čtvrtek 28. října 2010

Obrázky z Českého Krumlova

Kamarád Milan z Českého Krumlova mě pozval na oslavu svých šedesátin, kterou uspořádal na Kleti (1084m). Při té příležitosti mi připravil spoustu historických fotek z Českého Krumlova. Neměli jsme příliš času, přesto mě stačil navést na místa, odkud asi bylo foceno a předkládám výsledek.

Kromě fotky z povodně v roce 1929 nejsou ty staré záběry datovány. Přesto si myslím, že krásně ukazují změny ve městě. Byl jsem tu v roce 1969, plno smradu z Vltavy, díky splaškám z papírny ve Větřní. Město bylo omšelé, třebaže nádherné.

Nekomentuji fotky, dost se povedlo, něco třeba ne. Turistický ruch, tak strašně stejný jako v celém širém světě, je daní, ale zároveň skýtá obživu mnoha obyvatel města.

Škoda, že jsem sem nepřijel nejen na jeden den, třeba jindy.

Kleť neleží na území Českého Krumlova, ale jaksi k němu patří. O oslavě narozenin jsem již psal na svém profilu. Nedalo mi to a dvě porovnání jsem přiložil.

Ještě na závěr, sedačková lanovka měla výluku, přesto v neděli v devět hodin byla chata na Kleti našlapaná, nebylo si kam sednout. Snad tu lidi nejsou líní...































Facebook - Srovnávací fotky













neděle 24. října 2010

Oslava na Kleti



Takovej cucák a už je mu šedesát. Kamarád, kolega, rošťák mě pozval na oslavu do výšky 1083 m nad mořem. Na vrcholu zvaném Kleť se konala skvělá oslava. O půlnoci nám zahráli "Stáli sokolíci u strahovských bran". Jak se sluší při této písni, vylezl jsem na stůl. Za mnou, nevím proč i sličná mladá (pro mě jsou už všechny mladé) děva. Obsluhující personál měl hlavně starost, abych jim nepolámal stůl a lidé kolem přemýšleli, jak mě potom dostanou dolů. Vyvázl jsem bez zranění. Oslava byla skvělá. Škoda, že mi už nebude 60, taky bych to oslavil na Kleti.



Facebook - Václav Víšek

pondělí 18. října 2010

Pražské věže

Nejvíc se mi líbí Praha v neděli dopoledne. Klid, nikdo nikam nepospíchá. Na kole se tu dá projíždět bez většího nebezpečí ze strany automobilů.

Kostel Svatého Petra na Starém Městě
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Zmizelá Praha 1 (Paseka 2002)

 

Zvonice u Svatého Jindřicha
v Jindřišské ulici
Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Zmizelá Praha 1 (Paseka 2002)

 

Prašná brána

 

Facebook - Srovnávací fotky








pátek 15. října 2010

Praha - Michle

Když jsem šel do Michle, tížily mě krychle. Verš, který vytvořil někdy v šedesátých letech minulého století Joža Mrázek Hořický. Sám sebe označoval za básníka, byl to svérázný pán. S velkým plnovousem, i v zimě v kraťasech. Kdo si na něj dnes vzpomene? Do Michle jsem nešel, ale jel, tížily mě v batohu knihy s fotkami ze staré Michle. No, výsledek není nijak uchvacující. Někde je to tolik změněné, že se vlastně není čeho chytit, musel bych si vymejšlet. A všude tolik zeleně proti dobám minulým. A to ještě všechny politické strany slibují, že to zazelení všechno daleko víc...



Michle, O plynárny
Plot plynárny zůstal, socha před vchodem taky. I budova je tu, ale skrytá zelení. Jak tak fotím, vidím, že všude je všechno zelenější, přestože stále naříkáme, že zeleně ubývá. Budova na staré fotce ja dnes ve stejném stavu, je za stromy. Přemýšlel jsem, že počkám na listopad, ale budova není tak důležitá. Charakter ulice se změnil.





