pátek 31. května 2013

Kraj pod Lovošem

Lovoš je hezkej kopec. Špión vlevo v pozadí není vobyčejnej špión, to je královna Milešovka.
Vesnice Čížkovice je pod ním. Potkal jsem pána - vrstevníka, ani půl hodiny jsme nemluvili. Co jsem se všechno dozvěděl...
Pověděl mi o fotkách v mé knížce, o vesnici, o tom, jak už místní cementárna nešpiní tolik ovzduší, o tom, že o Košťálov se nikdo nestará, o tom, kam ho vodil kdysi táta. Ukázal mi paní, 93 letou, která měla hůl, vypadalo to, že ji má na obranu proti chlapům. Usmíval se nad prázdnými flaškami od vína, které nesl do kontejneru, při představě, jak si pochutnal.
Na nic nenadával, za celou dobu nepadlo jméno žádného politika.
Nečekaná, neplánovaná setkání mohou být úžasná.

Tuhle poznámku jsem sepsal před týdnem na Facebooku, vlastně není třeba ji nijak měnit. Mám České středohoří rád, přestože je hlvně krajina kolem Labe postižená průmyslem, ale kde je tolik kopečků na koukání?
Dálkoplazecká mánie, výlety s dětmi mě do kraje, do kterého z Prahy není obtížné se dostat. Možná by bylo lehčí spočítat kopce, na kterých jsem nebyl. Ale bylo by to k něčemu? Kolena, zničená z dlouhých kilometrů mě donutila sednout na kolo. Občas se mi po kopcích a výhledech z nich stýská. Na Lovoš se na kole blbě jezdí.
Kdo někdy lezl na Lovoš, určitě potvrdí, že výstup nepatří k nejlehším, třebaže mapa mluví jasně o nadmořské výšce – 569 m. Zvláště výstup z Lovosic je výživný. Určitě těžší než Milešovka. Měl jsem léta režijní jízdenku, posadil jsem děti do rychlíku a vystoupali jsme nahoru. Naštěstí byla otevřená hospoda. Jestli někdo usoudí, že jsem děti terorizoval, mýlí se, ony chtěly na výlet každý víkend.
Pamatuju ještě starou hospodu, která shořela. V Lovosicích je teplé pobnebí, daří se zde zelenině a meruňkám.
Je toho moc hezkého jenom v naší republice.


Lovosice, Kostelní náměstí. A kopec. U těchto kolorovaných fotek (kreseb?) mám pocit, že kopce v pozadí příliš dobře nevychezely, upravovatel je domalovával. Lovoš je malinko jinde. Pochybuju, že by se stěhoval.
Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:
 http://www.fotohistorie.cz/Ustecky/Litomerice/Default.aspx


Kopec skutečně zůstal na svém místě. Nebýt domu vpravo, se kterým nezacházeli zrovna pietně, skoro bych místo nenašel. Dopravní stavby, nová sídliště, všechno je jinak. I políčka pod Lovošem (vinice?) jsou zalesněná.
Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:
 http://www.fotohistorie.cz/Ustecky/Litomerice/Default.aspx


Trochu jsem zacouval do středu města. Hezké slečny mě spiklenecky naváděly, že před jednou hospodou funguje wifi.
Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:


Radnice je pěkně opravená, jinak je všechno jinak.
Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:


Sulejovice.
Kašpar Kaplíř ze Sulevic byl jedním z českých pánů, popravených v roce 1621 na Staroměstském náměstí. Jeho vnuk Zdeněk Kašpar Kaplíř byl polním maršálkem Habsburků. Vesnice je jen kousek od Lovosic. Snad jen kostel Svaté Trojice připomíná dřívější význam.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:


Košatý strom je zřejmě tentýž, který je na historické fotce.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.fotofort.estranky.cz/fotoalbum/j---soudni-okres-lovosice---historicke-foto/sulejovice---sullowitz/



