pondělí 16. ledna 2012

Jedu tramvají

Chci vystupovat. Je třeba zmáčknout zelený puntík na štangli.
Puntík je zakryt ňadrem.
Majitelka polospí, hledí do nedozírných dálek.
Jak se má zachovat člověk, který se v záchvatech fantasu toužil stát gentlemanem anglického střihu?
Říci pardon...?
Blýsknout se vtipem...?
Trvat na svých právech a ruku tam prostě nacpat...?
Nebylo třeba ničeho. Přiblížil jsem se, dáma procitla a ucukla.
Asi naladěná na jinou parfémovou vlnu.

Žádné komentáře: