Vencovy pindy: Dubá 1.část

Drze jsem nazval tento soubor s dodatkem 1.část, ač druhou jsem ještě nezačal, ale fotky mám, a tak, jestli mě neutlučou nějací volební agitátoři, určitě do Dubé ještě zajedu.

Město, spíš městečko, jsem kdysi míjel cestou z tátovy chalupy u Jablonného v Podještědí do Prahy na kole. Vždycky jsem jenom projel směrem na Liběchov a cestou jsem si dával v Chudolazech salám a pivo.

V roce 1971 tudy vedla trasa mého prvního dálkového pochodu z České Lípy do České Lípy. Tady byl cíl pochodu šedesátikilometrového. Byl jsem promočený po celonočním dešti, bál jsem si sednout, abych ještě vstal, ale přece to nezabalím, 40 kiláků už nějak doplácám.

Tehdy jsem to skutečně doplácal, ale hlavně jsem byl ohromený nádhernou krajinou. Kokořínsko se svými stezkami ve skalách, fantazie.

Těžko určit, kde konči Kokořínsko a začíná Českolipsko, já nevím, je asi zbytečné se tím zabývat. Pořád si myslím, že nádherné přírodní scenérie byly jedním z důvodů, že tento pochod byl sice první, ale zdaleka ne poslední, dálkové pochody mi citelně zasáhly i do soukromého života.

Zamiloval jsem si tuhle oblast, aspoň jednou do roka jsem ji musel navštívit, ale byla doba, kdy jsem sem jezdíval i dvakrát třikrát do měsíce. Nemohl jsem tedy mimout Dubou.

Bývají tu v létě i jazzové dny, ještě před 4 roky jsem na okraji Dubé v Nedamově stanoval v kempu a odtud vyjížděl přes den po krajině, večer poslouchal muziku, mimochodem tu slavila své sedmdesátiny Eva Pilarová, ne tedy ve velké aréně, ale v trochu dosluhujícím letním kině, ne mezi celebritami, ale s kamarády a místními občany.

Ještě jednou jsem tudy jel se známými z Respekt blogu při hezkém víkendu v blízkém Bukovci.

Dívám se na historii města. V roce 1843 mělo 1433 obyvatel, což nebylo málo. Dnes zde žije asi o 200 – 300 lidí méně. V průběhu 17.století bylo poněmčeno, v roce 1900 zde žilo 17 Čechů. V roce 1938 připadlo nacistické říši.

Po roce 1946 německá většina zmizela, nově přišlí Češi začali město měnit. Komunistický režim se s městem nijak nepáral, pro automobilový provoz zde byl vybudován průtah městem, mnoho budov vzalo za své, z velikého Kostelního rybníka se stal rybníček.

Probírám publikaci starých pohlednic, dobu jejich pořízení nemůžu pamatovat a je mi trochu smutno.

Po nádherné jihočeské Třeboni, kde jsem byl nedávno, předkládám srovnání z městečka, jehož okolí je úžasné.

Jádro města se stalo památkovou zónou, snad se podaří zachránit to málo, co zbylo.

Všechny staré fotky jsem okopíroval z dvojjazyčné publikace Stanislava Dulíka Dubá a okolí na starých pohlednicích, kterou vydalo nakladatelství Baron v roce 2009.

Začínám na vršku, zde automobilista přijíždí od Mšena, vidí onen průtah městem, který byl pro silniční provoz v té době nutný. Dnes by se všechno asi řešilo obchvatem, ale to jsou kdyby… Nikdo už nebrátí tehdejší atmosféru ani mnoho zajímavých budov, které by dnes byly turistickou atrakcí.

Možná někoho, mě určitě, šokuje, jak dopadly dvě budovy, které nechali postavit obchodníci, asi ne příliš chudí, na konci 19.století. Úsměvné jsou zachovalé ozdoby nad okny.