O Čížkovicích jsem psal v úvodu článku. Bez informací rodáka bych těžko určil, že dům vlevo je tentýž jako na historické fotce. Kostel z let 1675-77 patří svatému Jakubovi.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Kraj českého granátu na starých pohlednicích z nakladatelstv Baron (2004)


Náves včera a dnes s fešákem Lovošem. Opět mám podezření, že někdo kdysi domalovával Lovoš v pozadí. Napravo nad střechou je malý oblouček, který tam ve skutečnosti není.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Kraj českého granátu na starých pohlednicích z nakladatelstv Baron (2004)


I Čížkovice vlastnili kdysi Kaplířové. Bývala tu cementárna, která činila z vesnice špinavé místo. Cementárna tu je stále, jaksi už nešpiní.
Pohled hlavní ulicí směrem ke škole.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Kraj českého granátu na starých pohlednicích z nakladatelstv Baron (2004)


Zámek z konce 17.století se trochu schoval. Rybník zachoval tvar a milá je i pumpa, která zůstala na místě.
Vlevo od zámku je vidět vrch Košťálov.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Kraj českého granátu na starých pohlednicích z nakladatelstv Baron (2004)


Škola v Čížkovicích pěkně zblízka.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Kraj českého granátu na starých pohlednicích z nakladatelstv Baron (2004)


Škola z jiného úhlu.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Kraj českého granátu na starých pohlednicích z nakladatelstv Baron (2004)


Želechovice patří k Čížkovicům. Náves s kaplí.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Kraj českého granátu na starých pohlednicích z nakladatelstv Baron (2004)


Želechovice, kdysi hospoda…
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Kraj českého granátu na starých pohlednicích z nakladatelstv Baron (2004)


Úpohlavy, rybník, kaple Nejsvětější Trojice.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Kraj českého granátu na starých pohlednicích z nakladatelstv Baron (2004)


Úpohlavy, škola.
Místní pán mě posílal do Libochovic nebo Třebenic. Že tu nic není.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Kraj českého granátu na starých pohlednicích z nakladatelstv Baron (2004)




čtvrtek 30. května 2013

Ústí nad Labem 2.část

Dva měsíce mi trvalo od zveřejnění 1.části procházky po Ústí nad Labem http://vencovypindy.blogspot.cz/2013/03/usti-nad-labem-1cast.html
Chtěl jsem, chtěl jsem, ale chtít je málo. Když už jsem konečně vyrazil, předpověď počasí byla výtečná, v celé České republice bylo hezky, akorát tenhle severní cíp mi předvedl skoro celodenní mrholení. S foťákem si poradím, ale publikace a notebook nemají rádi vlhko.
Nedodělal jsem, co jsem měl v plánu a tak jsem se do Ústí vydal potřetí. Většina starých fotek je ze stránek ústeckého muzea. http://fotografie.muzeumusti.cz/page2p.htm
Bohužel, často chybějí data, na druhou stranu je fajn, že muzeum shromáždilo tak velký počet starých fotografií. To v mnoha městech nemají.
Už jsem se vyjádřil, že mám k tomuto krásně položenému městu nostalgický vztah, přestože chodím po městě a někdy jsem v rozpacích. Nedá se stavět stejně jako před sto lety, to může chtít jenom blázen. Jenom mám dojem, jakoby si tady každé desetiletí pláclo nějakou stavbu bez velkého rozmýšlení.


Mírové náměstí, jeho jihozápadní roh. Posledně se mi nezdařilo. Rohový dům byl poslední středověkou památkou na ústeckém náměstí.


Revoluční ulice. Aniž v tom byl záměr, povedlo se mi naaranžovat podobné počasí jako před 114 lety.


Pohled Revoluční ulicí směrem od Mírového náměstí.


Podle mě dost zajímavá stavba na jihozápaním rohu Mírového náměstí, hned proti žlutému Donaldovi.


V třicátých letech vyrostl na rohu Revoluční a Velké Hradební hotel Grand.


Malá Hradební bývala živou obchodní tepnou až do bombardování v roce 1945. Vlevo bývalo dlouhá léta autobusové nádraží, občas jsem z něj jezdíval. Teď je prostor zaplněný obchodním komplexem Fórum. Tohle porovnání je ode mě trochu drzost. Ruku do ohně bych nestrčil, že stojím přesně na stejném místě jako fotograf před 100 lety Nebýt toho, že ústečáci dokázali uchránit restauraci Vetruše, těžko bych uspě. A postavil na ferdinanadovu výšinu dokonce lanovku.


Lidické náměstí, dříve náměstí sv. Materny dostalo v roce 1945 přímý zásah. Divadlo z roku 1909 mělo štěstí.


Další pohled na divadlo. Kašna Labe byla rozebrána v době druhé světové války. Kvůli kovu.


Detail kašny Labe, vzadu divadlo, vpravo muzeum.


Ještě jednou kašna.


Muzeum


Pohled do Masarykovy ulice. Vlevo muzeum.


Která hlava vymyslela v roce 1989 zbourat poštovní palác? Určitě nebyla pomazaná. Spíš namazaná.


Dostal jsem se do Pařížské ulice, odkud se mi dostalo do rukou dost hisorických fotek. Jak je mým zvykem, nevyhazuju, třebaže někdy se opakují stejné objekty.


Pařížská ulice, obchodní akademie.







Pařížská ulice, hotel Savoy. Nutno říct, že bývalý. V roce 1961 zde byla taneční vinárna, kde hrával orchestr pana Budělovského. Geodézie, jejíž jsem byl zaměstnance, tu pořádala večírky. O školách v Ústí toho moc nevím, vinárny si pamatuju. Jo, ještě přiznání, ze Savoye jsem jednou utekl bez placení.


Hotel Savoy z jiného úhlu. Předchůdcem byl hotel Schekental.


Ještě jednou Revoluční a obchodní akademie.


Pohled do Bratislavské ulice z Velké Hradební. Kostel patří apoštolu Pavlovi.


Pohled do Stroupežnického ulice z Bratislavské.


Končím ve Velké Hradební, kterou dost značně přebudovala doba socialismu.



Vpravo je vidět honosná vrátnice Schaffnerovy vily. V roce 1959 vrátnice i vila uvolnily místo kulturnímu domu.



Informace jsem čerpal hlavně z publikace Martina Krska Zmizelé Čechy. Ústí nad Labem z nakladatelství Paseka (2011). Kdo chce vědět víc, nechť si knížku zakoupí. Je pěkná.


 

středa 29. května 2013

Tramvaje na Pankráci

Pankrác jako pražská čtvrť neexistuje. Abych v tom neměl maglajz, musím uvádět Nusle. Jsem podolský rodák, slýchal jsem, že Podoláci s Pankračákama bojovali. Kameny po sobě házeli. Nikdy jsem se žádné takové bitvy nezúčastnil, dokonce mám podezření, že ani nebyly. Snad nějaké rvačky, že si je pamětníci vymýšleli. A přeháněli.
Možná, že jsem se podvědomě pranicím vyhýbal. Nebylo mi jasné, proč bojovat s někým, kdo je trochu jný nebo bydlí jinde.. Vlastně mi to zůstalo po celý život. Však jsem býval voják hodně mizerný.
„Na Pankráci, na malým vršíčku, stojí pěkný stromořadí. Vidím lidového veršotepce, jak sedí v putyce dole v Nuslích, nechtělo se mu na kopec, složil písničku.
Před nedávnem jsem se díval na historickou mapu, ulice Na Pankráci byla skutečně lemována stromořadím. Tehdy hlavní silnice, po ní se vyjíždělo z Vyšehradu na jih. Ulice zůstala, i její jméno, nedaleko se řítí auta k Nuselskému mostu.
Posledně jsem prošel ulice v Krči. Hranice mezi Nuslemi a Krčí se měnily, držím se současného stavu.
Snad malá zajímavost. Pankrácký mrakodrap Motokov leží přímo na hranici. Někdo má pracoviště v Nuslích někdo v Krči.
Trochu se pamatuju na pankráckou pláň, ale stejně si po letech už leccos nedokážu vybavit.


