Malá, polní. Nožky nahoře. Proč zrovna tady? Čas se naplnil? Byla jí na poli zima? Uštval jí hladový kocour? Užívala si příliš života? Měla vysoký tlak?
V obličeji vypadala spokojeně. Líp než já.
Napadlo mě, v rámci dobrých vztahů, ji dát sousedům na rohožku.
Vole, bude ti 68!
Vysoký tlak... V Albertu za kasou koukám do účtenky, přemejšlim, proč jsem co koupil.
Krásné černé oči, řek bych cikánské, jestli se to smí. V ruce destičku a tužtičku jako ti, co se ptají na ulici, jestli se mi líbí ten který šáša ve vládě hodně, skoro hodně, prostředně, skoro málo, vůbec.
"Dobrý den, pane, staráte se o svůj tlak?"
"Vůbec ne, mám úplně jiný starosti."
Pěkná podívaná. Na ni.
"Ne?!? Za tuto vaši odpověď vám naše společnost MMMM (něco od medicíny v názvu bylo) děkuje, bude vám posílat telefonicky rady, a nakonec dostanete malý páreček. Vaše jméno?"
"Nic nechci."
"Ano, na to máte právo. Děkuji, a přeji hezký den."
Voni už nabízej uzeniny. Asi prošlý. Když budu mít chuť na párek, koupím si ho.
Neříkala ale vona dáreček? Blbě slyšim. To dělá kapuca. Už by mrazy mohly jít do hajzlu.
V zimě má být zima. Ale ne, aby v půli ledna roztál sníh, půvabné prodavačky sněženek žehlí blůzičky, aby lahodily oku, až budou ve vinárně říkat:
"Koupí pán dámě kytičku? Pouhých osmdesát korun. Nechcete dvacet korun zpátky? Bůh vám žehnej."
Pár dnů, blůzičky jdou do šuplat, ulice znovu ovládne zimní textil. A tohle během února dvakrát. Čuchněte si, jak voní jaro, pak alou ke kamnům.
Nevěřím na Golfský proud, nevěřím na globální oteplování, kašlu na Al Gora i Václava Klause, posmívám se horoskopům, všem předpovědím z hvězd, z karet, z kávové sedliny.
Věřím na pohádky. Jediná důvěryhodnost v dnešní době.
Na vysoké hoře sedí kolem ohně dvanáct chasníků. Dvanáct měsíčků. Vládnoucí měsíc drží v rukou kyj. Po měsíci se unaví, předá zbraň dalšímu podle toho, kdo je v kalendáři za ním. Jasná záležitost, kterou, kromě dětí, pochopím i já. Jedině, když zlá macecha a ještě horší Holena, pošlou Marušku v lednu na jahody, Leden půjčí kyj Červnovi, Maruška natrhá jahod, a vzápětí se vrátí zažitý pořádek.
Mám podezření, že letos probíhá na hoře mejdan. Slíbili jim třináctý plat? Tam se chlastá, kyj třímá dědula nejmíň namazaný. Pijou a netuší, jaký dělají bordel v teplotních rekordech.
Dávám si helmu na kapucu, nabalený sedám na kolo. Je zima, ale minulý týden jsem veřejně prohlásil, že je jaro. Nesmím vypadat jako žvanil.
Pokud někomu moje psaní připadá zmatené, nechť si pustí večerní zprávy, ještě rád přileze zpátky.
V obličeji vypadala spokojeně. Líp než já.
Napadlo mě, v rámci dobrých vztahů, ji dát sousedům na rohožku.
Vole, bude ti 68!
Vysoký tlak... V Albertu za kasou koukám do účtenky, přemejšlim, proč jsem co koupil.
Krásné černé oči, řek bych cikánské, jestli se to smí. V ruce destičku a tužtičku jako ti, co se ptají na ulici, jestli se mi líbí ten který šáša ve vládě hodně, skoro hodně, prostředně, skoro málo, vůbec.
"Dobrý den, pane, staráte se o svůj tlak?"
"Vůbec ne, mám úplně jiný starosti."
Pěkná podívaná. Na ni.
"Ne?!? Za tuto vaši odpověď vám naše společnost MMMM (něco od medicíny v názvu bylo) děkuje, bude vám posílat telefonicky rady, a nakonec dostanete malý páreček. Vaše jméno?"
"Nic nechci."
"Ano, na to máte právo. Děkuji, a přeji hezký den."
Voni už nabízej uzeniny. Asi prošlý. Když budu mít chuť na párek, koupím si ho.
Neříkala ale vona dáreček? Blbě slyšim. To dělá kapuca. Už by mrazy mohly jít do hajzlu.
V zimě má být zima. Ale ne, aby v půli ledna roztál sníh, půvabné prodavačky sněženek žehlí blůzičky, aby lahodily oku, až budou ve vinárně říkat:
"Koupí pán dámě kytičku? Pouhých osmdesát korun. Nechcete dvacet korun zpátky? Bůh vám žehnej."
Pár dnů, blůzičky jdou do šuplat, ulice znovu ovládne zimní textil. A tohle během února dvakrát. Čuchněte si, jak voní jaro, pak alou ke kamnům.
Nevěřím na Golfský proud, nevěřím na globální oteplování, kašlu na Al Gora i Václava Klause, posmívám se horoskopům, všem předpovědím z hvězd, z karet, z kávové sedliny.
Věřím na pohádky. Jediná důvěryhodnost v dnešní době.
Na vysoké hoře sedí kolem ohně dvanáct chasníků. Dvanáct měsíčků. Vládnoucí měsíc drží v rukou kyj. Po měsíci se unaví, předá zbraň dalšímu podle toho, kdo je v kalendáři za ním. Jasná záležitost, kterou, kromě dětí, pochopím i já. Jedině, když zlá macecha a ještě horší Holena, pošlou Marušku v lednu na jahody, Leden půjčí kyj Červnovi, Maruška natrhá jahod, a vzápětí se vrátí zažitý pořádek.
Mám podezření, že letos probíhá na hoře mejdan. Slíbili jim třináctý plat? Tam se chlastá, kyj třímá dědula nejmíň namazaný. Pijou a netuší, jaký dělají bordel v teplotních rekordech.
Dávám si helmu na kapucu, nabalený sedám na kolo. Je zima, ale minulý týden jsem veřejně prohlásil, že je jaro. Nesmím vypadat jako žvanil.
Pokud někomu moje psaní připadá zmatené, nechť si pustí večerní zprávy, ještě rád přileze zpátky.
Žádné komentáře:
Okomentovat