Jedno z měst, která spousta lidí zná díky železnici. Rychlíková stanice, přestup do Šumperka, Hanušovic a Jeseníku. Díky svému zaměstnání i koníčkům jsem strávil hodně času ve vlacích, často nočních.
Moravská nádraží, vedle Zábřehu třeba i Přerov, Olomouc, možná i další, se vyznačovala za komunistické éry nočním provozem. Alkohol snad byl i zakázaný čepovat, ale co jsou v našich krajích zákazy… Když už pivo nebylo, rum do šálku na kávu člověk, který si nešlapal po rukou, dostal.
Z České Třebové byla rychlíková trať neuvěřitelná klikatice. Náhodou jsem se přichomýtl při měřických pracích na přípravě železničního koridoru. Krásná krajina, málo obydlená, jež neměla pro návštěvníky, kteří při cestování vyzobávají jenom šlehačku a přicházejí o mnoho zážitků z údajně nezajímavých oblastí, atraktivnost.
V kraji se vybudovaly asi 4 tunely, trať se napřímila, myslím, že krajina nijak neutrpěla. Čas mezi Třebovou a Zábřehem se zkrátil na čas jedné cigarety, kdyby se smělo ve vlacích kouřit. Díky tomu zmizelo i vlakové spojení mezi Letohradem a Hanušovicemi, čas mluví pro cestu přes Zábřeh.
A tak při své cestě do Starého Města pod Sněžníkem jsem byl přinucený z rychlíku přestoupit v Zábřehu. Nádraží jsem nepoznal, historická budova zůstala, zakomponována do nových objektů.. Stavitelé na hospodu zapomněli, výčepák, nalévající kořalku místo kávy, by se sem asi nehodil. Místo vysedávání v knajpě je poutník přinucený prohlédnout město.
Mých putování bylo v životě tolik, že jsem už hodně zapomněl, ale myslím, že se nemýlím, ve městě jsem byl poprvé. Nebudu mluvit o náhodě, cestoval jsem pod Králický Sněžník stejně zodpovědně jako lezci do Himalájí. Výstup se zdařil, při zpáteční cestě jsem vyndal notebook se starými fotkami Zábřeha a věnoval se historii. Stejně jsem skoro nemohl stát na nohou, ne však díky alkoholu.
Informace jsem čerpal z 8.dílu neuvěřitelného díla Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Jsem jenom konzument historie, ale před tímhle dílem padám na zadek.
Zábřeh byl v záboru, o který v roce 1938 ořízla Československo mnichovská dohoda. A to přesto, že sčítání ve 20.století mluví jasně. Byla zde převaha obyvatel, mluvících česky. Nespravedlnost? Kéž by na světě existovala jenom spravedlnost.
Jestli stojí město za návštěvu? Kdo chce, najde zajímavosti kdekoli. Všude žijí lidé.
Vyrážím do města.
nádraží
Karel Kuča uvádí datum před rokem 1903, pak asi došlo k úpravám. Těžko slovně komentovat. Kdo město zná nebo jen zběžně vyleze na chvíli před nádraží, trochu se podiví. Ale barák zůstal, asi je to dobře, když zůstane kousek minulosti v místech, kde klokotá moderní život. Pro žíznivé, hospoda je odtud kousek. A dobrá.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Libri 2011)
gymnázium
Postavené v roce 1900. Opět, stejně jako u nádraží, se mi líbí, že nebyl zničen charakter budovy. Navzdory tomu, že prostor, ve kterém stojí, nijak sympatický není.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
náměstí Osvobození
Foceno od gymnázia. Zde mi připadá dnešní stav zajímavější než tehdejší.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Žižkova
Pohled směrem ke gymnáziu, které se skví v plné kráse. Ostatní výstavba mě už tolik nadšením nenaplňuje.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Možná ještě netušili odpovědní za rozvoj města, že se jednou budou stavět obchvaty. Jiný důvod pro úpravu Kostelního náměstí, jak se dřív prostor jmenoval. Skoro je mi té atmosféry líto. To co snímku dominuje, je měšťanský dům Pod podloubím, který stojí na rozhraní bývalého Kostelního náměstí a dnešního Masarykova náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Trochu jiný pohled na tutéž lokalitu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Ani tento záběr z roku 1952 mě nepřesvědčil, že byla tahle úprava nutná.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Masarykovo náměstí
Zde je dům Pod podloubím z druhé strany, ještě několikrát se bude opakovat. Vpravo je vidět zástavba, která v padesátých letech 20.století vzala za své.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Podle mě největší omyl v centru Zábřeha. Fronta domů, oddělujících nlavní náměstí od Kostelního, mi chybí. Prý nejen mně, už se v městě uvažuje o obnově.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Severozápadní kout, radnice. Dnes slouží jako galerie, ale že by se město mohlo pyšnit současnou úpravou, to asi těžko.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Pohled na východ. Kostel svatého Bartoloměje, v dáli se odkryl pohled na hory. A ta auta? V tomhle případě je to věc, která mi na podobě města, vadí nejméně.
Vpravo Mariánský sloup z roku 1713.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Libri 2011)
Pohled na radnici podruhé.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Libri 2011)
A pohled na radnici potřetí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Severovýchodní kout náměstí s kašnou.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Libri 2011)
Tady už se začalo bourat a z historického tvaru náměstí tvořit něco lepšího (?).
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.fotohistorie.cz/Olomoucky/Sumperk/Zabreh/Default.aspx
Staré Město pod Sněžníkem
Kam strčit srovnání, které se mi podařilo při mém putování? Jedno jediné. Už jsem zde zveřejnil porovnání z města, tohle je jiné. Benzinka na náměstí zakrývá nejhorší kout náměstí. Snad něco nového vyroste. Upozorňuju, že tohle už není Zábřeh.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Facebook - Srovnávací fotky
Žádné komentáře:
Okomentovat