Tramvajová zastávka Autobusové nádraží Pankrác, které bylo přechodně uzavřeno při velkých změnách. Nakonec se zjistilo, že není potřebné. Strašilo tady hodně dlouho, vlastně teprve v minulých létech zde vyrostlo toto. Jak jsem tak prolézal s foťákem, ještě jsou za budovou zbytky autobusových nástupišť.
Pohled smrem do Krče.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Zmizelá Praha – Tramvaje a tramvajové tratě (Paseka 2012).


Opačný pohled oproti minulému snímku. Vpravo jsou vidět autobusy.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Zmizelá Praha – Tramvaje a tramvajové tratě (Paseka 2012).


Ulice Na Pankráci, křižovatka s ulicí Hvězdovou.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Zmizelá Praha – Tramvaje a tramvajové tratě (Paseka 2012).


Ulice Na Pankráci. Ještě jeden pohled na stejnou křižovatku, jen z druhé strany.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Zmizelá Praha – Tramvaje a tramvajové tratě (Paseka 2012).


Křižovatka ulic Na Pankráci a 5.května. Přestože jsem z pankráckého nádraží mnohokrát jel, přiznávám, že tato situace mi vypadla z hlavy. Tramvaj projíždí do ulice Pikrtovy, která je dnes slepá.


Tady je vidět konec Pikrtovy ulice. Pokud by někdo hledal na dnešní fotce michelskou vodárnu, je tam, těsně vedle budovy.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Zmizelá Praha – Tramvaje a tramvajové tratě (Paseka 2012).


Dívám se do ulice 5.května, vlastně opačný pohled než u předchozí fotky. Nalevo bývalo kino Libuše, kam nás vodili na školní představení v rámci vyučování, protože podolský biograf Zdar byl pro bandu syčáků příliš malý. Ještě po roce 1990 hráli, pak zde byla herna, teď nic.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Zmizelá Praha – Tramvaje a tramvajové tratě (Paseka 2012).


Ulice 5.května. Výrazný dům vedle vodárny se jmenoval Moderna a dálnici překážel.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Zmizelá Praha – Tramvaje a tramvajové tratě (Paseka 2012).


Ulice 5.května směrem k Náměstí Hrdinů.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Zmizelá Praha – Tramvaje a tramvajové tratě (Paseka 2012).


Ulice Na Veselí, kde u vozovny končila tramvaj v roce 1933, po roce 1954 se koleje používaly jen manipulačním účelům, teď tu tramvaj zase končí, díky vystavěnému metru. Jan jsou koleje o hodně níž. Informace pro žíznivé – je tu pár pěkných hospod.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Zmizelá Praha – Tramvaje a tramvajové tratě (Paseka 2012).


Pohled do ulice Na Veselí přes ulici 5.května. Na rohu je restaurace Na Skalce. Koleje jsou hluboko, hluboko.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Zmizelá Praha – Tramvaje a tramvajové tratě (Paseka 2012).


Náměstí Hrdinů hodně změnilo charakter.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Zmizelá Praha – Tramvaje a tramvajové tratě (Paseka 2012).


Tramvajová zastávka Soudní náměstí, dnes Náměstí Hrdinů. Sem asi ještě přijdu, až opadne listí. Pohled by byl určitě zajímavý.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Zmizelá Praha – Tramvaje a tramvajové tratě (Paseka 2012).


Ulice 5. května ve 4 různých pohledech. Zaujalo mě, jak dokážeme vyzdobit domy ohromnými reklamami.









Další srovnávací fotky z různých lokalit