval. Na konci 5.třídy jsme byli veselí, netušili jsme, co nás v životě čeká. Honem se musím pochlubit, že jsem neměl na krku pionýrský šátek, sedím dole vedle velkého syčáka, patřil jsem k němu. Už jsem tu fotku zveřejňoval na Facebooku, byl bych rád, kdyby se našel někdo, kdo si vzpomene, že na té fotce je taky. Kdybyste někdo věděl o někom, kdo v roce 1954 končil pátou třídu v téhle škole, dejte vědět.


Tím končím svoje vzpomínky a budu se věnovat místo pionýrů pražským stavbám a ulicím.
Na západní straně Karlova náměstí se změnilo hodně. Úzká ulice, směřující dolů k Vltavě se rozšířila, objevily se tramvajové koleje směrem k Palackého mostu. Tady už jsem zkoušel štěstí dvakrát, výsledek jsem vyhodil. Myslím, že tentokrát jsem poměrně blízko skutečnosti. Rohový dům, kde se dnes prodávají židle byl kdysi sídlem velkoobchodu pana Boháčka, kde si moji rodiče objednávali větší nákupy. Protože jsem z rodiny, který měla daleko do jakési smetánky, byl to asi běžný obchod.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.starapraha.cz/


Z Karlova náměstí je i další snímek, od předešlého směrem na východ. Na rozdíl od němčiny, Češi tvrdí, že jde o vojenskou nemocnici. Věž v dáli je Novoměstská radnice.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/


Přechází k Novoměstské radnici. Vedle ní stojí ve Vodičkově ulici dům, na který se koukám. Prodávali zde kdysi víno z Balkánu, za komunistů tu bývala vinárna Beograd, teď ...čert ví co. Měl jsem tuto fotku staženou a hledal jsem odkud je. Pomohli přátelé na Facebooku. Stanoviště fotografa je v Navrátilově ulici,
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/


Husitská ulice na začátku Žižkova, na Vítkově ještě nestál památník, tramvajové koleje zmizely, stejně jako viadukt, vlak jezdí jinudy, místo zajímavého rohového domu je prostor pro předvolební maxiplakát. Pohoda čišící ze staré fotky zůstala jenom v historii. Chodci procházejí jen výjimečně.
Starou fotku jsem okopíroval na stránkách Facebooku Trocha historie nikoho nezabije.


Jsem v Karlíně. Také tady už jsem byl a neuspěl, Tehdy byl dům s balkónky pod lešením, však nová omítka ještě svítí. Jde o roh Křižíkovy ulice a Lyčkova náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Zdeňka Míky Karlín nejstarší předměstí Prahy, kterou vydalo v roce 2011 Muzeum hlavního města Prahy.


Křižíkova ulice, pohled směrem k Invalidovně, na staré fotce lze zahlédnout, že na konci ulice končilo i město Karlín.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/


Znovu Křižíkova, jen jsem se posunul směrem  centru Prahy, tenhle pohled je rekordmanem, už čtyřikrát jsem výsledky smazal. Na první pohled jednoduché, ale zůstala jediná budova - ta úplně vpravo, jinak domy vyrostly, změnily vizáž, směr ulice zůstal. Dá to práci a výsledek není nijak uchvacující.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Zdeňka Míky Karlín nejstarší předměstí Prahy, kterou vydalo v roce 2011 Muzeum hlavního města Prahy.

Na rozhraní Karlína a Nového Města stojí v parčíku Muzeum hlavního města Prahy, z jejichž nádherných publikací si občas "půjčuju" některé historické fotky. Kromě toho, že mám o zábavu postaráno, pár lidem se moje srovnávačky líbí, nemám žádný jiný zisk, pokud mluvím o penězích. Už jsem se muzeu omluvil, neodpověděli mi, myslím, že mají důležitější starosti než pindy jakéhosi důchodce. Slovo důležitější nemyslím ironicky, jejich činnost je skutečně obdivuhodná.
Tahle stará fotka ovšem není od nich, ale z adresy:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/


 Dostávám se na Václavák neboli Trafouš. kdysi stačilo jednou dvakrát Trafouš obejít a potkal jsem někoho známěho. Dnes je to podivný prostor a co se týče jeho přeměny na oasu klidu, tak jsem pesimista. Kdyby se mi tahle fotka nedostala do rukou, lépe řečeno do počítače, nevěděl bych, že tady byla pojišťovna. Za bolševika tu býval mlíčňák.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/


V Rytířské ulici na Starém Městě kdysi postavili spořitelnu, dnes je tu zase spořitelna. Za vlády předvoje dělnické třídy barák sloužil dlouhá léta jako muzeum Klementa Gottwalda. Sem směřovaly školní výpravy nejen z Prahy, exkurze brigád socialistické práce. Co bylo uvnitř nevím, přestože jsem tam určitě byl, život přinesl zajímavější zážitky.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/


Měl jsem trochu problém při hledání lokalit, když na německém serveru nebyly názvy v češtině. Na tuhle fotku, vytvořenou od Stavovského divadla jsem nechápavě čuměl, ale slovo Eisen a jsem v Železné ulici.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/


Hlavní turistická sezóna končí a uklízí se. Mistr Jan i chrám svatého Mikuláše.
Staré fotky jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/



Je s podivem, že v dnešní době existuje takhle tichá ulice. Konviktská je pár desítek metrů od blázince, který jsme si zvykli nazývat turistikou.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/


Asi už jsem pár srovnávaček z Národní třídy vytvořil, ale Národní divadlo je symbol, třeba i mí předkové nějaký krejcar poslali.
Staré fotky jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/



Na předchozích fotkách je vidět Petřín, říkali jsme mu ráj milenců, třebaže jsme význam chápali velice mlhavě. Tři stanice má lanovka na Petřín, dvě jsou konečné, prostřední staví u restaurace Nebozízek. Kdysi lidová výletní restaurace, ještě na přelomu 50. a 60.let se zde v létě tančilo, pak byla nějaká havárie a dnes je tady studená hospoda s cenami... ale kdo chce platit, nechť platí. Já udělal srovnávačku a prchám směrem k Hradčanům. Kousek dál je docela slušný bufet s posezením a výhledem na město veliké.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/


A jsem na Hradčanech. Mám podvědomou úctu k pražskému Hradu, je tu hezky, pokud zrovna neotravují atmosféru "vtipné" předvolební billboardy, jejichž autorství jde napříč politickými stranami, jak zní fráze, kterou už ani nevnímáme.
Všechny další staré fotky jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/
Vchod do areálu Strahovského kláštera


Pohořelec. Poprvé mi do foťáku svítilo sluníčko, v říjnu příjemné, ale pro focení blbé, podruhé se mi všechno zdařilo, jenom jsem pak omylem fotky smazal. Potřetí pršelo, kdybych měl dost peněz, ze vzteku bych se opil v některé z drahých restaurací, ale déšť byl milosrdný a přestal.


Loretánské náměstí, Černínská kasárna, v moderní době ministerstvo zahraničních věcí. V březnu 1948 zde honili příslušníci sovětské KGB Jana Masaryka, až jim vypadl z okna ven. Politik byl národem tolik milovaný, že tuhle "práci" nemohli vykonat Češi... Bylo mi 5 a nedovedl jsem pochopit, že táta přišel z práce naprosto zdrcený, jeho kolega, předválečný komunista roztrhal stranickou legitimaci a žádal potvrzení o vystoupení z KSČ. Dvacet let před takzvaným vstupem vojsk Varšavské smlouvy...


V Loretánské ulici jezdívala tramvaj. Zato se tenkrát na ulicích neprodával trdelník. Prodavačka, které jsem se navalil do stánku, měla zřejmě úctu k mým šedinám, jinak by mi dala facku.


Efektní konec mé procházky Prahou, na Hradčanském náměstí.



Další srovnávací fotky z různých lokalit
















Uctivě proto, že je o 5 týdnů starší.
Už jsem ho na tomto blogu několikrát pomluvil, jeho fotky zveřejnil, aniž jsem se ho dovolil.
Kamarád, blázen, sportovec, hypochondr, tulák.
Není hajzl.
http://vencovypindy.blogspot.cz/2014/10/libesice.html

Žádné komentáře: