úterý 30. září 2014

Letní pindy z Facebooku


7.7. Sedmýho sedmý
Sedum a sedum je čtrnáct, je rok 2014, sečtu-li čísla v letopočtu, dostanu další sedmičku.
Zkušený numerolog jistě jásá. Určitě by mi vypočítal, jak velkou nohu měla moje třicet let mrtvá teta.
V Lovosicích na nádraží mám oblíbený bufet, chlebíček za 14, jedno točený. Navrch úsměv paní prodavačky.

Ve vlaku se na mě usmála průvodčí. Prohlížím se, kde jsem neupravený.


Vyprahlý vcházím nejistě do restaurace. Pivo a úsměv dokonce dvou mladých servírek.
Podíval jsem se do zrcadla, vypadám jako po sedmi pivech.

Sedmýho sedmý se na mě smějou holky.

12.7.
Usnul jsem ve vlaku z Kolína.
Bývával jsem po vínu rozveselený, dnes usnu.
Skoro z dálky slyším hovořit mladou dvojici. Oba září stejně jako podvečerní nebe, které konečně odehnalo mraky jinam.
Vystupuju, všude samý mladý.
U vlaku se loučí kluk s dívkou jako obrázek. Třikrát se vrací.
Vole, nastup k ní, kam bys pospíchal. Vlaky pojedou pořád.
Všechno se daří, tramvaj přijíždí přesně, když přicházím.
Sedím a vidím spoustu radosti kolem sebe.
Nedivím se.

Mládež jsme přece vychovali my, nemůže být špatná.

21.7.
Nějaká sympatická rodina

28.7.
Úštěk
Když je štěstí unavený, sedne i na vola, se říká. 111 let dělí ty dvě fotky a mašinfýra od toho žlutýho se mi postavil přesně, kde jsem potřeboval, aniž bych ho přemlouval nebo dokonce, fuj, podplácel! To je Úštěk.


14.8.
Srovnávací fotka trochu nevšední. Upozorňuju, že nejde o radost z povedeného boje s mandelinkou bramborovou. Smějí se jedenáctileté děti a určitě se smějí kecům některého z třídních syčáků. Jsem dole první zprava vedle Karla s vyplazeným jazykem. Nedávno jsem ho potkal, šmaťchavého dědka, ale chechtá se pořád, přestože se nepropracoval k žádné vile s bazénem. Pionýrský šátek jsem na fotce neměl, ale aby bylo jasno, byl jsem ošátkovaný později, protože...
Můj táta byl sice asi tři roky členem KSČ, pak komunisti i on zjistili, že k sobě nepatří. Nebyl žádné velké zvíře, proletářský původ, nezavřeli ho, nevěděli, kam ho zařadit, tak jsem se stal synem reakcionáře. Na to, že komunisti jsou stranou gaunerů, přišel v roce 1951, nepotřeboval sovětské tanky v roce 1968, docela jsem pyšný na skutečnost, že můj otec bez vzdělání pochopil daleko dřív, o co jde, než pluky študovaných marxistů. Pokud se někdo diví mým názorům, zde je jejich počátek.
Tenhle člověk nechtěl, abych se stal pionýrem, nakonec ho někdo přesvědčil, je to dávno, ale vím, že jsem si před ním rudý šátek nikdy neuvázal. Já ho stejně nenosil, nikdo mi za to nenadával, protože moje školní lotroviny bylo lepší provádět jako obyčejný žák. Ke všemu druh mé tety tvrdil, že mě tím rudým hadrem jednou uškrtí. Já mu nevěřil, jenom ze srandy vyhrožoval, ale co kdyby...
Na fotce je vchod do školy, do které jsem chodil 5 let. Byl to pavilónek, postavený po 2.světové válce, protože Češi z radosti, že nacistická říše jde do hajzlu, nadělali kopec dětí, které se do stávajících škol nevešly. Chátrající objekt je v Podolí na Pekařce, blízko bylo k rasovně, výletní hospoda Na Pekařce, kousek odtud, je dnes poměrně drahou restaurací, kam chodí kravaťáci z České televize. Nostalgie mi zabraňuje, abych do této, možná dobré hospody, vlezl, pamatuju pivo, rum, salám s cibulí a mariáš.

Končím nebo se rozpláču.

26.8.
Večer jsem si všechno připravil, málokdy mám tak naplánovaný výlet, šel jsem brzy spát, v pět jsem se probudil, protáhl jen málo, všechno bylo rychlejší než jindy, jestli se dá v souvislosti s mou osobou mluvit o rychlosti. Posnídal jsem, dokonce uklidil po sobě hrnek od čaje, oblečený, sbalený, měl jsem ze sebe radost, jenom boty obout, to se budu dneska mít. Pár vteřin před vypnutím počítače jsem bliknul na radar, žil jsem v domnění, že pršet má až k večeru...

Meteorologové z Komořan se činili, kde honem sebrali všechny mraky? Protřu oči, ejhle venku prší. Stačilo se podívat z okna a moh jsem chrnět dál, ale venku byla tma, proč čumět do tmy, když mám počítač. Zalézt zpátky, už by to nebylo ono, nezbývá mi, než prudit.

30.8.

2.9.
Písmena "n" a "m" jsou na klávesnici vedle sebe. Jak snadné se překouknout. Protože jsem psal něco o Semilech a někde jsem se překlepl, omlouvám se Semilským, není to hloupý humor, jde o mou vlastní senilitu.

14.9.
Dopravní podnik města Prahy nasadil námořníky

17.9.
Taky jsem to chtěl zkusit.
Chtěli mě odvést na psychiatrii.

Že blbnu s deštníkem, když neprší.

20.9.
Ranní informace z rádia, že o práh se může zakopnout a zvláště senioři by si měli dát pozor, má cenu zlata. Škoda, že už se nemůžu zeptat svého dědy, jak on to řešil. Bez odborníků, bez televize, jen tak s fajfkou. To musel bejt těžkej život.
V zámeckém parku v Lánech by se mohlo vytvořit centrum odborníků. Pan prezident odborníky miluje, tam by si povídali, popíjeli, dobrou vůli spolu měli a byl by od nich pokoj.

Práh bych dal pryč a pustil si místo keců muziku.

27.9.
Dneska by bylo 90 Josefu Škvoreckému.
Zítra bude slavit 80 Brigitte Bardot, 70 let bude Miloši Zemanovi.
Má to nějakou souvislost?
Těžko, ale určitě je hodně vykuků, kteří by souvislost našli, vypočítali.
Třeba číselnou metodou. Povídal jsem si onehdy ve vinárně s vědmou, která si psala na účtenku čísla mého narození, sčítala je, strašně dlouho, až mě přepadla další žízeň.
Tropil jsem si z ní šoufky.

Urazila se a předpověděla mi něco moc ošklivého, naštěstí jsem už zapomněl co.







neděle 14. září 2014

Malostranské pohlednice

Srovnávacích fotek z Malé Strany jsem už zde zveřejnil hodně. Je vůbec ještě možné něco dalšího? Vždycky se něco najde. Před časem se mi dostala, dokonce z několika pramenů adresa německá, kde usměvavý pán nabízí pohlednice z celého světa.
Dnes jsem adresu otevřel, pán už se mi neobjevil, pohlednice jsou. Ovšem na prodej. Obrázky, které se v nabídce nacházejí mi však bohatě stačí pro mou činnost.
Jde o pohlednice často s českým textem, ale jsou trochu jiné, prostě je to jen něco dalšího, o čem se zmiňuju v úvodu. Už v červenci jsem se vydal po staré Praze a porovnával do roztrhání těla.
http://vencovypindy.blogspot.cz/2014/07/letni-prochazky-prahou.html
Jezdím hodně mimo Prahu, ale přece jenom v nejistém počasí cesty odkládám. Zvlášť když je tak jisté počasí jako dneska. Zeměměřiči pracují často venku a když obloha se zatáhne od ucha k uchu, nemá cenu fidlátka vyndavat, říkali jsme, že je hospodno.
Jenže poslední týden bych musel sedět v putyce pořád a zkapalňovat důchod. Už tolik nevydržím, ani finančně ani jinak.
Hledám okamžiky, kdy je možné s foťákem vyrazit, doma pak u čaje bez rumu srovnávačky zpracovávám.
Malá Strana je určitě fotogenická, mnoho Pražáků i Nepražáků tvrdí, že se procházky neomrzí. Komentářů příliš nebude, přece jenom jsou to všechno profláknutá místa, o kterých je těžké napsat něco nového.
Ještě bych chtěl uvést adresu, ze které jsem pohlednice kopíroval.
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic

V červenci jsem se potuloval kolem Karlova mostu, na kterém je nejméně lidí v listopadu po půlnoci. První dnešní srovnávačky jsou pohledy z Karlova mostu ještě na Staré Město.
Pohled na Křížovnický klášter


Pohled směrem k Národnímu divadlu. Pěkně počmáraný.


Pohled kolem Jana Nepomuckého.


A tady už hledím na Malostranskou mosteckou věž a Hradčany.


Slezl jsem na Kampu.


Z Kampy je pěkný pohled na Staré Město a Smetanovo nábřeží. Snad by to chtělo, až spadne listí, ale ani takhle to není zlé.


Odcházím do Karmelitské ulice. Tři záběry směrem ke stále bližšímu chrámu svatého Mikuláše.




Z Karmelitské je vchod do Vrtbovské zahrady.


Dostávám se na Malostranské náměstí. Jsem v podloubí, ve kterém se též nachází hospoda U Glaubiců, kam jsem kdysi chodíval na smíchovskou dvanáctku za 2,80. Teď točí nejlevnější Prazdroj na Malé Straně za 33.
Dost piva, dívám se přes klobouky turistů na sídlo českých králů. A prezidentů.


Obcházím Malostranské náměstí, snažím se nevšímat se mumraje, což ale nejde. Ti lidé překážejí, u třetího záběru mi nechtěli uhnout Italové.




Od poslední fotky je za rohem Sněmovní ulice, kde zasedají chytří zákonodárci z Poslanecké sněmovny. Chytří, protože je volíme my a přece bychom nevolili pitomce.


A jdu ke Schnelům, tedy jen fotit. Motali se kolem mě tramvaje, auta, neuhnou... Když se mi konečně záběr povedl, nevšiml jsem si, že před vchod do hospody předjelo veliký auto. Na návštěvu kdysi populární pivnice stejně nemá prachy každý.


Když už jsem tady, zajdu ještě k Senátu, který se občas schází, pokud senátorům vyjde čas ve Valdštejnském paláci.


Určitě budu ještě po Praze s fotkami z německého serveru chodit, spíš v zimě, až nebudou stromy stínit.


Další srovnávací fotky z různých lokalit

pátek 12. září 2014

Z Dubičné do Starého Týna

Mám rád České středohoří, říkám to pořád. Lokalit, které mám rád je mnoho, ale pokud se toulám jinde, přijde na mě jakýsi stesk po dávných sopkách v severních Čechách. Krajina mezi jednotlivými kopečky mi připadá fantastická.
Snad kvůli mně zrovna zde vydávají tak pěkné publikace se starými fotkami. Loni jsem na Třebenicku ještě popojížděl na kole, letos přišla bída, kolu jsem se úplně nezpronevěřil, ale v kopcích to nejde. Starší mi vyhrožují, že lepší už to nebude. Třeba ještě omládnu. Blbost, že?
Jezdím vlakem, bicykl nechávám v takovém případě odpočinout.  Už má léta. Publikace Úštěcko je hodně tlustá. Tentokrát jsem přistál v zastávce Dubičná s plánem, že holt něco ujdu pěšky, vždyť jsem býval chodec, hodně bláznivý chodec. Už jsem opatrný, dávám pozor, abych neuklouzl.
Vesnice zde jsou pěkné, ale často smutné. Zasáhly je dějiny národnostní nesnášenlivosti a vůbec podivné události poloviny 20.století. Žili zde Němci, ti byli vystěhováni, přišli čeští osadníci, kteří tu neměli kořeny, mnohým z nich po čase nepřišlo divné jít jinam.
Vesnice kdysi plné života začaly živořit, přišla kolektivizace zemědělství podle vzoru sovětských kolchozníků. Jako dítě jsem zažil na jiném místě Sudet podobný pád bývalé prosperující obce.
Možná jsem poloslepý optimista, ale zdá se mi, že se množí lidé, kteří se snaží nenechat kraj zahynout. Většinou jde o chalupáře, ale i místní se začínají starat.
Moje dnešní srovnávací fotky nejsou příliš veselé. Ještě musím podotknout, že všechny staré fotky jsem okopíroval z publikace Úštěcko na starých pohlednicích, které vydalo nakladatelství Baron v roce 2007.

Od vlaku je to do vsi Dubičná (německy Eicht) málem kilometr. Moc se mi nepodařilo, jen dvě srovnání.
Náves, nejsem si jistý, snad to tak nějak je, silnice se kroutí podobně, památné lípy jsou na svém místě, jen povyrostly. Domy jsou jiné.



Další srovnávačka je bývalý mlýn Leopolda Diehla. Co dodat? Asi nic.



Dva kilometry do mírného kopce a jsem v Konojedech (něm. Konoged). Býval tady honosný zámek, tedy býval, on tu stále je, ale československá lidová armáda ho přetvořila, ani tudy nemusela projít fronta, netušil jsem, že staré pohlednice zámeckých budov si můžu jenom prohlédnout. Zámek je obklopený pobořenou zdí, plechovou ohradou. A výhrůžkou na vyvěšeném papíře, že kdo tu bude šmejdit, někdo mu urazí palici.
Věnoval jsem se raději bývalému hostinci U města Vídně, v budově býval i obchod, budova téměř honosná, však je kousek pod zámkem. Tři fotky jsem našel, každou z jiného úhlu. O zeleň se staráme, to ano, na střeše se daří břízám.
Naproti objektu stojí domeček hezoučký, radost se podívat, aby si někdo nemyslel, že celé Konojedy jsou takhle otlučené.








Jenom kousek dál bývala škola.


Myslel jsem, že tu pobudu déle, zámek nic, hospoda nic, obchod nic. Ale klika, autobus zrovna odjížděl směrem k Úštěku, nasedl jsem a za 11 korun se svezl do Starého Týna (Alt-Thein).
Stará chmelařská obec, patřící administrativně pod město Úštěk, od něhož se liší skutečností, že má delší historii.
Chmelnice jsem nikde neviděl, na kopci, ves pěkně položená, s výhledem na Úštěk, okolní kopce, Sedlo, Ronov, Vlhošť. I stavební cvrkot lze zahlédnout, nejsem chalupář, prý jsem moc líný, ale pokud by mě taková vášeň postihla, tady by se mi líbilo.
Díky skeneru se mi podařilo vytáhnout z malých foteček v publikaci obrázky, které malinko řeknou.

Od stavení, které prochází rekonstrukcí se dívám na náves přes rybníček, který se zmenšil, ale zůstal. Husy už nikdo nechová, chalupáři si je vozí z hypermarketů, kam je vozí mražené z Vodňan.


Obešel jsem rybníček, tedy požární nádrž a vidím pomník padlým v 1.světové válce, za ním je za rybníčkem vidět dům, který se momentálně dává do pucu.


Z hospody zrovna vycházejí dva poslední polední hosté. Za Rakouska měla budova jiný účel, byla v ní škola. Mluvím s jedním, který právě posvačil a má příjemný dech, plný piva. Že prý, když byl harant (to řek on), chodil sem do školky, teď na pivo. Víceúčelová budova.


Hospoda bývávala jinde, na domě je ještě vidět větrák. Budova vpravo bohužel vypadá dnes jinak, dokonce se i mírně změnila místo.


Loučím se pohledem na náves, asi jsem měl stát trochu vlevo, to mě mrzí, mohl jsem si všimnout, že mám stát na jiném kraji silnice. Lípy zůstaly.


Do Úštěka jsou dva kilometry z kopce, na nádraží U Viléma nalejou Březňáka za 19 korun.

Nevěnoval jsem se při focení jenom porovnání, nedalo mi vyfotit, jak obce vypadají, pěkné i méně pěkné.



Další srovnávací fotky z různých lokalit

pondělí 8. září 2014

Střezimíř





Tak jsem si sednul ke klávesnici a dle svého zvyku hodlal jsem začít pindat. Hledím na kohouta, kterého jsem našel na stránkách encyklopedie obcí České republiky a nenapadá mě nic nového.
Byl jsem na jednodenním krátkém výletě na České Sibiři a staré fotky jsem si sebou vzal, protože jsem si říkal, co kdyby...
Povídání o cestě i fotky jsem sepsal, zveřejnil zde na blogu a je to.
Sobotní poledne, lidi pracovali na zahrádkách, kluk jezdil na kole nad rybníčkem a koukal, co jsem zač.
Hospoda otevřená nebyla, abych mohl nasát i jiný vzduch, trochu začuděný.
Mívám k ruce aspoň nějakou publikaci, průvodce, našel jsem jen pár řádek o historii místa, která ovšem nemá nic společného s mými srovnávačkami.
Snad jenom doporučit všem, co mají rádi klid, krásnou krajinu a svěží vzduch, jeďte na Českou Sibiř.
Staré fotky jsem okopíroval z hezky vedených stránek, kde je mnoho zajímavých informací.

Následuje 6 srovnávacích fotek z obce Střezimíř.


















pátek 5. září 2014

Kravaře podruhé




Léto mávnutím mizí. Mám pocit, že čím jsem starší, tím trvá hodina, den, rok kratší dobu. Protože mi to potvrzuje mnoho mých vrstevníků, mělo by se s tím něco udělat.
Co na to naši zákonodárci?
Před dvěma měsíci jsem tu porovnával v Kravařích a slíbil, že se sem hned vrátím. Na této adrese je první díl, týkající se městečka pod Ronovem.
http://vencovypindy.blogspot.cz/2014/07/kravare-v-cechach.html
Měl jsem vše téměř hotové, ale málo mi chybělo a vůbec, proč se vymlouvám?
Dále už bez keců, o Ronově a kraji pod ním už jsem toho napsal dost. Použil jsem i fotky ze stránek města, které jsou moc pěkné. 

Kostel Narození Panny Marie. Cesta, po které jsem šel od nádraží. Kdo sem dnes jezdí vlakem? Automobil, případně autobus. Ale ta cesta tam i zpět je krásná, jen to zkusit. Je vidět přes Ralsko i Ještěd. Před pár dny jsem byl v Semilech, což je téměř východní kraj Libereckého kraje, Kravaře zas západní, a nad oběma městy je vidět Ještěd, který zdobí Liberec.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://new.kravarecl.cz/obec-v-minulosti/stare-pohlednice/


Náměstí Míru, pohled k jihu, ulice směřuje k Úštěku.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://new.kravarecl.cz/obec-v-minulosti/stare-pohlednice/


Kdysi škola, dnes pošta.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://new.kravarecl.cz/obec-v-minulosti/stare-pohlednice/


Auschachgasse, my říkáme Úštěcká ulice.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://new.kravarecl.cz/obec-v-minulosti/stare-pohlednice/


Družstevní mlékárna. Mezitím co budovu přistavěli, vozy s konvemi mléka zmizely a místo nich ...
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Úštěcko na starých pohlednicích, kterou v roce 2007 vydalo nakladatelství Baron.


Ulice se jmenuje Generála Svobody, kdysi Konogedergasse, neboli cesta do Konojed, které v dnešní době patří do jiného kraje - Ústeckého. Domy jsou náležitě zmodernizovány.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://new.kravarecl.cz/obec-v-minulosti/stare-pohlednice/


Tento dům se nachází na Českolipské ulici.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://new.kravarecl.cz/obec-v-minulosti/stare-pohlednice/


Janovice - vesnice severně od Kravařů. Pokud bývala samostatná, dnes je součástí Kravařů, pomalu, spíš rychle ji ovládají chalupáři. Přečetl jsem si, že tohle bývalo stavení čp.17 Josefa Vobořila.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Úštěcko na starých pohlednicích, kterou v roce 2007 vydalo nakladatelství Baron.


Ještě jednou Janovice. Dnešní chalupáři si nechají záležet na tom, aby zachovali nebo dokonce vytvářeli roubenky, škoda, že kdysi bylo jinak, v mezeře vlevo stojí mimo záběr dům, zvaný okál, pamatujeme si ještě? A v dáli Ronov.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Úštěcko na starých pohlednicích, kterou v roce 2007 vydalo nakladatelství Baron.


Rané. Vesnice posazená výše s krásnými rozhledy, bohužel všechno je jinak a porovnání se mi nezdařilo. Jen jedno, ale cesta za tím jedním stála za šlapání do kopce.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Úštěcko na starých pohlednicích, kterou v roce 2007 vydalo nakladatelství Baron.


Jak jsem viděl vesničky Janovice a Rané svým foťákem?
http://vencovyfotky.blogspot.cz/2014/08/2882014-janovice-rane.html



Další srovnávací fotky z různých lokalit





http://new.kravarecl.cz/obec-v-minulosti/stare-pohlednice/