pátek 2. března 2012

Okolo Vyšehradu

Vyšehrad je bájné místo, Vyšehrad plný pověstí. Z vyšehradských hradeb skákal věrný kůň Šemík, na hřbetě s Horymírem. Mimochodem, letos bylo 29.února, v kalendáři je právě Horymír. Svátek jednou za 4 roky? Pár srovnání zde uvedu jako dárek Horymírům. Mají 4 roky na případnou reklamaci.

Vyšehrad je skála, katastrální území této podle jména významné části Prahy je prťavé, od jihu se cpe nahoru Podolí, od východu Pankrác, sever území je zdevastovaný kvůli železnici. Tak jsem se rozhodl, že Vyšehradu něco přidám, ať se na mě zlobí kdo chce.

Fotky jsem stáhnul ze stránek archivu Hlavního města Prahy na adrese:




Podolská vodárna
Jsem z Podolí, jedu-li k Vyšehradu, musím kolem vodárny, kterou považuju za jednu z nejkrásnějších technických staveb, které znám, takže můj kompliment nemusí být příliš významný. Tolik toho zase neznám. Od vodárny je vyšehradská skála vidět, z hradeb svítí vodárna v celé nádheře. Naproti vodárně je Nedvědovo náměstí, na něm škola, kam jsem v letech 1954 –57 chodil. Celé 3 roky jsem chodil kolem stavby. Tenkrát mi to bylo jedno, ale dnes jsem rád, že druhá, větší část vodárny byla postavená ve stylu stavby z třicátých let.



Sanatorium přes Podolský přístav,
česky Háfn. Mé rodné Podolí musí snést skutečnost, že ho zařazuju k Vyšehradu. Nemám z Podolí téměř žádné staré fotky a jak rád bych porovnával. Pod skálou je další krásná podolská stavba. Hlavním iniciátorem stavby sanatoria, po 2.světové válce předělané na porodnici, byl profesor Jedlička, jehož jméno je zvěčněno v názvu ústavu, který sídlí nahoře, na Vyšehradě. Sanatorium bylo právě v roce 1914 uvedené do provozu, tedy fungl nové.
Vlevo na kose, která uzavírá záliv, stojí budova českého Yacht klubu. Od budovy jsem si chtěl vyfotit sanatorium, areál je oplocený a uvnitř byl velice přísný pán, který mě vyhodil slušně, ale důrazně, že jsem se ani nemohl zlobit. Třeba to ještě jednou zkusím a narazím na někoho jiného. Takový hezký záběr to mohl být.


Podolské sanatorium
Na snímku z roku 1910 je vidět, že je budova ve stavbě, nezasklenná okna, další drobnosti. Ač se tu vychloubám svým rodáctvím, překvapilo mě, že doba vzniku budov sanatoria a věží kostela je menší než 10 let. Vůbec, že věže kostela pocházejí ze začátku 20.století, překvapilo kromě mě i dost jiných. Jeden kamarád mě dokonce podezříval, že si dělám srandu. Já! Jak ho to mohlo napadnout.
Proměna vesnice na rušnou městskou ulici.


Podolí, Na Zlatnici
Vyjet na kole na Vyšehrad se dá, ale musím přes Pankrác. Šlo by to i kolem podolského kostelíčka, ale to je stoupání pro šílence.
Fotil jsem zády opřený o dům, za kterým už je svah. Jsem pod Vyšehradem.


Vyšehrad, Táborská brána
S fotkami z Pankráce jsem byl neúspěšný, takže jsem dojel až k bráně. Budou následovat tři porovnání vyšehrdských bran. Možná ne příliš zajímavé, ale mám radost, že my i naši předkové jsme se zde zachovali k historii slušně.

 
 
Vyšehrad, Táborská brána
Pohled zevnitř směrem k Pankráci.



Vyšehrad, Leopoldova brána
 
 
Vyšehrad, rotunda svatého Martina

Stavba zachována, ozdobena stromy. V létě bych odtud odcházel s protaženým nosem.


Vyšehrad, Vratislavova
Sjíždím dolů, po kočičích hlavách a přemýšlím, co bude, spadnu-li. Ze tří starých fotek z této ulice, byla použitelná jen jedna. Poslední budova v levé frontě domů je bývalá vyšehradská radnice. Dokonce i konečná tramvaje před ní byla, jak už jsem tu někdy porovnával.


Vyšehrad, Neklanova
Následují tři srovnání z téměř stejných míst. Jsou, podle mého názoru, zajímavá. Je vidět výrazná kopule na Karlově, vpravo od ní zmizela věž dětské nemocnice, která padla při stavbě Nuselského mostu a magistrály. Vpravo pak jsou domy na Ostrčilově náměstí.


Vyšehrad, Neklanova
Pohled skoro ze stejného místa jako předchozí. Je zde vidět zábradlí, Botič ještě nebyl schovaný pod zemí. Vpravo věže na Karlově, vlevo věž kostela svaté Kateřiny.


Vyšehrad, Neklanova
Do třetice. Zde je dobře vidět Botič, který ještě protéká pod železniční tratí. Dnes také, jenom už není vidět a po oblouku přemostění zbyla jen zeď pro sprejery.


Nové Město, chudobinec
Třída vpravo se jmenuje Vyšehradská, vždy jsem tento prostor považoval za Vyšehrad. Ne tak tvůrci hranic městských částí. Honosná budova se asi zdála pro chudobinec příliš honosná, takže v ní sídlí ministerstvo spravedlnosti. Pouliční hodiny jsou na stejném místě, jen ukazují jiný čas.


Nové Město, pumpa u chudobince
Něco pro pobavení. Před chudobincem byla skvostná pumpa v kombinaci s osvětlením. K čemu takové monstrum, když stačí malá pumpička. Ani osvětlení není třeba, ministr už si na všechno posvítí. Když jsem tam opruzoval s foťákem, sledovala mě. Nikoho na mě neposlala.



Nové Město, Na Slupi
Ještě jednou pumpa. Stojím opřený zády o ministerstvo. Vpravo je ulice Benátská, jezdíval tudy trolejbus. Pavilónek zmizel, botanická zahrada, která je za oplocením, se mi na fotku nevešla. V rohové budově sídlí policie. Kdysi, za dob, kdy jsme policajtům říkali esenbáci, jsem byl nucený dělat identifikaci. Dostal jsem přes hubu od nekalého živla, kterého ani nezajímal můj obličej jako šrajtofle. Postavili přede mě tři hochy, měl jsem poznat zloděje. Přestože mi to nastražili tak, aby bylo jasno, kdo je syčák, nepoznal jsem ho a byl jsem poctivý. Ještě jednou jsem ho pak viděl jako svědek u soudu. Zřejmě ho chytli a on se přiznal. K té ráně, peněženku samozřejmě v životě neviděl, dostal nějaký trest, já omluvenku do zaměstnání. Spravedlnost.


Vyšehrad, schody do ulice Na Libušince
Asi jsem našel správné místo. Schody byly za 106 let asi trochu upravované. Kroutil jsem s foťákem jako žížala, líp to nešlo. Hradčany mi zarostly, rozhledna na Petříně už tehdy stála, při troše fantazie je vidět jakýsi stín, na současné fotce mi ji zastínila malá větvička.


Vyšehrad, Rašínovo nábřeží
Najít přesně místo fotografování na lávce železničního mostu od oka šlo jen těžce. Udělal jsem několik fotek, vždy jsem popošel stranou. Teprve u počítače jsem vybral záběr, který se mi zdál být nejbližší staré fotce. Zaujala mě vpravo řada topolů na Císařské louce. Karel Hašler ještě nebyl tehdy na světě.
Končím. Mám kolem Vltavy ještě dost fotek, zvláště smíchovského nábřeží. Tak zase jindy.



Facebook - Srovnávací fotky


Další srovnávací fotky z různých lokalit














Žádné komentáře: