sobota 30. července 2011

Rakovník

Rakovník, okresní město ve Středočeském kraji. Párkrát jsem zde byl, ale nemám na město nějaké speciální vzpomínky. Všechno jsem musel hledat v publikacích, mapách. A ještě leccos zůstalo, neodjížděl jsem domů s myšlenkou, že už tu nemám co dělat. Zase jiná situace. Každý záběr byl pro mne novinkou. A líbilo se mi tady. Hlavní, Husovo náměstí se mi nezdařilo porovnat a to hlavně z důvodu, že všechny staré fotky jsou foceny z výšky, zřejmě z oken domů. Těžko by mi bylo obíhat domy, aby mě pustili dovnitř, zvlášť když předem nevím, odkud bych měl fotit. Severně od náměstí, pod Vysokou branou, se pracuje na staré čtvrti, upravuje se. Mnoho domů je přestavěno, ale zůstala příjemná drobná zástavba.

Již loni jsem tu učinil 4 srovnání.

Ještě k cestování, kdysi bylo utrpením cestovat z Prahy do Rakovníka. Hlavní tratí byla Praha - Chomutov, v Lužné se muselo přestoupit na motoráček do Rakovníka, který byl o malinko rychlejší, než kdybych šel pěšky. Teď jezdí fajn rychlíky z Prahy do Rakovníka. Myslím, že z toho zrovna občané Žatce nadšení nejsou... A tak se těším, že jednoho dne naložím kolo nebo nasednu bez kola a přijedu sem, kde obnovili zrušený pivovar a vůbec se točí pivo za rozumější ceny než u nás.



Rakovník
Plzeňská ulice. Z cesty, která vypadá jakoby do polí, se stala rušná silnice, pro kterou už nestačil malý tunýlek pod tratí. Neznám rok staré fotky, ale podle motoráčku, ozdobeného pěticípou hvězdou, šlo asi o padesátá léta.
Starou fotku jsem stáhnul na adrese:



Česká chalupa severně od Husova náměstí. A je to hospoda.



Nádražní ulice,
Vlevo barák (zelený) býval kdysi hotelem Jerie, pak z něj udělali sociální demokrati Lidový dům, dnes je tu Tylovo divadlo.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Album starých pohlednic Křivoklátsko a Český kras (nakladatelství 555 - 2004)



gymnázium, koncem 19.století postavené jako Česká reálka.



roh Husova náměstí a Trojanovy (dříve Lubenské) ulice. Stával tu obchodní dům s galanterním zbožím židovského obchodníka Alberta Poppera. V roce 1939 byl obchod arizován. Po roce 1945 se sem rodina Popperova už nevrátila...
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Zmizelé Čechy Rakovnicko (Paseka 2008)



Husovo náměstí. Jediné srovnání z náměstí, které se mi jakž takž povedlo. Bohužel není tak typické, jak bych si představoval.



kostel svatého Bartoloměje s dřevěnou zvonicí (vlevo).
Starou fotku jsem stáhnul na adrese:



kostel svatého Bartoloměje s dřevěnou zvonicí. Na fotce z roku 1910 vzadu vykukuje Pražská brána, na nové fotce je za neprůstřelnou zelení.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Album starých pohlednic Křivoklátsko a Český kras (nakladatelství 555 - 2004)



Kamenná ulice a nad ní ční Vysoká brána.



Pražská brána. Hodně se kolem ní změnilo, ačkoliv z tohoto pohledu se to na první pohled nezdá.



Pražská brána, jiný pohled. Jak je zřejmě, zástavba vpravo vzala za své. Důležité, že rakovničtí uchovali dvě brány ze čtyř.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Album starých pohlednic Křivoklátsko a Český kras (nakladatelství 555 - 2004)




Trojanova ulice, kdysi Lubenská. Přestože většina staveb má zcela jinou podobu, zachovala si ulice příjemnou atmosféru. A natočili mi tu dobré pivo. Tedy natočila - hezká slečna.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Album starých pohlednic Křivoklátsko a Český kras (nakladatelství 555 - 2004)



Vysoká brána. Druhá z rakovnických bran, které přečkaly staletí a snad tu ještě dlouho zůstanou.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Album starých pohlednic Křivoklátsko a Český kras (nakladatelství 555 - 2004)



základní škola. Tohle porovnání mi připadá hodně zajímavé.
Starou fotku jsem stáhnul na adrese:




Facebook – Srovnávací fotky















pátek 22. července 2011

Franta od Smědé

Jak víc zaprší, už je slyšet o Smědé. Teď zrovna.

Spíš potok. Teče z Jizerek. Kdo by neznal horskou hospodu na Smědavě. Tam někde blízko pramení. Bílá Smědá, Černé Smědá.

Na říčce Smědé leží Višňová, k Višňové patří Předlánce. Ty jsou ještě Přední a Zadní. Kraj zapomenutý. Kousek je do Polska. Neznám současnou situaci, ale Poláci nám v rámci přátelských vztahů kdysi posílali ze své přilehlé elektrárny zplodin tolik, že i krásné lesy v Jizerských horách padly. My jim za odměnu posílali ve Smědé splašky, které se jenom v okolí sehnaly. I taková byla RVHP. Když jsem byl na Jizerkách naposledy, byl vidět pokrok, lesy se probouzejí.

Na jaře roku 1972 se objevil na dálkových pochodech, speciálně na stovkách, Franta Starý. Venkovský kluk, stále v dobré náladě. Byl jsem rád, že si vybral právě naší společnost. Boží člověk. Nepamatuju, že by měl nepřítele.

Na otázky, odkud jsi, odpovídal, že od Liberce, přesněji z Frýdlantska, ještě přesněji z Višňové. U toho zůstalo. Franta z Višňové. To, že obec měla ještě osadu Předlánce atd., jsme se dozvěděli později.

Nikdy nemluvil o tom, že by někdy sportoval. Založením tulák, měl rád Jizerky. Kde bral fyzičku? Pán Bůh zřejmě nadělil. Hodně se pohyboval na pochodech ve společnosti, která si mohla dát přízvisko stolní. Patřil jsem do ní.

Ale na Krakonošovi se dostal do skupinky, pro kterou byl každý pochod závodem. Proběhli stovku v čase mezi 14 a 15 hodinami, což znalci určitě nebudou považovat za chození od hospody k hospodě. Co vedlo Frantu k takovému sportovnímu výkonu, nevím. Mám podezření. Rád se pohyboval ve společnosti žen. Motorem skupinky byla tehdy Majka Mašková, tuším, že z Turnova, nebo hodně zblízka. Pěkná, sympatická holka, která, podle mého názoru, neměla v té době mezi ženami, jako dálková běžkyně, konkurenci. Věnovala se spíš lyžování, stovky byly pro ní jen doplňkem. V roce 1977 prý na zájezdu ve Francii při stovce vyrazila všem taky závodnicím dech.

Franta byl člověk, který se pro úsměv ženy dokázal přelomit. Prý mu po stovce Majka říkala něco v tom smyslu, že to je přece lepší se takhle se proběhnout než se plahočit pomalu někde na konci. Ale vzadu je větší sranda a všechno má něco do sebe. Absolutní demokrat, který neodsuzoval nikoho za nic. Bylo moc fajn být s ním kamarád.

Kromě srandy měl rád i pivo. Chodil čistý, upravený, manželka tvrdila, že má určitě pořádnou maminku. Ženské tohle poznají. Jí osobně vozil na pochody větrové bonóny- lesněnky, protože v Liberci se dostanou a v Praze ne.

Dávné vzpomínky, on nebyl žádný výtržník, takže historky o něm jsou seznamem dobrých skutků. Marně vzpomínám na věc, která by se nesmazatelně zapsala do historie dálkových pochodů.

Šel s námi poslední Tlupní stovku. Vypili jsme spolu v hospodě ve Skalsku osm piv, Jitka Havlová devět, moje budoucí osm kafí, takže nás k ránu navigovala po silničkách. Franta nedokázal zkazit srandu ani následující týden na Kladně, u Iva Domanského. Domluvili jsme se, že dojdem na limit, protože jsme dobře věděli, že Ivo uznává hlavně závodění. Prostě lumpárnička.

V Hlinsku, kde pořádali stovku gymnazisti, přesvědčil na 60.kilometru dvě dívky, že už je to do cíle kousek, a byla by škoda zabalit. Až do cíle jim nesl věci, měl jsem obavy, že odnese do cíle i holky.

Viděl jsem ho skoro každý týden. Jezdil s námi z pochodů domů přes Prahu, my šli večer spát, jeho čekala velmi často cesta flamendrákem do Liberce. To ještě noční osobák jezdíval. Někdy v té době se skončil provoz na nádraží Praha - Těšnov. Večer jsem mu ukázal, kudy kam, a jel jsem do pelechu. Byl to první týden, co vláček jezdil z Hlavního nádraží. Frantovi ujel, telefon jsme neměli, o mobilech se člověk nedočetl ani ve sci-fi. Franta prochodil noc po Praze, příští týden se smál, ani mi nevynadal.

Řekne-li se o někom, že má přirozenou inteligenci, představím si osobu, která se umí chovat aniž dává na odiv své vzdělání či jeho nedostatek. Je mu dáno. Přesně takový se mi jevil Franta. Vyučený, pracoval v dělnické profesi, neměl přečteného kdejakého klasika, nevěděl, co se kde děje v kultuře. Jak se říká v Podkrkonoší, bylo s ním dobře pobejt. V letech 1972 a 1973 patřil k lidem, bez nichž jsem si nedokázal pochody představit.

Pak zmizel. Ne ze světa. Patřil k velice aktivnímu turistickému oddílu v Hejnicích, tak pomáhal pořadatelům, myslím, že jsme se tak i potkali.

Jsem přesvědčený, že měl ženy na své straně. Nebudu hodnotit jeho vzhled, chlap tomu nemůže rozumět. Točily se kolem něj. Působil jako symbol spolehlivosti. Přestože byl určitě normální, dokázal se k ženám chovat s úctou, která nebyla nijak přehnaná. V minulých dobách by asi patřil mezi rytíře, kteří se byli ochotni bít se pro krásnou... to je vlastně jedno, jak by se jmenovala. Feministky se možná nad takovými muži ofrňují, ale pokud mám zkušenost, vím, že většina žen touží po spolehlivém partnerovi. Nedávají to často nijak najevo, ale zeptejte se jich!

On sám se nikdy žádnými úspěchy nechlubil, myslím, že i zde hrála svou spolehlivost, případný příběh nikde nevyžvanil.

V Broumově pořádali (nebo ještě pořádají?) padesátku. Skvělá parta. Podílel se i dívčí internát. Holek jako máku. Franta se tam sblížil s Boženkou, malinkou, příjemnou, chtělo by se říci holčičkou. Mně k němu vysloveně pasovala. Hezká, sympatická dvojice. Za čas si ji z Broumova přivezl do kraje za Jizerkami jako životní družku. Jestli ještě neumřeli, tak tam žijou dodnes.

Zůstala vánoční přání, která, jak to bývá, časem ustala. My i oni jsme najednou měli důležitější starosti. Narodily se jim dvě dcery, Franta, přestože by býval rád měl syna, prý prohlásil, že je to jedno, že stejně z těch holek vychová divoženky. Jak se mu to povedlo při jeho dobráctví, nevím. Už dlouhá léta jsem se s ním neviděl, jen občas něco zaslechnu.

Přikládám fotky, abych dokumentoval skutečnost, že Franta se cítil mezi holkama dobře.
Nepamatuju se, komu prošlapuje cestu

Tady se radí s Dášou Němcovou. Myslím, že jsem Frantu nefotil, spíš ten zadek

Višňová, Předlánce, jsou místa, která se opakovaně, snad každoročně vyskytují v reportážích všech medií. Povodně, to jsou jejich problém. Smědá, která v klidu vypadá jako neškodný potok, se rozzuří. Však v ní odtéká voda z půlky Jizerek.

A já si vzpomenu na Frantu.



Facebook - Vískovy střípky z DP

čtvrtek 21. července 2011

Roudnice nad Labem

Z Lounek jsem putoval po vesnicích po pravém břehu Labe proti proudu řeky. (viz Roudnice nad Labem a okolí). Po mostě vjíždím do města a putuji místy, jejichž dávnou podobu zachytili tehdejší fotografové.