Michle, Nuselská
vpravo ulice U michelského mlýna. Barák je pořád hezkej, před sto lety holt nebyly vynalezený spreje na "zkrášlení". Taky tu ještě nejezdila tramvaj, vždyť Michle ani Praha nebyla.



U michelského mlýna.
Byl jsem v rozpacích. Z ulice, která za první republiky vypadala jako sympatická ulice podél Botiče, je podivná cesta. Aspoň zeleň přibyla, ale to snad všude. Nebýt bývalé synagogy, ani bych se neměl čeho chytit.


Facebook - Srovnávací fotky



úterý 12. října 2010

Nepřemlouvejte nikoho!

Před jarními volbami vzbudil vzruch klip "Přemluvte bábu". Jsem starý člověk, politicky korektní občané by mě snad nazvali i seniorem.
Mně ten výtvor připadal pitomý, tudíž mě nemohl urazit. Jen nevidím tak velký rozdíl mezi přiblblým klipem, který zřejmě někdo dělal kvůli prachům, a tím, co se mi valí už měsíc do schránky. Hory potištěných papírů barvy modré, oranžové, zelené a jiné. Liší se od sebe jen barvou. Všichni slibují totéž. Vymýtíme korupci, naše obec bude vymalovaná nejhezčími barvami, děti si budou mít, kde hrát, seniory budeme jenom hladit.
Tuším, že stokorunu dostala politická seskupení za jeden hlas v parlamentních volbách. A za ně nechávají tisknout ony materiály, které si všechny přečte jenom člověk zoufale se nudící, což není můj problém.
Myslím, že kdo 4 roky sleduje ve svém bydlišti konání lidí, které si na radnice zvolil, určitě by měl vědět, koho nevolit. Nepřipadá mi normální, když vidím, že Franta nebo Tonda je neschopný, případně krade, že ho znovu zvolím jenom proto, že na plakátku slibuje, že všechno bude jinak.
V dětství jsem se něco nasliboval, že už budu hodnej, že se budu učit, že... Skutek, utek. Zase jsem přinesl dvojku z chování a součet známek na vysvědčení byl značně vysoký.
Doufám, že všechny ty papíry aspoň půjdou ekologicky do tříděného sběru.
Táta už nedoufal, že by někdy zase mohl jít ke svobodným volbám. V 83 letech se dočkal. Byly to volby v roce 1990, kdy šlo hlavně o to, nezvolit komunisty. O dva roky později, už byl slabý a udiveně na mě hleděl, když jsem mu vysvětloval, že nemůže volit současně Klause a Dienstbiera. Oba mu byli sympatičtí.
Dlouho přemýšlel, pak mi řekl, že tomu nerozumí a k volbám nepůjde. Nepřemlouval jsem ho. Bylo to jeho rozhodnutí.
Ubývají mi síly, ale sleduju dění kolem sebe, k volbám půjdu, chodil jsem stále, párkrát jsem litoval, že jsem zvolil blbě.
Jsem ve věku, kdy dnes zdravý může být zítra nemocný, každý by měl v sobě mít kousek pokory.
Kdyby mě navštívily moje děti jenom proto, aby mě přemlouvaly, koho mám volit, asi bych je... Ne, ony to neudělají, stejně jako já se jich neptám. Vždycky jsem je vychovával k tomu, aby se snažily mít svůj názor,třeba blbý, ale svůj.
Svolávat rodinnou radu za účelem dohody, jak kdo se u voleb zachová, to určitě ne. Až mě to na jaře rozhodilo, když takové hlasy zazněly. Naše generace mnoho svobody neměla, nechci, aby moji potomci byly v zajetí jiných ideologií, stejně praštěných jako byl komunismus. Je to jejich život a musí na sobě pracovat, a vědět, že za všechny kiksy zaplatí jen oni sami.
A my, staří? Vy, mladí, schopnější, pomozte nám, je-li třeba. Pomozte nám do schodů, pomozte nám s počítačem, s mobilem, nakupte nám, pomozte nám, když to potřebujeme. Mějte radost, když se vaši prarodičové, rodičové, zatím, bez pomoci obejdou. Často je navštěvujte, nevymlouvejte se na málo času, abyste jednou nemuseli na Dušičky sedět s narychlo koupeným věnečkem na hřbitově a přemýšlet o tom, že jste dědečka a babičku vlastně nepoznali. A vykašlete se na shánění hlasů pro politcké strany.
Naše drobné radosti jsou pro nás často důležitější než Otázky Václava Moravce, kde se předvádějí vyleštění chlapáci, u kterých mám někdy pocit, že jim někdo vyleštil i mozek.
Cítím se dobře, ale zároveň dobře vím, že mi dává stále větší námahu sledovat úplně všechno. Musím ubírat. Možná přijdou další volby a nebudu mít už zájem podílet se na rozhodování. Má takový hlas cenu, pokud vlastně volí za mne někdo jiný? Někdo, kdo mě přemluví, abych dal hlas jeho politickému názoru?
Nevím, dostávají-li i v komunálních volbách strany zaplacený každý hlas (ze státní, tedy společné, kasy). Pokud ano, příště bude za ty peníze vyrobena kupa plakátů se známými ksichty, které už to opravdu, ale opravdu budou dělat správně. Má cenu chodit k volbám?
Myslím, že ano, obzvláště ke komunálním. Půjdu k volbám, koho budu volit, neprozradím, jsem alergický na diskuze, v kterých stranách jsou větší zloději.
Přemlouvat se ale nenechám.



Facebook - Václav Víšek

Lavice



Přísahám, že ten pán mi fotku nenahrál.


Facebook - Václav Víšek

sobota 9. října 2010

Janis Joplin




Facebook - Václav Víšek

středa 6. října 2010

Fotr

Fotr, slovo, které se vytrácí z češtiny. Za mýho mlada bylo tohle označení živitele považováno skoro za urážku.
Měli kdysi moji rodičové tichou domáctnost, jak to bývá. Využil jsem toho a řekl jsem o tátovi "fotr". Máma mi dala facku a já měl další námět k přemýšlení.
Docela bych si rád s fotrem pokecal...



Facebook - Václav Víšek

Cigareta

Umět si zapálit cigaretu! Moje máma, která cigáro v ruce nikdy nedržela, snad ani v puse ne, se jednou vyjádřila, že k chlapovi cigareta patří.
Poučení: Kdo nekouří, není chlap.



Facebook - Václav Víšek

Důchodová reforma

Někdy člověka napadají perly. Už se řítím za Kalouskem. Je mladší, musí se se mnou bavit. Lidovec. Bejvalej.
Prostředky na důchody budou furt stejný. Když bude jenom jeden důchodce, bere všechno!
Je to blbá myšlenka? Je mi 67, co ode mne může kdo čekat?
Každej měsíc se vyhlásí suma a bude na důchodcích, jak se s prachama vypořádaj. Jsem přesvědčený že se průměrný důchod zvýší. Už vidim ty oslavy, když v domově důchodců (nebo seniorů, jak kdo chce) jeden umře. Já a moji vrstevníci nebudou pospávat u přiblblých seriálů, budou se těšit, že ministerstvo financí vyhlásí sumu. Jako na tah sportky. Život bude pestřejší.
Zapíchnu souseda, toho blbce, a zvedne se okamžitě průměrný důchod! Důchodci se budou navzájem vraždit. Přirozený výběr!
Že tyhle moje plky jsou divný? Asi jo, ale zas, pokud se podíváme na některé zákony...
Já tu plácám úplně zadarmo, naši zákonodárci to úplně zadarmo nedělají.



Facebook - Václav Víšek