Detail nárožního domu z předešlého srovnání. Kdyby Frau obchodníková na krásném balkónu tušila…

Další pohled na nároží. Tentokrát je vidět až na kopec, odtud bylo fotografováno, viz 1.porovnání. Na Schillerstrasse byla ulice přejmenována v roce 1905, při stém výročí narození básníkova, od roku 1945 se jmenuje Českolipská. Ani jméno klasika nebylo vhodné, protože byl Němec. Jelikož znám tehdejší atmosféru jenom z vyprávění, těžko můžu soudit. Jen konstatuji.

Podobný pohled. Na pohlednici z roku 1905 je ještě jméno Leipastrasse, k přejmenování na Schillerovu asi došlo až po vydání pohlednice.

Teď stojím pod bývalým balkónem, se kterým jsem se mazlil v několika minulých záběrech. Hledím na hotel Zur Sonne, tedy U Slunce, ve kterém bývali ubytováni obchodníci s chmelem a dojednávali cenu za odrůdu Dubský zelenáč.

Hotel, který se později přejmenoval na Slávii, je v současnosti v dezolátním stavu, s vytřiskanými okny, ale stavební firma objekt zřejmě dává do pořádku.

Hotel U Slunce z opačného pohledu. V pytlích asi byl chmel.

Zde je vidět, jak vypadala ulice, vedoucí z náměstí. Vpravo hotel U Slunce. Vlevo budova, zbouraná v roce 1947, materiál posloužil k zavezení velké části Kostelního rybníka. Roubenky též zmizely, zůstalo vzadu jen nároží, které porovnávám do nekonečna.

Kostelní rybní prostě silničnímu průtahu překážel. Vlevo vzadu je autobusové nádraží. V publikaci jsou záběry, kdy se na rybníku bruslilo a dokonce jezdily lodičky. Ty porovnat nejdou. Byl jsem rád, že za rybníkem zůstala budova bývalého chlapeckého chudobince, podle kterého jsem se zorientoval.

Budova bývalé dívčí měšťanské školy na rohu Dlouhé ulice zůstala. Jinak vlastně nic. Před budovou je vidět socha Josefa II. Z roku 1881, která byla odtraněna po vzniku ČSR, vždyť to byl Habsburk!

Tahle ulice se jmenovala Horní Kostelní, dnes je součástí silničního průtahu neboli ulice Českolipské. Kostel Nalezení svatého Kříže, který byl v roce 1945 poškozený bombardováním. Ve škole jsme se učívali o barbarských leteckých náletech amerického letectva ke konci druhé světové války, že totéž dělala i Rudá armáda se jaksi mlčelo. Přitom jak sovětská, tak americká armáda nám přinášela svobodu a Dubá byla město německé. Komické? Válka není nikdy k smíchu.

Dlouhá ulice a vpravo měšťanská škola z roku 1888.

Školní ulice. Vzadu pohled do Dlouhé ulice, kde je vlevo měšťanské škola (viz předchozí srovnání). Ty dva stromy jsou hezké, ale stíní pohledu.

Poštovní ulice, na záběru je vidět radnice na Masarykově náměstí, před ním stával hostinec Josefa Jürschika, po válce se jmenovala Koruna. Zbourána koncem osmdesátých let. Ještě blíž je bývalá pošta, podle které se ulice jmenuje, dnes je pošta v ulici Školní a tenhle barák? Darmo mluvit.

Vlevo si vykuřuje načesaný elegán, asi majitel obchodu.

Poštovní ulice směrem od náměstí. Před poštou bývala nástupní stanice omnibusů pro 17 sedících pasažérů. Vedoucím správy přepravy byl poštmistr Josef Langhans.

Masarykovo náměstí, radnici dnes zakrývají stromy, mezi nimiž stojí sousoší Nejsvětější Trojice s Pannou Marií z roku 1726, dar Anny Kateřiny Sweerts-Sporckové městu.

Masarykovo náměstí, trochu přehledněji. Zleva hotel Radnice, lékárna „U Matky Boží“, radnice.

Pohled z náměstí do ulice Jana Roháče (z Dubé). Tentokrát zprava lékárna „U Matky Boží“, hotel Rathaus s předzahrádkou, dále dům s arkýřem, zbouraným nedávno.

Kopec v pozadí Beschkabener Berg v češtině jmenujeme Velký Beškovský kopec (474 m n.m.)