Všechny historické fotografie jsem okopíroval z publikace Podřipsko na starých pohlednicích (Baron 2008)



Roudnice nad Labem
příjezd do města po mostě na Karlovo náměstí. Stavba se špičatou věžičkou sloužila kdysi k vybírání mýta. Vpravo je socha M.Havlíčka Čechie. Jen ji z vysokého sloupu šoupli na menší. Možná měla závrať.



na Karlově náměstí bývala lékárna. Honosnou budovu obhospodařuje banka, ale lékárna se jen přesthovala do sousední budovy. Tu sdílí s restaurací a nepřekáží si.



Karlovo náměstí. To je nějakýho národa! Bývala to Občanská záložna, dnes knihovna, hotel U svatého Vavřince a městký úřad s tehdejší spořitelnou.



Nerudova ulice. Vpravo je restaurace U Petráčků. Dobře a levně jsem se tu najedl. Pokud mě paměť nemýlí, točila se kdysi Plzeň. Aspoň to tvrdil můj starší kolega Franta Šimek ze Psár. Ten plzeňský miloval a věděl, kde v kterém městě ji lze dostat.



Rolnická záložna, dnes pošta. Krásnou budovu poslal v roce 1905 Pepouš své milované s krásným textem.



Arnoštova ulice stoupá na Karlovo náměstí. Vlevo je nájezd na most.



U bílého lva. Sjíždím dolů, kde stával hotel U bílého lva. Barák tu stojí dál, ani není příliš zhuntovaný, ale po hotelu je veta. Vůbec tenhle dolejšek města podél železniční trati se změnil. Jiné jsou i názvy ulic, skoro nepochopitelné, protože nejde o žádná jména v různých dobách nepřípustná. Tedy pohled z Šafaříkovy ulice (dnes Poděbradovy) do ulice Husovy (dnes náměstí Jana z Dražic). Kdo se v tom má vyznat?



téměř tentýž pohled, ovšem už tehdy tu byl místo hotelu módní obchod. Dnes potraviny, které zvenku vypadají jako zrušené. Ale nejsou.



Husova třída, dnes náměstí Jana z Dražic.



náměstí Jana z Dražic. Módní dům Jasefa Stadlera. Dnes ?



náměstí Jana z Dražic, hotel Koruna. Název zůstal, dům vyrostl a hotel spolkl i sousední budovu. Jak vypadá? Takhle.



z náměstí Jana z Dražic jde nahoru ulice Rvačov a tam byla restaurace U zeleného stromu. Teď je tam prd.



náměstí Jana z Dražic, hotel Pošta. Po mírných úpravách, zvláště oken, ho využívá školství.



pohled od hotelu Pošta do náměstí Jana z Dražic.



Havlíčkova ulice. Ta dostala na frak. Hlavně díky železnici. Je pěkné mít dráhu ve městě, ale tenhle hlavní tah z Prahy do Děčína a dále, se rekonstruoval. Kolejiště se rozšířilo a hodně domů to odneslo. Z ulice, plné obchodů, se stala podivná oblast. Nevím, bylo-li nutné baráky bourat, asi ano. Naproti kostelu je zde málo naplněné parkoviště. Třeba bude jinak. Daň našemu věčnému cestování sem a tam.
Vlevo bývala restaurace U jelena.



Havlíčkova ulice. Co dodat?



Havlíčkova ulice v opačném gardu.



Havlíčkova ulice, bonbónek nakonec. Spíš náhodou jsem ten dům našel. Podle minulých fotek, nápisů a podle čísla popisného.
Na staré fotce je majitel koloniálu pan Pokorný s manželkou a dcerou. Je zajímavé, že vchodové dveře vpravo jsou původní. I ozdobná mříž zůstala.
Pozorný čtenář mě na Facebooku upozornil, že nemám pravdu. Podle vlysů na dveřích, nejsou dveře tytéž. Je to tak.



mlýn. Dnes neklape, zbyla jen jedna budova, spravuje ji Povodí Labe a hlavně tu mají pěknou zahrádku plnou kytek.



cestou na nádraží stával pivovar. Opravený štít klame, jinak je celý objekt ruina, ale kdoví?
Starou pohlednici jsem zařadil s chutí. Nazval bych ji "Ella zdraví tetičku z pivovaru."



stará budova nádraží, naproti je lépe vidět dnešní stav objektu. Přiznejme ale, že v tom roce 1922 to žádná velká sláva nebyla. A nádraží je jiné.





Facebook – Srovnávací fotky






Roudnice nad Labem a okolí

Třikrát jsem zajel do Roudnice a do několika vesnic na pravém břehu Labe. V samotné Roudnici bych ještě mohl porovnávat stav včera a dnes, ale dám si voraz. Ta bichle starých pohlednic je tuze výživná. Zase někdy přijedu. Ve městě jsem už dříve několikrát byl, ale teprve teď jsem ho trochu poznal.

Všechny historické fotografie jsem okopíroval z publikace Podřipsko na starých pohlednicích (Baron 2008)





Libotenice
pohled přes Labe. Kdysi tu býval přívoz, parníček tam někdo před sto lety domaloval. Vlevo je vidět stále stojící budova i s terasou, jenom hostinec J.Černého už neplní svou funkci, kvůli které byl vystavěn. Vpravo škola stále stojí, jen je v tomto čase zakryta stromy. Uprostřed je vidět sladovna, místo ní je nějaký barák. Vesnice, ze které jsem fotil, se jmenuje Lounky. Hned za zády jsem měl bistro U trumpetky. Moc příjemné místo k životu. Dobré jídlo, dobré pití a když zrovna neprší...


Lounky
průhled uličkou ke kostelu svatého Mikuláše.
Obec byla hodně postižená povodněmi v roce 2002. Slyšel jsem v rádiu, že občané odmítají povodňovou hráz, že by se tím zničil charakter vesnice. Co je na tom pravdy? Redaktoři si někdy i vymejšlej. Když vidím některé zmodernizované budovy, tak majitelům zas tak na charakteru vesnice nezáleží.



kostel svatého Mikuláše zblízka.
Před kostelem je zvonice s dřevěným patrem. To je na dnešním snímku zabalené, zřejmě se opravuje. Vpravo je vidět obchod u Svačilů, na něhož zbyla památka jen na staré fotce.



pohled od kostela na náves.



pohled od kostela z jiného úhlu. Zde je dobře vidět bývalý obchod U Svačilů.



bývalá obecná škola, pozdějí fara, dnes obytný dům.



bývalá hospoda U Cimrů. Hospody se nemaj rušit.



pohled přes Záhoreckou stoku, která byla vybudována, aby napájela mlýny. Plavaly po ní kachny. Teď v ní roste tráva. Zástavba se taky "mírně" změnila.



Chodouny
bývalý obchod Václava Fibicha. Náves se proměnila.



bývalý hostinec Josefa Fryče. V publikaci z roku 2008 je psáno, že stále funguje jako Stará hospoda. Dnes tu prodávají Vietnamci, kteří ozdobili obchod svými typickými vývěsními štíty.



hostinec Václava Havránka přestavěný podle dnešní doby, ale na rozdíl od Fryčova hostince (vpravo) je stále hostincem.



Černěves
další vesnice, kde v roce 2002 řádilo Labe. Tady je těžké určit, kde ničila povodeň a kde se podepsala lidská ruka.



statek je v pořádku, ostatní vstavba vzala za své.



kostel a obchod. Kostel není v zeleni vidět, obchod jaksi není.



kdysi škola, nyní obecní úřad.



Vědomice
Roudnická ulice. Na konci stávala hasičská kolna. Ta tu není, ale zrovna přivezli pivo.



Pánkův statek.



Roudnice nad Labem
pohled přes Labe, ještě bez mostu. O tenhle záběr jsem hodně stál. Je focený z dnes soukromého oploceného pozemku. Teprve, když jsem sem zajel počtvrté, podařilo se mi zastihnout paní, která dovolila mou činnost. Je to vlastně ještě focené z území Vědomic.



pohled na most z vědomické strany. Dnes je tu kanál pro vodáky - slalomáře.



Vydám se přes most do města, to ovšem už bude v dalším příspěvku Roudnice nad Labem. Je těch srovnání hodně a můj dýchavičný počítač si musí odfrknout.


Facebook – Srovnávací fotky