úterý 30. dubna 2013

Tramvaje v Braníku a Podolí

Pořád se někde potuluju. Jakoby doma nebylo nic zajímavého. Trochu nostalgie neuškodí.


Co jsem se tudy nachodil. V roce 1933 se moji rodičové ještě ani neznali, ale moc se nezměnilo do doby mého dětství. Zato dnešní doba, zvláště Barrandovský most a Jižní spojka udělaly divy. Tramvajové koleje vedou úplně jinudy. Když jsem nebyl hodný, což se stávalo poměrně často, navlíkli mě rodiče do slušného oblečení a vedli na návštěvu. Z Podolí pěšky mezi zahradnictvími ke známým k branickému nádraží. Muselo se jít kolem hospody Na kopečku, která existuje dál jako nóbl hotel Braník, je skrytá za jediným výrazným domem na snímku. V neděli odpoledne hrávala na zahradě dechovka, táta s mámou rádi tancovali, táta navíc dostal chuť na jedno, na chvíli se zastavíme. Na návštěvu jsme už nedošli, telefonovat nešlo, stejně nás nečekali, já dostal limonádu. Vlastně to nebyl žádný trest, rodiče měli dobrou náladu…
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Zmizelá Praha – Tramvaje a tramvajové tratě 4.díl. Vydala Paseka 2012.


Tramvajový přejezd býval takto označen. Stejně jako železniční. Je to týž jako v předchozím srovnání, jen z opačné strany. I auto, stojící u přejezdu, je stejném místě. Zjevně foceno v jeden den, kdoví, jestli nebyl automobil fotografův. Na dnešní fotce je vidět, jak se trať přesunula jinam, v dálce je vidět jižní spojka. Takhle odřízli Braník od nádraží i pivovaru. Daň pokroku.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Zmizelá Praha – Tramvaje a tramvajové tratě 4.díl. Vydala Paseka 2012.


Násep Jižní spojky je zde zřetelnější. Již je vidět, že se v roce 1986 stavělo. Dnes jsem fotil a za zády jsem měl tramvajovou trať, sem přeloženou.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Zmizelá Praha – Tramvaje a tramvajové tratě 4.díl. Vydala Paseka 2012.


Z ulice Na Mlejnku zmizely koleje, za zády mám násep nové tramvajové trati, stojím na cestě do podchodu pod ní. Jen pár kroků odtud mi rádi nalejou víno, když přijdu.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Zmizelá Praha – Tramvaje a tramvajové tratě 4.díl. Vydala Paseka 2012.


Ulice Na Mlejnku. Stala se neprůjezdnou a není překvapivé, že místo kolejí je zde veliké parkoviště.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Zmizelá Praha – Tramvaje a tramvajové tratě 4.díl. Vydala Paseka 2012.


Projel jsem křižovatkou Na Jezerce. V publikaci je krásný záběr z otevření trati v roce 1933, bohužel bych se musel s foťákem postavi přímo doprostřed. Chvíli jsem váhal, nakonec vyhrál pud sebezáchovy. Nadávky od řidičů bych vydržel, ale přece jenom bych na světě ještě chvíli pobyl…
Hned za křižovatkou je dřevěný evangelický kostelík pod branickou skálou. Postavený po druhé světové válce a významný i tím, že se zde vdávala moje dcera. Na starém snímku je dobře vidět oplocení bývalé vápenky. Tenhle stav pamatuju, však už mi bylo 16.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Zmizelá Praha – Tramvaje a tramvajové tratě 4.díl. Vydala Paseka 2012.


Zahájení provozu v roce 1933. Šlo o prodloužení trasy k ledárnám. Tady čtu, že památeční fotky si nechala v lednu 1933 vyhotovit správní rada Elektrických podniků. Papaláši, oháknutí do svátečního, si sebou vzali i manželky. Tedy doufám, že to byly manželky. Taky vyfiknuté.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Zmizelá Praha – Tramvaje a tramvajové tratě 4.díl. Vydala Paseka 2012.


Až do roku 1933 byla konečná tramvaje zde. Vpravo od jedenadvacítky je ještě vidět kousíček bývalé vápenky. V domě vlevo je hospoda U Šimků, ještě v šedesátých letech u ní fungovala zahrada, pak postupně omezovala provoz, až na několik let zanikla. Majitelé ji po roce 1990 obnovili, ale už je zde jen večerní provoz ve všední den, výletní restaurace v těchto místech už se nechytí. Zaujala mě budova vpravo. Netušil jsem, že ještě v roce 1929 nestála. Měl jsem zato, že tu je odjakživa.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Zmizelá Praha – Tramvaje a tramvajové tratě 4.díl. Vydala Paseka 2012.


Ulice se dnes jmenuje Modřanská, pohled je od bývalé plovárny, za mého dětství se jmenovala Stalingrad, říkalo se jí postaru NSK. Co vidím, jsou, kromě tramvaje, Dvorce. Bydliště mého dětství a mládí, dnes i stáří. Stačil jsem ještě vyfotit před pár dny, dnes už je všechno zelené. Vozovka byla tenkrát betonová. Nahoře je vidět výrazná vila, v které bydlelo několik rodin. Jediná přístupová cesta byla po dlouhých schodech, denně pěšky do práce, do školy, znal jsem odtud kluka, kterému nepřišlo divné takhle chodit. Dnes se tam bydlí dál, ale už se k domu dostanou autem.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Zmizelá Praha – Tramvaje a tramvajové tratě 4.díl. Vydala Paseka 2012.


Stanice Dvorce. Trať byla v roce 1953 nová, silnice a chodníky ne zrovna dokončené. Předtím zde byla zahradnictví, my kluci jsme se sem chodili dívat, co se staví. Cestující, které tramvaj vyplivla, jdou směrem ke Žlutým lázním, nic jiného tu nebylo, vlastně ano, ještě Modré lázně, které se pod názvem Žluté spojily. Dřevěné ohrady byly natřeny příslušnými barvami. Nebýval to žádný zábavní areál jako dnes, lidé sem přišli s dekou, svačinou, termoskou s pitím. Vstupné bylo malé, ale rodiče mě stejně vodili ještě dál za Modrými lázněmi, ke Švarcenberáku, dnes Veslařskému ostrovu. Tam byla řeka přístupná, bez vstupného, oblečení, spíš svlečení, jsme chodili z domova. Dnes tam stojí botel Racek.
Lidé se hrnou na plovárny, kam jinam, muselo být vedro a přesto nejsou vidět žádné krátké kalhoty.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Zmizelá Praha – Tramvaje a tramvajové tratě 4.díl. Vydala Paseka 2012.


Končím na bývalé stanici Dvorce. Z toho srovnání mám radost, podařilo se mi slušně identifikovat domy v pozadí i směr bývalé trati. Vpravo v pozadí je vidět oplocení tenisových kurtů, které tu přežily, přestože tenis považovali komunisti za sport spíše buržoasní. V dnešním pohledu stojí vpravo nový dům. Takhle to tedy vypadalo v roce mého narození. Ano, sem mě rodiče vodili, když si mysleli, že nemusím chodit pořád pěšky. To jsem se pak vezl tramvají jako pán.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavla Fojtíka Zmizelá Praha – Tramvaje a tramvajové tratě 4.díl. Vydala Paseka 2012.


Blíž už opravdu těžko nějaká porovnání vytvořím.



 

pondělí 22. dubna 2013

Dobříš 2.část

První část s textem je na adrese, vlastně hned vedle:
http://vencovypindy.blogspot.cz/2013/04/dobris-1cast.html

Pokračuju. v putování po městě Dobříši. Zajíždím nad východní stranu Mírového náměstí, tam, kudy se jezdí na Příbram či Rosovice.


Ulice Fr.Průši, focená z Příbramské ulice.
Fotku jsem okopíroval z oficiálních stránek města Dobříše. Letopočet pořízení neznám.


Rosovická ulice v okolí  bývalé synagogy. Bude zde několik porovnání. Tady je obchod Josefa Hodyse na rohu Rosovické a Brodecké (dnes Bezručova).
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.


Rosovická, vlevo bývalá synagoga. Pohled směrem k náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.


Rosovická ulice dál směrem k Rosovicím, záběr je ovšem směrem k náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.


Opět Rosovická ulice směrem k náměstí, vlevo je Neumannův statek.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.


Rosovická ulice od náměstí, vpravo Neumannův statek.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.


Rosovická, focená z náměstí, více z povzdálí než předchozí snímek.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.


Ještě jednou podobný pohled. Těžko říci, který je zajímavější.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.


Stěhuju se od východního rohu náměstí na západní, kde začíná Pražská ulice. Tady se chvíli pozdržím. Tuhle fotku jsem dělal ještě pár dnů před nedělí, kdy jsem se motal po městě. Proto je opravovaná budova jinak „obalená“ než na jiných snímcích.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.


Pohled Pražskou ulicí směrem k náměstí. V dáli synagoga, vlevo nešťastná úprava jedné strany ulice.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.


Přesně opačný pohled. Z náměstí směrem ku Praze. V tomto pohledu pravá strana ulice, zbořená v roce 1970.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.


Pražská ulice směrem k náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.


 Pražská ulice, podobný pohled, jen z jiného úhlu.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.


Pražská ulice, kdysi výroba klobouků, dnes pizzerie.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.


Pražská ulice. Antonín Pecka provozoval truhlářství, Jaroslav Tichota prodejnu vína. Dnes růžový dům byl pro mě shledáním po pár dnech. Skvěle zásobená a příjemná cukrárna se jmenuje Stáňa, podle majitelky cukrárny a pekárny v Malé Hraštici. Občerstení za rozumnou cenu. Krásný příklad soukromého podnikání.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.


Cukrárna ještě z jednoho pohledu, když jsem ji vychválil.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.


Ještě poslední pohled z Pražské ulice na Mírové náměstí. Loučím se s radnicí i neexistující synagogou.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.


Lidická ulice. Vzadu domy, postavené v roce 1914 s byty pro úředníky na místě staré hospody Frc.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.


Ulice, pojmenovaná Příkopy. Byl jsem tu v neděli hned po příjezdu do Dobříše, vládl tady neskutečný klid, který mám stále raději.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.


Farní kostel Nejsvětější Trojice z konce 18.století na náměstí Svobody, dříve Zámeckém.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.


Loučím se s Dobříší na nádraží, na nějž přijel první vlak 22.září 1897.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.




Dobříš 1.část


Dorazil jsem ve svém putování do města, které mám rád, v mnoha částech života jsem se zde nacházel, dokonce jsem před lety uvažoval, že bych se sem přestěhoval. Autobusy do Prahy jezdí jeden za druhým, i vlaky v posledních letech hodně zkrátily cestovní dobu.
Malé město, kde je všechno, co člověk k životu potřebuje, i případní milovníci divadla nemají všechno pražské dění úplně z ruky, zanedlouho, coby sedmdesátník bych měl i autobus v rámci pražské MHD zdarma.
Krásné lesy v okolí.
Život se většinou neotáčí podle našich plánů, jsem Pražák a už jím zřejmě zůstanu. V Dobříši jsem ale určitě nebyl naposled.
Nastoupím v Praze, než se naděju, jsem na místě, vzduch z brdských lesů je proti pražskému těžko porovnatelný.
Dálkové pochody zde díky svéráznému Tomáši Čechovi měly výbornou organizaci a zvláštní atmosféru. Na hřbitůvku našel klid nezapomenutelný Honza Zajíček, považovaný za neoficiálního krále dálkových pochodů..
Mnoho soukromých pěších i cyklistických výletů. S dětmi jsem našel i houbařská místa.. V devadesátých letech jsem odtud cestoval do okolních vesnic, kde jsem vytyčoval hranice pozemků, vracených soukromníkům.
Byl jsem nadšený, když jsem loni na podzim objevil publikaci starých pohlednic Dobříšsko. Málem stejně jako by mi někdo dal podobné fotky z Podolí. Cítil jsem, že tohle místo má přednost před všemi místy důležitějšími. Vždyť jsem zde málem bydlel.
Před dvěma lety, v dubnu 2011 jsem učinil pár srovnání. Jsou uloženy na adrese:
Pamatuju se na tehdejší sobotní dopoledne, jak mi vše spíš nešlo, podívám-li se na výsledky, určitý pokrok je za 2 roky vidět. Když se nepochválím sám, kdo mě pochválí?
Jsem rád, že jsem před časem zvolil systém osobního blogu, kde nemusím nic řadit, kdo chce, najde.


Hodně starých fotek, jako všude, se týká hlavního náměstí. Jsem rád, když to tak vyjde. Porovnávám všechno s tím, že doma vyberu lepší. Ovšem, co je lepší? Moje chyba, že bych pravděpodobně nedokázal sestavit publikaci, jak je mi občas doporučováno. Publikace předpokládá výběr a mně se nechce vyřadit ty horší. Skutečně horší? Jiný by vybral jinak. Nepovedené vyhazuju hned, o ostatních se mi nechce rozhodovat. Internet je bezedný. Prý.
Teď bude následovat hodně porovnání z dobříšského Mírového náměstí. Zdají se mi všechny něčím zajímavé.
Velké náměstí, od roku 1903 Riegrovo, v letech 1955-65 Stalingradské, od té doby Mírové. Budova uprostřed je radnice, vystavěná na místě původní dřevěné v roce 1821. Od té doby byla po více jak 100 let sídlem Okresního soudu, od roku 1960 zde sídlily Komunální služby, teprve po roce 1990 se z ní stala opět důstojná radnice.
Vlevo, vzadu za náměstím je vidět věž synagogy, postavená v letech 1903-1904. Na jejím místě v dnešní fotce se zdá být věžák, až jsem se teď polekal, ale to se jen zdá. Jde o dopravní značku zády otočenou ke mně. Foceno z Pražské ulice.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.


Stojím na náměstí, hledím na jihovýchodní roh, vlevo radnice, v rohu ústí ulice Pražská, vpravo je dům, jemuž se lidově říkalo „U kapličky“. V roce 1912 ho nechali majitelé, rodina Svobodova, zbourat, místo něj se objevil Svobodův statek. Je zřejmé, že v létě by bylo vidět hlavně stromy.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.


Opačný pohled proti předchozí fotce. Vlevo je obchod bratří Lewinských.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.


Roh náměstí a Pražské ulice. Nevím proč, ale z tohoto srovnání jsem měl snad největší radost. Vlevo obchod s galanterií Alexandra Frankla, uprostřed mydlářství Petra Pátka.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.


Jiný pohled z Pražské ulice, vpravo radnice, vlevo hotel Heinz, v dáli synagoga.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.


Pohled směrem k západu. Stromy vysázeny v roce 1908. Povrch náměstí byl prašný až do roku 1936. Tady i na jiných fotkách je vidět, proč jsem sem přijel v neděli. Ve všední den je zde značně silný provoz. I tak mi dalo někdy dost práce a uskakování dostat se, kam jsem chtěl. Kdybych byl mladší, pravděpodobně bych slyšel více nadávek, ale nad podivným dědkem v cyklistické přilbě řidiči mávnou rukou. Zvláště v neděli.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.


Vpravo kus radnice, vlevo hotel Heinz, nad ním vykouk věžák.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.


Pohled od Kopáčkova domu směrem k západu. Pravou půlku pohledu zabírá bývalý hotek Na Knížecí. Byl zřízený jako knížecí hostinec U Heinzů v roce 1785, fungovala zde pošta. Byl spíše pro bohaté vrstvy. Heinzovi se později přestěhovali přes náměstí na místo dnešního hotelu Heinz, tuhle budovu si pronajala v roce 1919 sociálně demokratická strana, přejmenovali ji na Lidový dům. V roce 1964 byl zbořen a vzniklý prostor měl zaplnit kulturní dům. Asi nebyly peníze, ale za komunistů se nahlas o penězích nemluvilo. Je zde park. Asi velká škoda historické budovy, ale myslím, že je dobře, že nebyly prachy na kulturák, s hrůzou si představuju, jaký skvost byli tenkrát schopní zde postavit. A dnešní stavitelé? Jejich budovy si často můžou se socialistickými budovami podat ruku. V parku se dá aspoň posadit na lavičku.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.
 
Radnice se zajímavým osvětlením zapadajícího slunce. Čekat na podobné světelné podmínky se mi nechtělo.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.


Zprava: půlka Svobodova statku, uprostřed původní židovská škola, od roku 1909 pošta, v 50. a 60.letech Lidová škola uměnní, pak čistírna, dnes vietnamská večerka, nahoře byty. Dále železářství Eduarda Meislera, za ním hostinec U Olmrů, dříve U Hennů.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.


V severovýchodním rohu Kopáčkův dům z roku1738, na druhé straně ulice Plk. Petroviče tzv. Bílkovna.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.


Severozápadní roh náměstí, synagoga už stojí v ulici Rosovické. Vím, proč byla synagoga po roce 1938 poničena, vyrabována, smutné roky řádění nacistů. Co mi rozum nebere je, proč byla odstraněna v roce 1959 věž. Město přišlo o skvělou architektonickou památku.Tehdy už v budově bylo kulturní středisko.
Uprostřed je Neumannův statek, kde bývalo i řeznictví, občerstvení, prodej mléčných výrobků, dětský lékař. V osmdesátých letech byla budova přestavěna na Základní uměleckou školu. Vpravo Okresní hospodářká záložna, po zestátnění zde byla zubní ordinace, jesle, od roku 2005 depozitář Okresního muzea.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.


Sokolovna z roku 1930, před ní socha svatého Šebestiána, vpravo hotel Na Knížecí.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.


Sokolovna sama v čelném pohledu, je vidět, že léty o leccos přišla. Vlevo je restaurace, nesoucí mnoho jmen, dnes je U bílého lva. Dobře jsem se tu najedl. Předloni.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.


Stará fotka je pořízená z vchodu hotelu Na Knížecí. Pobavilo mě, že jsem fotil přesně z čekárny autobusové zastávky. Radnice, vpravo hotel Heinz.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.


Pohled ze západu.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.


V roce 1894 koupili nájemci hostince, manželé Heinzovi, Na Knížecí dům čp.37, přestavěli ho, zřídili v něm Smíchovskou restauraci.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.


Heinzovi v roce 1907 opustili hotel Na Knížecí a definitivně se přestěhovali sem. Restauraci prý navštívil i T.G.Masaryk. Taky já jsem tu jednou v noci čekal na první ranní autobus. V devadesátých letech tady fungoval nonstop. Domino je herna, budova vypadá v pořádku, kdoví, jaký další osud bude mít.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.


Ještě jeden pohled na Heinzův hotel.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.


Opouštím náměstí ulicí Plk.Petroviče, zastavuji se u restaurace Na růžku. Stojí tu pořád.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.


Ulice Plk.Petroviče, kde stával lihovar, zbořený v roce 1964, komín padl v roce 1969.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.


Téměř totožný pohle jako u předchozího srovnání. Nemohl jsem se rozhodnout, který vyhodit, tak jsem je nechal oba.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Dobříšsko na starých pohlednicích, vydané nakladatelstvím Baron v roce 2012.



Protože jsem dostal žízeň a hlavně počítač je líný, nechce vkládat další fotky, musím vyrobit druhou část srovnávacích fotek města Dobříše.
Až se mi dílo podaří, bude na adrese: