středa 10. listopadu 2010

Kudy uháněl Šemík

Měl jsem bezdětnou tetu. I stalo se, že při pohledu na mne, vyšly na povrch její nevužité pedagogické schopnosti. Začala vyprávět. Tu o Horymírovi a jeho skvělém koni Šemíkovi.

"Horymír dvakrát objel vyšehradské nádvoří, pohladil věrného Šemíka a ten v plném trysku přeskočil hradby i Vltavu pod nimi a sral si to..."

Zarazila se, nervozně těkala očima. Rozzářila se, že konečně našla výraz, který mohla říci dítku školou povinnému:

"...a uháněl k Radotínu."

To bylo asi poprvé, kdy jsem o Radotínu slyšel. Nějaký čas bojovali radotínští fotbalisté i o postup do 1.ligy. Někdy jsem zavítal při turistických záležitostech, je tu kousek do hezké přírody. Na průmyslovce jsem měl spolužáka z Radotína. Mimochodem, našli jsme se tady na Facebooku, mám ho v seznamu přátel. Narodil se v Radotíně, do školy chodil v Radotíně, oženil se v Radotíně a jak to vypadá, i... ale ne, na to je ještě dost času. Myslím, že bude mít z mého souboru Srovnávacích fotek radost.

Kdysi zemědělská obec se postupně stávala průmyslovým městem, které spokla nenasytná Praha. Svou pouť zde končí Berounka. Vím, že soutok s Vltavou je v Lahovicích, ale těch se jenom malinko dotýká, je trochu znehodnocený dopravními stavbami. Radotínem protéká skutečná řeka. Berounku znám dobře, ale tady v Radotíně jsem ji objevil teprve v důchodu. Pěkná cyklostezka sem vede. Příjemná cesta z mého bydliště v Podolí.

Neustále sháním staré fotky. Narazil jsem na stránky Letopisecké komise v Radotíně. Mají skvěle vedené stránky:


Radost pohledět. Přestože už víc jak 30 let jsou součástí Prahy, zajímá je historie i současnost. Srovnávací fotky jsem začal letos tvořit pro zábavu na různých místech. A tak mě napadlo... Ty staré fotky ukazují na vesnickou zástavbu, jen tu a tam jsou zbytky starých usedlostí. Nechce se mi hodnotit, co se v Radotíně změnilo k horšímu nebo k lepšímu. Je to jen dokumentace.

Při focení v blízkosti nádraží se u mě zastavil pán, kterého zajímalo, co fotím, představil se mi, že dochází do Letopisecké komise a jestli nemám nějaké fotky. Byl trochu zklamaný, že mám jen ty jejich. Však jim svoje výtvory pošlu.



Malá Chuchle,
lázně
Tohle fakt není ještě Radotín. Ale jinudy nemohli Horymír se Šemíkem uhánět. Flinty ještě nebyly, tak stačilo, když je nikdo nedohonil. A Šemík byl mimořádný kůň. Tady, v Malé Chuchli musel být pramen, když tu hodně později vznikly lázně. Napili se, oddechli a mazali dále.


Radotín
V 19.století se začalo jezdit do Radotína vlakem. Tahla fotka je ze století dvacátého, ale tehdy málokdo vlastnil auto.



Hned před nádražím bývala zahradní restaurace a hotel U ventilátoru. Později administrativní budova. V pravé časti prodávají vína.




V roce 1913 se na nádraží chodilo po této cestě. Na staré fotce mezi stromy prosvítá hospoda U ventilátoru, na nové svítí do zelena.




V době první republiky už se Vrážská ulice k nádraží podobala dnešnímu stavu, i chodník byl.




Jen krůček od nádraží byl hotel U Kopáčků. Do Radotína museli přijíždět Pražáci na výlety, na letní byt, těch bývalých hotýlků je tu dost. Dnes tu sídlí zámečnická firma. Vpravo nahoře na nové fotce vykukuje budova dnešního hotelu Radotín. Jsem přesvědčený, že to je podnik, kde je pro hosty připraveno maximální pohodlí, ale tak možná na služební cestu...




Horymírovo náměstí. Něco tu po uprchlém vladykovi zůstalo. A kde je něco Šemíkovýho? Bez něj by Horymír byl jako Josef Váňa na Velké Pardubické pěšky.




Tohle je stále pohled na Horymírovo náměstí, jen trochu posunutý. Náměstí je trochu zavádějící název. Dnes tudy vede rušná komunikace. Na historické fotce je vidět lávka přes Radotínský potok, po té asi chodili radotínští na nádraží. Nebo k ventilátoru.
Tady jsem musel na koleje, což se nesmí. Mnohokrát jsem byl školen coby zaměstnanec drážní organizace.




Myslím, že k ventilátoru se chodilo spíš na nedělní posezení, vždyť v centru obce se to hospodami jen hemžilo.
U Hamanů. Jak tak majitelé přestavovali, hospoda se stěhovala, z našeho pohledu doleva, kde je dnes pizzerie.
V roce 1900 se strejci nastrojili, vylezli ven a pózovali. Do Radotína přijel fotograf. Kdyby tak tušili, co všechno si dnes v nápisy polepeném baráku můžou koupit. A kdyby ještě tušili, že za 110 let si s fotkou bude hrát u zázračné bedničky jiný strejc a v celičkém světě si lidé budou moci prohlídnout štamgasty od Hamanů.
Tehdy byl na návsi u potoka klid, dnes jsem musel poměrně dlouho vyčkávat, až nepojede nic. Ony ty veliké almary na kolečkách vysloveně stínily.




Hostinec U koruny, kde bývalo i kino, později se z něj stalo kulturní středisko a tak je tomu dodnes.



Venkovská hospoda U Pospíšilů, později Na Klondajku, v původní budově je čínská restaurace, je tu i herna a po ulici uhání jedno auto za druhým




Nejen hospody... U Nebeských, to byl asi důležitý statek. Však nese číslo popisné 1.




Hned vedle objektu U koruny se říkalo U Drchotů.




Nad Radotínem je vrch Klapice. Ulice tím směrem vedoucí se dnes jmenuje Pod Klapicí.



Stále ulice Pod Klapicí, poslední barák vpravo je hotel Cerha.




Hotel, tedy bývalý, Cerha. Dnes restaurace U Kestřánků.




Radnice se nalevo o něco zvětšila, trochu zmodernizovala, trochu obrostla. I škola vykukující vpravo nahodila patro navíc.




Kostel a škola. Místo přívozu je lávka, Berounka, pokud není povodeň, poklidně míří do Vltavy. Tehdy jako dnes.




Proti proudu řeky vede příjemná cyklostezka směrem na Černošice. Kousek odtud jsou Radotínské lázně. Jestli tudy prchala k Neumětelům dvojice Šemík, jezdec Horymír, a ohlédla se, mohla vidět tohle. Kdyby ovšem měli věštecké schopnosti kněžny Libuše.






Facebook – Srovnávací fotky





Další srovnávací fotky z různých lokalit

Žádné komentáře: