pátek 22. července 2011

Franta od Smědé

Jak víc zaprší, už je slyšet o Smědé. Teď zrovna.

Spíš potok. Teče z Jizerek. Kdo by neznal horskou hospodu na Smědavě. Tam někde blízko pramení. Bílá Smědá, Černé Smědá.

Na říčce Smědé leží Višňová, k Višňové patří Předlánce. Ty jsou ještě Přední a Zadní. Kraj zapomenutý. Kousek je do Polska. Neznám současnou situaci, ale Poláci nám v rámci přátelských vztahů kdysi posílali ze své přilehlé elektrárny zplodin tolik, že i krásné lesy v Jizerských horách padly. My jim za odměnu posílali ve Smědé splašky, které se jenom v okolí sehnaly. I taková byla RVHP. Když jsem byl na Jizerkách naposledy, byl vidět pokrok, lesy se probouzejí.

Na jaře roku 1972 se objevil na dálkových pochodech, speciálně na stovkách, Franta Starý. Venkovský kluk, stále v dobré náladě. Byl jsem rád, že si vybral právě naší společnost. Boží člověk. Nepamatuju, že by měl nepřítele.

Na otázky, odkud jsi, odpovídal, že od Liberce, přesněji z Frýdlantska, ještě přesněji z Višňové. U toho zůstalo. Franta z Višňové. To, že obec měla ještě osadu Předlánce atd., jsme se dozvěděli později.

Nikdy nemluvil o tom, že by někdy sportoval. Založením tulák, měl rád Jizerky. Kde bral fyzičku? Pán Bůh zřejmě nadělil. Hodně se pohyboval na pochodech ve společnosti, která si mohla dát přízvisko stolní. Patřil jsem do ní.

Ale na Krakonošovi se dostal do skupinky, pro kterou byl každý pochod závodem. Proběhli stovku v čase mezi 14 a 15 hodinami, což znalci určitě nebudou považovat za chození od hospody k hospodě. Co vedlo Frantu k takovému sportovnímu výkonu, nevím. Mám podezření. Rád se pohyboval ve společnosti žen. Motorem skupinky byla tehdy Majka Mašková, tuším, že z Turnova, nebo hodně zblízka. Pěkná, sympatická holka, která, podle mého názoru, neměla v té době mezi ženami, jako dálková běžkyně, konkurenci. Věnovala se spíš lyžování, stovky byly pro ní jen doplňkem. V roce 1977 prý na zájezdu ve Francii při stovce vyrazila všem taky závodnicím dech.

Franta byl člověk, který se pro úsměv ženy dokázal přelomit. Prý mu po stovce Majka říkala něco v tom smyslu, že to je přece lepší se takhle se proběhnout než se plahočit pomalu někde na konci. Ale vzadu je větší sranda a všechno má něco do sebe. Absolutní demokrat, který neodsuzoval nikoho za nic. Bylo moc fajn být s ním kamarád.

Kromě srandy měl rád i pivo. Chodil čistý, upravený, manželka tvrdila, že má určitě pořádnou maminku. Ženské tohle poznají. Jí osobně vozil na pochody větrové bonóny- lesněnky, protože v Liberci se dostanou a v Praze ne.

Dávné vzpomínky, on nebyl žádný výtržník, takže historky o něm jsou seznamem dobrých skutků. Marně vzpomínám na věc, která by se nesmazatelně zapsala do historie dálkových pochodů.

Šel s námi poslední Tlupní stovku. Vypili jsme spolu v hospodě ve Skalsku osm piv, Jitka Havlová devět, moje budoucí osm kafí, takže nás k ránu navigovala po silničkách. Franta nedokázal zkazit srandu ani následující týden na Kladně, u Iva Domanského. Domluvili jsme se, že dojdem na limit, protože jsme dobře věděli, že Ivo uznává hlavně závodění. Prostě lumpárnička.

V Hlinsku, kde pořádali stovku gymnazisti, přesvědčil na 60.kilometru dvě dívky, že už je to do cíle kousek, a byla by škoda zabalit. Až do cíle jim nesl věci, měl jsem obavy, že odnese do cíle i holky.

Viděl jsem ho skoro každý týden. Jezdil s námi z pochodů domů přes Prahu, my šli večer spát, jeho čekala velmi často cesta flamendrákem do Liberce. To ještě noční osobák jezdíval. Někdy v té době se skončil provoz na nádraží Praha - Těšnov. Večer jsem mu ukázal, kudy kam, a jel jsem do pelechu. Byl to první týden, co vláček jezdil z Hlavního nádraží. Frantovi ujel, telefon jsme neměli, o mobilech se člověk nedočetl ani ve sci-fi. Franta prochodil noc po Praze, příští týden se smál, ani mi nevynadal.

Řekne-li se o někom, že má přirozenou inteligenci, představím si osobu, která se umí chovat aniž dává na odiv své vzdělání či jeho nedostatek. Je mu dáno. Přesně takový se mi jevil Franta. Vyučený, pracoval v dělnické profesi, neměl přečteného kdejakého klasika, nevěděl, co se kde děje v kultuře. Jak se říká v Podkrkonoší, bylo s ním dobře pobejt. V letech 1972 a 1973 patřil k lidem, bez nichž jsem si nedokázal pochody představit.

Pak zmizel. Ne ze světa. Patřil k velice aktivnímu turistickému oddílu v Hejnicích, tak pomáhal pořadatelům, myslím, že jsme se tak i potkali.

Jsem přesvědčený, že měl ženy na své straně. Nebudu hodnotit jeho vzhled, chlap tomu nemůže rozumět. Točily se kolem něj. Působil jako symbol spolehlivosti. Přestože byl určitě normální, dokázal se k ženám chovat s úctou, která nebyla nijak přehnaná. V minulých dobách by asi patřil mezi rytíře, kteří se byli ochotni bít se pro krásnou... to je vlastně jedno, jak by se jmenovala. Feministky se možná nad takovými muži ofrňují, ale pokud mám zkušenost, vím, že většina žen touží po spolehlivém partnerovi. Nedávají to často nijak najevo, ale zeptejte se jich!

On sám se nikdy žádnými úspěchy nechlubil, myslím, že i zde hrála svou spolehlivost, případný příběh nikde nevyžvanil.

V Broumově pořádali (nebo ještě pořádají?) padesátku. Skvělá parta. Podílel se i dívčí internát. Holek jako máku. Franta se tam sblížil s Boženkou, malinkou, příjemnou, chtělo by se říci holčičkou. Mně k němu vysloveně pasovala. Hezká, sympatická dvojice. Za čas si ji z Broumova přivezl do kraje za Jizerkami jako životní družku. Jestli ještě neumřeli, tak tam žijou dodnes.

Zůstala vánoční přání, která, jak to bývá, časem ustala. My i oni jsme najednou měli důležitější starosti. Narodily se jim dvě dcery, Franta, přestože by býval rád měl syna, prý prohlásil, že je to jedno, že stejně z těch holek vychová divoženky. Jak se mu to povedlo při jeho dobráctví, nevím. Už dlouhá léta jsem se s ním neviděl, jen občas něco zaslechnu.

Přikládám fotky, abych dokumentoval skutečnost, že Franta se cítil mezi holkama dobře.
Nepamatuju se, komu prošlapuje cestu

Tady se radí s Dášou Němcovou. Myslím, že jsem Frantu nefotil, spíš ten zadek

Višňová, Předlánce, jsou místa, která se opakovaně, snad každoročně vyskytují v reportážích všech medií. Povodně, to jsou jejich problém. Smědá, která v klidu vypadá jako neškodný potok, se rozzuří. Však v ní odtéká voda z půlky Jizerek.

A já si vzpomenu na Frantu.



Facebook - Vískovy střípky z DP

Žádné komentáře: