sobota 27. února 2010

Nechci po sobě nechat dluhy

Návod na život! Těch chytrejch, co vědí, že ho znají. Vědí, vědí, jejich věc. Horší, objeví-li, že vědí ze všech nejvíc. To bývá k nevydržení. Jsem dostatečně starej, vím, že návod k životu neexistuje. Většinou máme jasno, co máme dělat, hlavně přesně víme, co by měli dělat druzí. Potvora život si jede po svém, z povzdálí nás pozoruje, ušklíbá se: "Ukaž se, chytráku!"



Ve snu na mě ječí paňmáma z jiné planety:


"Všechna ta lidská pakáž je stejná."


Lidské bytosti počítáme na miliardy. Kvůli přehlednosti si je roztřídíme do škatulek. Ženský jsou všechny stejný, chlapi jsou všichni stejní, mládež, penzisti, Vietnamci, Židi, Cikáni, Sparťani, úředníci, policajti. Tak dost.


Nechci bejt v jedný škatulce s tím blbem odnaproti. Oba mluvíme česky.


Nejsme stejní a přesto musíme vedle sebe žít.


Jediný správný názor do mě hustili ve škole, pořád jsem slyšel jediné správné názory. Komunistická výchova mě naučila být na pozoru před lidmi, kteří všechno vědí nejlíp. Z brouků Pytlíků, cítících se býti Leonardem, jde ouzkost.


Rodiče mě učili, že nemám bejt sprostej. Všechno se nemůže povést..., ale mezi sprostá slova řadili slovo dluh. Na všechno, co si chtěli pořídit, museli mít peníze. A ještě šetřili na zadní kolečka. Dnes zadní kolečka dodá ve stáří stát, před volbami to aspoň tvrdí téměř každý, kdo touží být státem, což není špatné živobytí.


Táta s nostalgií vzpomínal na první republiku, vzápětí mluvil o tom, co stál nájem, co tohle a co zas tohle, ale byl mladej.


Úspory znehodnotila německá okupace, zbyla čísla. Nová republika, již hodně socialistická, neměla z čeho vyplácet. Vznikly takzvané vázané vklady. Peníze někde napsané a možná v budoucnosti i skutečné, až se republika vzmůže.


Republika se pod vedením KSČ vzmohla a v třiapadesátém vázané vklady zrušila. Čísla se vygumovala, bylo po ptákách. Taky tohle byla měnová reforma. Po bohatších vrstvách, které byly okradeny už dříve, přišel na řadu i prostý lid, jemuž do té doby komunistický režim zas tolik nevadil.


Pokud má paměť sahá, dál se kupovalo jen za hotové. V takové rodině jsem vyrostl.


Vrána k vráně sedá. Před svatbou nám kamarádka radila, abychom si dali na svatební oznámení motto:


"Chudý s chudou do prdele pudou."


Raději jsme nezkoušeli, co snesou příbuzní.


Nestěžuju si, fakt ne. Poté, co jsme přivedli na svět tři potomky, zmizel strach ze zlodějů. Vykrást by nás mohl jedině uprchlík z Bohnic.


Šlupky z brambor jsme k nedělnímu obědu nejedli, ale děti pochopily, že když na něco není, tak to nemůžou mít. Ježí se mi chlupy na celém těle, slyším-li, že tohle a tohle děti dnes mít MUSÍ.


Děti nejsou pitomé, pokud nám takové připadají, náš obrázek. Vysvětlit, že dlaň chlupatá nebývá, není tak složité. Jen si všechno příliš zjednodušujeme. Touhou mnohých bývá pracovat, dostat zaplaceno, koupit dítěti žádané a mít klid. No, dobře, třeba mi pomohl systém, který jsem naprosto upřímně nenáviděl. Bez rudé knížky jsem nebyl schopný vydělávat příliš, děti nemívaly co druhé. Zbyl mi pro ně čas, hodnota, kterou uznávám stále víc.


Rok 1989 jsem přivítal s jásotem, ale i se strachem. Jinou práci než zeměměřičinu jsem neuměl. Bylo nás v oddělení asi třicet a dělali jsme prd. Nikdo nás přece nebude dál živit, mám-li brát vážně slova o tržní ekonomice.


Už jsem si sháněl práci na dráze u posunu. Možná by mě to i bavilo, ale bylo mi málem padesát. Stát se na stará kolena posunovačem? Ti bejvaj šikovní...


Podle předpokladů naše pracoviště zrušili, pár kolegů mě přesvědčilo, založili jsme firmu.


Banka by nám v té době, možná, půjčila, ale báli jsme se dluhů, každý doma rodinu, přístroje jsme si pronajali, po stavbách jezdili žigulíkem z bazaru za 18 tisíc. Šel jsem do toho s jistotou, že za čas řeknu:


"Ahoj, volové, mějte se, du se živit jinak."


Všechno dopadlo líp. Uživil jsem tři dospívající děti, v peněžence nebylo úplně pusto. Boháčem jsem se nestal, asi bych v té fazóně nevypadal moc věrohodně. Něco jsem propil, aby mě někdo snad nezačal lepit na nástěnku co by vzorňáka, stačil jsem si ušetřit. Žádná velká suma, při které se rozklepou kolena, ale příjemná na přilepšení k důchodu, který mám po více než 40 letech placení pojistného, průměrný.


Peníze rovnají se nezávislost. Nepotřebuju milióny, nevěděl bych si s nimi rady, míval jsem častěji kulový.


Dvacet let se mi snaží reklama lejt do hlavy, že důležité je peníze si užít dřív než je vydělám, celý svět žije na dluh. Banky se předhánějí nejvýhodnějšími nabídkami, jak nás dostat mezi dlužníky. Otravují kreditními kartami všemožných barev, telefonují, píšou, jakej jsem dobrej klient. Jednou jsem reagoval sprostě a od té doby je chvíli pokoj. Asi mám u svého jména černej puntík. Nebo poznámku "Nedráždit!"


Rád si koupím novou věc, ale mám vyhazovat staré, fungující? Nemám-li na nové, mám si vypůjčit? To staré vyhodit, nové splácet. Moje myšlení se začíná bouřit.


Vypukla krize předluženého světa a někdo se mě snaží přesvědčit, že cesta z krize není šetření, nýbrž rozhazování, nakupování věcí, které nepotřebuju? Jestli někomu připadám nemoderní, potěšilo mě.


Nemám nic proti těm, kteří na tuhle hru přistupují. Opakuju, každý jsme jiný. Litovat však ty, kteří neodhadnou svoje možnosti, riskují, půjčují si na nesmysly a pak brečí a čekají pomoc? Ne, to nebudu.


Nikdy jsem nevlastnil automobil. Ne ze zásady. Chyběly peníze, později nebylo koho vozit.


"Pořiď si auto do penze, pro pohodlí!"


Dobrá rada.


"Prachy, co utratím za auto, neprojezdím do smrti veřejnou dopravou."


Mnohokrát mi bylo vysvětlováno, že takový život je k ničemu, držet se při zdi, nic si nedopřát?


Neškudlím, nesleduju slevové letáky hypermarketů, do těch nechodím, jen nechci zapomenout kupecké počty. Vědět, že na tohle a na támhleto už nikdy mít nebudu.


Stárnu, spotřebuju pořád míň, pokud se mi poláme pračka nebo jiná hračka, nekoná se tragédie. Mám na novou. Tragédií by bylo, polámalo-li by se něco ve mně. Zdraví, hlavně zdraví, přávala nám tetička, když odcházela z návštěvy.


"Zase babské kecy o zdraví, dobře, že přinesla tu svou výtečnou bábovku!"


Mám svoje sny, ale tolik praštěnej nejsem, abych neviděl, že mi léta neubývají a že mnoho svých snů si splním už jenom jako. U flašky dobrého vína, na talíři prorostlé uzené (zkouším provokovat). Sny se můžou splnit některému z mých potomků. V nich je život věčný? Doufám.


Nevoní mi světová hymna hymen:


"Teď chci všechno mít, včera bylo pozdě. Fofrem, honem, rychle, po mně potopa."


Není mi jasné, proč lidi vlastně přivádějí na svět děti, když chtějí všechno spotřebovat sami a hned.


Je hezká myšlenka, že by se po mém neodvratném konci už nic podstatného nepřihodilo? Zeptejme se svých dětí, co odpoví. Mladí dokážou být krutě spravedliví. Nebo nespravedliví?








Text byů zveřejněný 27.2.2010 na Respekt blogu. Do 1.9.2010 si ho otevřelo 934 čtenářů, z nichž 63 se líbil. Na blog Týdne byl přesunut 31.10.2010.








BLOG TÝDEN

Matějská pouť

Za okny sluníčko, bude krásně. Jaro se blíží, začíná Matějská pouť. Neměl jsem ji rád. Děti se na ni těšily. Tak jsem se musel jednou za rok podřídit. Naštěstí u stánků bylo k mání kelímkové pivo. Kelímek papírový, v něm dvanáctka Pražan za šest korun. Proti cenám v hospodách poměrně zlodějna. Vezmu-li příjmy dnes a před čtvrtstoletím, není dnešní cena tak strašně vysoká.
Rodina na Matějské v neděli odpoledne. Jen těžko jsme vybojovávali pro děti místo na atrakcích. Prodali nám lístky bez fronty, jestli si následně vyboxujeme místo na nějakém kolotoči, naše věc. Naše děti smutně koukaly, že tatínek se neumí prát.
Jednou jsem se strkal s jakousi frontami zocelenou babičkou u malého řetízkového kolotoče. Vyhrál jsem, poté jsme popadli s manželkou děti a zmizeli směrem domů.
Od té doby jsme každoročně chodili na Matějskou v pátek hned po obědě. Pracovní morálka tehdejší doby mi umožňovala vzít děti hned po vyučování a "užít" si to. Míval jsem v kapse 4 stovky. Při návštěvách u rodičů mi moje máma dávala stovku pro děti. Na ovoce. Schovával jsem peníze a měl na pouť. Těžko bych mohl tehdy vzít z výplaty 4 stovky a probendit je za zvuků kolotočové pop-music.
Byl jsem rád, když děti postupně ztrácely zájem chodit na pouť se mnou. S tátou není taková sranda jako s kamarády. Jenom potřebovali tu stovku. Vnoučata nemám, asi bych se vymluvil, že mě něco bolí.
A v mém dětství?
Pokud bylo chladnější jaro, říkal můj táta, že tohle dřív nebejvalo, že on chodil za mlada na Matějskou v sáčku. Folklór, který jsem už ani neposlouchal.
Při úplně jiné příležitosti táta tvrdil:
"Jó, dřív, to bejvalo sněhu. Začátkem května jsme odhazovali na dvoře za barákem, kam nemůže sluníčko, sníh. Bylo ho snad půl metru."
"Aspoň ti nebyla zima v tom sáčku z Matějský."
Dozvěděl jsem se, že jsem pitomec. Někdy, když se tak pozoruju, začínám přemejšlet, jestli on táta nakonec neměl pravdu. S tím pitomcem, myslím.
Nikdy jsem nebyl s tátou na Matějský. Jen jsem o ní slýchal od spolužáků. Asi k ní měl podobný vztah jako já později a dokázal se ze situace líp vykroutit než já. Anebo měl sako zrovna v čistírně a neměl by v čem jít.

pátek 26. února 2010

Nejen o hokeji

Wayne Gretzky byl prý nejlepším hokejistou všech dob. Nemám ta srovnání příliš rád. Porovnávají se hvězdy z různých časových období. Faktem je, že nikdo v historií nezískal v kanadsko-americké NHL tolik individuálních trofejí.
V roce 1998 konečně došlo k dohodě a na olympiádu do Nagana mohli přijet nejlepší světoví hokejisté. Gretzkymu je 37 a otevřela se před ním možnost vyhrát získat zlatou olympijskou medaili.
Jak dopadla favorizovaná Kanada, si dobře pamatujeme. V boji o postup do finále porazili Češi favorita až na samostatné nájezdy. Trochu šťastné vítězství, ale tak to ve sportu bývá.
Nečekaní finalisté po zápase řádili na ledě jak malí kluci.
I já měl radost, režie se všimla Gretzkyho. Seděl na střídačce a nevěřícně hleděl nikam. Bez hnutí. Asi si uvědomoval, že tenhle sen si už ve svém věku nesplní. Že něco skončilo.
Pak se těžce zvednul a pomalu se rozjel blahopřát vítězům. Kolik z jásajících si vůbec v návalu radosti uvědomilo, kdo jim to gratuluje? Mezi nimi se radovala i jiná hvězda hokeje, podstatně mladší. Na Jaromíra Jágra ještě čekalo mnoho trofejí.
Střih.
Včera k ránu našeho času byl záběr na českou střídačku poté, co jsme dostali od Finů gól, který naše mužstvo definitivně poslal domů. Záběr na obličej Jaromíra Jágra. Nechápavě vrtěl hlavou. Nerad prohrává. Je mu 38. Určitě žil sen o tom, jak by bylo skvělé zakončit svou kariéru ještě jednou zlatou z olympiády. Zřejmě mu došlo, že něco skončilo.
Gretzky, Jágr a mnoho dalších. Nikdo je z historie nevymaže.
Jak musí být těžký odchod ze špičky v čemkoliv, nejen ve sportu?
Nu, nechme mladým úspěšným jejich radost a přejme jim, aby jednou, až budou sestupovat z výšin, zvládli odchod stejně dobře.

čtvrtek 25. února 2010

Holt jinde hrají lepší hokej

Nemyslím si, že v životě je nejdůležitější hokej, pak hokej a nakonec zase hokej. Ale že by mě to nezajímalo?
V noci obvykle spávám, ne všechen hokej, který naši hokejisti ve Vancouveru sehráli, jsem viděl.
Už před začátkem olympiády jsem si tu napsal, že našim letos příliš nevěřím. Pak jsem si to po sobě přečet a smazal. Hlavně proto, že jsem jim pochopitelně fandil.
Zázračná generace z Nagana postupně zmizela a náhrada není. Kruté neúspěchy juniorských výběrů na šampionátech v posledních letech. Několik let klesající počet českých hráčů, kteří jsou draftováni pro kanadskou NHL. Sleduju bodování našich hráčů v NHL. Každý rok horší a horší umístění. Býval Jágr, pravda, výjimečný hráč, ale v první dvacítce se potulovali Straka, Eliáš, Hejduk, Lang a další.
Jasný ústup ze slávy. Na uvolněná místa se tlačí stále méně mladých. Kde je příčina, by mi asi vysvětlili odborníci.
Naši nehráli dobře. Určitě se snažili, nestačilo. Nebýt dvou skvělých okamžiků Jaromíra Jágra, výborného Vokouna v brance v zápase se Slovenskem, nevyhráli jsme ani tento zápas, který byl vlastně jediným úspěšným výsledkem.
Tragédie? Ale houby! Je to jen sport, tragédie vypadá jinak. Takových sportovních krizí už jsem zažil. Jsem starej, ale doufám, že už někde vyrůstají budoucí mladé hvězdy. Zase se daří v jiných sportech.
Teď mi nezbývá než dál fandit Slovensku, přál bych jim medaili. Jejich výběr nepatří k nejmladším, je to pro mnoho hráčů poslední příležitost. Slováci zatím prohráli jen s námi. To jsou paradoxy...

čtvrtek 18. února 2010

Kašel

Léta jsem se posmíval všem možným chřipkovým epidemiím, zákeřným virům jsem dával přezdívky jako blbeček, chcíplotinka, sralbotka. Nemocným jsem tvrdil, že všechny nemoce jsou zanedbaný pití.
Letos mi není úplně fajn, hlavně kašel mě tejrá. To je ale dědictví po předcích. Před víc jak třiceti lety jsem kvůli svým stále uprskaným průduškám přestal kouřit. Kašlu furt stejně, jenom neutrácím za cigarety. Spoustu peněz jsem ušetřil. Můžu se tedy praštit přes kapsu a navštívit lékárnu.
"Dobrý den! Potřebuju nějaký sirup proti kašli."
"Dobrý den, chcete na odkašlávání nebo vykašlávání."
Tak nějak to sympatická paní říkala. Při své inteligenci jsem v tom nedělal rozdíl, nechal jsem výběr na ní.
"Hlavně už nechci tolik kašlat."
"Tady máte sirup, ten vám pomůže, když ne, půjdete k lékaři, jasný?"
Přísně se dívala.
"Jasný."
Přece nebudu odmlouvat.
"Chce to hodně pít," řekla nadějně. "Čaj s citrónem."
"A s rumem?"
"Taky. Nebo svařený víno, kořeněný. Koření taky pomáhá."
"Už jsem jedno vypil tady naproti u čarodějky."
"V tomhle počasí si běžte svařák udělat domů. A v teple. Můžete taky kloktat slivovici."
"Konečně teplý lidský slovo!"
"Řekla jsem kloktat, ne pít!"
"Já vím, vykloktat a slivovici vyplivnout, že jo?"
Představil jsem si nepředstavitelné. Že budu mít v hubě kořalku, vykloktám a nepolknu.
Poznala mi na ksichtu, co si myslím. Aniž cokoliv řekla, udělala nade mnou kříž. Nevěřila, že bych byl takovýho barbarství schopen.
"Tak vám děkuju a nashledanou."
"Nashledanou."
Hned mi bylo líp. Rád si popovídám s odborníky, kteří jsou zároveň uznalí a lidští.
Stánek U čarodějky nemohl být z lékárny vidět, tak jsem si dal ještě jedno svářo s medovinou. Domů se dostanu až za dvacet minut.
Cestou můžu přemejšlet. Jsem už v letech. Až přestanu kašlat...
Vlastně můžu bejt za to věčný chrchlání vděčnej.

středa 17. února 2010

Světlík

Chodit v zasněžené krajině, to byl sen. Sen, který jsem si často splnil, neboť lyžařské náčiní v naší rodině chybělo. Nebyly peníze. Vypadá to jako výmluva v době, kdy stačí v Praze obejít na sídlišti kontejnery a donést si domů výbavu, která před deseti roky platila za špičkovou.
Bylo jinak. Na střední škole nás bylo víc, kteří nejeli na lyžařský kurs z téhož důvodu. Nebyly peníze. Nikdy jsem se už pořádně lyžovat nenaučil. Skoro v třiceti letech jsem si pořídil běžky, dřevěné, ruské. Spíš tedy sovětské, protože se vyráběly v Estonsku.
Absolvoval jsem pár výletů, občas jsem se projel po lese, základ mi chyběl, byl jsem nešikovný. Bez lyží, ale na zasněženou krajinu nedopustím. Nohy však slouží stále hůř, přesedlal jsem na kolo, ale ouha. Nahoře se nějak v minulých letech flákali, objevili zapomenutý sníh a hodili ho dolů letos najednou. Bojím se, že si rozbiju hubu. Jsem starej. Zlobí mě kašel, zlobí mě rýma. Počasí si dělá, co chce, nezařadím se ale mezi ty naříkající, pěkně od plic si zanadávám jen v duchu. Už aby šla zimní poezie do háje (i jinam).
Bydlím v domě, kde ještě existuje světlík. Do toho se může krásně řvát i sprostě. To jsem nevymyslel, to mám z Hrabala. Přednosta z Ostře sledovaných vlaků takhle křičel do světlíku sprosťárny, které si ve své funkci nemohl dovolit veřejně pronášet.
Doba pokročila, větrání v nových bytech bývá vyřešené jinak. Co má dělat chudák, kterého hned po ránu naštve manželka, děti obsadí záchod a jsou drzé, všechno bolí a život je pes a já se musím holit?
Je tu internet. Pod články bývá diskuze. Ani se mi tohle slovo nechce psát. Kdybych já znal umění programovat weby, místo diskuze by se rubrika jmenovala světlík. Místo, kde ze sebe můžeme vyblít všechnu nenávist k světu, pak se otřepat, vyjít ven a s úsměvem dokonce pozdravit souseda, toho vola.
Tohle všechno už vím dávno, píšu sám články do blogů, občas se mi dostane štěstí, že si můžu přečíst pod svým textem příspěvek, který s ničím nesouvisí, snaží se být vtipný či urážlivý, ale nejsem na tom nijak zle. Nestěžuju si.
Některého autora lidi provokují schválně, vědí, že se bude do krve hádat, urážet kdekoho. Zřejmě tuhle virtuální masturbaci potřebuje, jinak by s provokatéry nebavil.
Mnohde se dá z příspěvků vyčíst radost ze skutečnosti, že se na obrazovce objeví přesně to písmenko, které pisatel zmáčkne na klávesnici. A těch Brouků Pytlíků, kteří vždycky vědí úplně všechno. Často jsou to vzdělanci, kteří se ohánějí počtem přečtených filosofů a snaží se prosadit své vědomosti. Je to zvláštní společnost, ale snad je dobře, že se ti chytrolíni nebo sprosťáci vybíjejí anonymně (jak jinak!) na síti. Co by mohli udělat zla neukojení, takový člověk po virtuální bitvě sedne za volant v klidu a pohodě. A nikoho nepřejede, nikomu nevynadá. Díky světlíku.
Vždyť to znám sám, občas mě chytne amok, jsem přesvědčený, že musím světu cosi důležitého sdělit a nedám pokoj, dokud to nezveřejním. I blbost! Jsem ale trochu staromódní, podepisuju se.

pátek 5. února 2010

Srovnávací fotky - Ústecký kraj

Bechlín
     Bechlín 10.7.2012   http://vencovypindy.blogspot.cz/2012/07/bechlin.html
Benešov nad Ploučnicí
     Benešov nad Ploučnicí 5.6.2017   http://vencovypindy.blogspot.cz/2017/06/benesov-nad-ploucnici.html
Bílina
     Město pod Bořeněm 5.8.2016   http://vencovypindy.blogspot.cz/2016/08/mesto-pod-borenem.html
Bohušovice nad Ohří
     Bohušovice nad Ohří 9.2.2017   http://vencovypindy.blogspot.cz/2017/02/bohusovice-nad-ohri.html
     Mšené-lázně 14.4.2019     https://vencovypindy.blogspot.com/2019/04/msene-lazne.html
Brocno
     Brocno a Chcebuz 20.4.2017   http://vencovypindy.blogspot.cz/2017/04/brocno-chcebuz.html
     Po stopách Václava Levého 19.5.2017   http://vencovypindy.blogspot.cz/2017/05/po-stopach-vaclava-leveho.html
Bříza
     Bříza, Račiněves 19.9.2012   http://vencovypindy.blogspot.cz/2012/09/briza-racineves.html
Budyně nad Ohří
     Budyně nad Ohří 11.5.2015   http://vencovypindy.blogspot.cz/2015/05/budyne-nad-ohri.html
Cínovec
     Při hranici s NDR 10.8.2017    http://vencovypindy.blogspot.cz/2017/08/pri-hranici-s-ndr.html  
Ctiněves
     Ctiněves, Krabčice 4.8.2012   http://vencovypindy.blogspot.cz/2012/08/ctineves-krabcice.html
Čakovice
     Podél potoka Obrtka 31.8.2016   http://vencovypindy.blogspot.cz/2016/08/podel-potoka-obrtka.html
Černěves
     Roudnice nad Labem a okolí 21.7.2011   http://vencovypindy.blogspot.cz/2011/07/roudnice-nad-labem-okoli.html
Černouček
     Černouček 4.8.2012   http://vencovypindy.blogspot.cz/2012/08/cernoucek.html
Česká Kamenice
     Česká Kamenice 1.část 27.5.2017   http://vencovypindy.blogspot.cz/2017/05/ceska-kamenice-1cast.html
     Česká Kamenice 3.6.2017   http://vencovypindy.blogspot.cz/2017/06/ceska-kamnice-2cast.html
Čížkovice
     Kraj pod Lovošem   31.5.2013   http://vencovypindy.blogspot.cz/2013/05/kraj-pod-lovosem.html
Děčany
     Kraj českého granátu 10.8.2013   http://vencovypindy.blogspot.cz/2013/08/kraj-ceskeho-granatu.html
Děčín
     Podmokly 16.10.2012     http://vencovypindy.blogspot.cz/2012/10/podmokly.html 
     Děčín 23.10.2012   http://vencovypindy.blogspot.cz/2012/10/decin.html 
Dlažkovice
     Kraj českého granátu 2 22.8.2013   http://vencovypindy.blogspot.cz/2013/08/kraj-ceskeho-granatu-2.html
Dobříň
     Dobříň 22.8.2012   http://vencovypindy.blogspot.cz/2012/08/dobrin.html
Doksany
     Druhý výlet na Podřipsko 16.5.2011   http://vencovypindy.blogspot.cz/2011/05/druhy-vylet-na-podripsko.html
Dolánky nad Ohří
     Druhý výlet na Podřipsko 16.5.2011   http://vencovypindy.blogspot.cz/2011/05/druhy-vylet-na-podripsko.html
Dolní Chobolice
     Úpatím Sedla 24.7.2015   http://vencovypindy.blogspot.cz/2015/07/upatim-sedla.html
Dolní Nezly
     Úpatím Sedla 24.7.2015   http://vencovypindy.blogspot.cz/2015/07/upatim-sedla.html
Dolní Poustevna
     Při hranici s NDR 10.8.2017   http://vencovypindy.blogspot.cz/2017/08/pri-hranici-s-ndr.html
     Dolní Poustevna 8.11.2017   http://vencovypindy.blogspot.cz/2017/11/dolni-poustevna.html
Dolní Ročov
     Ročov 22.5.2018   http://vencovypindy.blogspot.cz/2018/05/rocov.html
Drahobuz
     Podél Úštěckého potoka 14.7.2015   http://vencovypindy.blogspot.cz/2015/07/podel-usteckeho-potoka.html
Dřínek
     Kraj českého granátu 10.8.2013   http://vencovypindy.blogspot.cz/2013/08/kraj-ceskeho-granatu.html
Dubičná
     Z Dubičné do Starého Týna 12.9.2014   http://vencovypindy.blogspot.cz/2014/09/z-dubicne-do-stareho-tyna.html
Habřina
     Podél Úštěckého potoka 14.7.2015    http://vencovypindy.blogspot.cz/2015/07/podel-usteckeho-potoka.html
Horní Beřkovice
     Horní Beřkovice 4.8.2012   http://vencovypindy.blogspot.cz/2012/08/horni-berkovice.html
Horní Chobolice
     Úpatím Sedla 24.7.2015   http://vencovypindy.blogspot.cz/2015/07/upatim-sedla.html
Horní Nezly
     Úpatím Sedla 24.7.2015   http://vencovypindy.blogspot.cz/2015/07/upatim-sedla.html
Horní Poustevna
     Mikulášovice a Horní Poustevna 2.9.2018   http://vencovypindy.blogspot.com/2018/09/mikulasovice-horni-poustevna.html
Hoštka
     Hoštka 9.4.2016   http://vencovypindy.blogspot.cz/2016/04/hostka.html
     Podél potoka Obrtka  31.8.2016   http://vencovypindy.blogspot.cz/2016/08/podel-potoka-obrtka.html
Hrobce
     Vesnice u Labe na sever od Roudnice 27.4.2011  http://vencovypindy.blogspot.cz/2011/04/vesnice-u-labe-na-sever-od-roudnice.html
Chcebuz
     Brocno a Chcebuz 20.4.2017   http://vencovypindy.blogspot.cz/2017/04/brocno-chcebuz.html
Chodouny
     Roudnice nad Labem a okolí 21.7.2011   http://vencovypindy.blogspot.cz/2011/07/roudnice-nad-labem-okoli.html
Chodovlice
     Kraj českého granátu 2 22.8.2013   encovypindy.blogspot.cz/2013/08/kraj-ceskeho-granatu-2.html     
Chomutov
     Chomutov - náměstí 1.máje 12.8.2018   http://vencovypindy.blogspot.com/2018/08/chomutov-namesti-1maje.html
     Chomutov podruhé 22.4.2019   https://vencovypindy.blogspot.com/2019/04/chomutov-podruhe.html
Chrášťany
     Kraj českého granátu 3  9.9.2013   http://vencovypindy.blogspot.cz/2013/09/kraj-ceskeho-granatu-3.html
Chvalín
     Druhý výlet na Podřipsko 16.5.2011   http://vencovypindy.blogspot.cz/2011/05/druhy-vylet-na-podripsko.html
Jedlová
     Zdolání Jedlové 5.8.2018   http://vencovypindy.blogspot.com/2018/08/zdolani-jedlove.html
Jenčice
     Kraj českého granátu 10.8.2013   http://vencovypindy.blogspot.cz/2013/08/kraj-ceskeho-granatu.html
     Kraj českého granátu 2 22.8.2013   http://vencovypindy.blogspot.cz/2013/08/kraj-ceskeho-granatu-2.html
Kocourov
     Kraj českého granátu 10.8.2013   http://vencovypindy.blogspot.cz/2013/08/kraj-ceskeho-granatu.html
Konojedy
     Z Dubičné do Starého Týna 12.9.2014        http://vencovypindy.blogspot.cz/2014/09/z-dubicne-do-stareho-tyna.html
 Kostomlaty pod Řípem
     Libkovice a Kostomlaty pod Řípem 10.7.2012  http://vencovypindy.blogspot.cz/2012/07/libkovice-kostomlaty-pod-ripem.html
Krabčice
     Ctiněves, Krabčice 4.8.2012   http://vencovypindy.blogspot.cz/2012/08/ctineves-krabcice.html
     Krabčice 12.9.2012   http://vencovypindy.blogspot.cz/2012/09/krabcice.html
Krásná Lípa
     Krásná Lípa 2.10.2018   http://vencovypindy.blogspot.com/2018/10/krasna-lipa.html
Levín
     Levín 23.9.2015   http://vencovypindy.blogspot.cz/2015/09/levin.html
Lhota
     Podél Úštěckého potoka 14.7.2015   http://vencovypindy.blogspot.cz/2015/07/podel-usteckeho-potoka.html
Liběšice
     Liběšice 1.10.2014   http://vencovypindy.blogspot.cz/2014/10/libesice.html
     Úpatím Sedla 24.7.2015   http://vencovypindy.blogspot.cz/2015/07/upatim-sedla.html
Libkovice pod Řípem
     Libkovice a Kostomlaty pod Řípem 10.7.2012  http://vencovypindy.blogspot.cz/2012/07/libkovice-kostomlaty-pod-ripem.html
Libochovice
     Libochovice 16.6.2014   http://vencovypindy.blogspot.cz/2014/06/libochovice.html
     Libochovice 1969/2014 19.6.2014  http://vencovypindy.blogspot.cz/2014/06/libochovice-19692014.html
Libotenice
     Vesnice u Labe na sever od Roudnice 27.4.2011  http://vencovypindy.blogspot.cz/2011/04/vesnice-u-labe-na-sever-od-roudnice.html
     Druhý výlet na Podřipsko 16.5.2011   http://vencovypindy.blogspot.cz/2011/05/druhy-vylet-na-podripsko.html
     Roudnice nad Labem a okolí 21.7.2011   http://vencovypindy.blogspot.cz/2011/07/roudnice-nad-labem-okoli.html
Lipová
     Lipová a Velký Šenov 3.7.2018   http://vencovypindy.blogspot.com/2018/07/lipova-velky-senov.html
Litoměřice
     Litoměřice 28.5.2011   http://vencovypindy.blogspot.cz/2011/05/litomerice.html
     Litoměřice podruhé 16.6.2011   http://vencovypindy.blogspot.cz/2011/06/litomerice-podruhe.html
     Litoměřice bez listí 1.část 10.4.2012   http://vencovypindy.blogspot.cz/2012/04/litomerice-bez-listi-1cast.html
     Litoměřice bez listí 2.část 10.4.2012   http://vencovypindy.blogspot.cz/2012/04/litomerice-bez-listi-2cast.html
Lounky
     Roudnice nad Labem a okolí 21.7.2011   http://vencovypindy.blogspot.cz/2011/07/roudnice-nad-labem-okoli.html
Louny
     Louny 1.část 20.2.2012   http://vencovypindy.blogspot.cz/2012/05/louny-1cast.html
     Louny 2.část 21.5.2012   http://vencovypindy.blogspot.cz/2012/05/louny-2cast.html
Lovosice
     Kraj pod Lovošem   31.5.2013   http://vencovypindy.blogspot.cz/2013/05/kraj-pod-lovosem.html
Lukohořany
     Kraj českého granátu 10.8.2013   http://vencovypindy.blogspot.cz/2013/08/kraj-ceskeho-granatu.html
Lukov
     Podél Úštěckého potoka 14.7.2015   http://vencovypindy.blogspot.cz/2015/07/podel-usteckeho-potoka.html
Malešov
     Malešov 26.3.2016   http://vencovypindy.blogspot.cz/2016/03/malesov.html
Mastířovice
     Na západ od Hoštky 17.7.2016   http://vencovypindy.blogspot.cz/2016/07/na-zapad-od-hostky.html
 Medvědice
     Kraj českého granátu 10.8.2013   http://vencovypindy.blogspot.cz/2013/08/kraj-ceskeho-granatu.html
Mikulášovice
     Mikulášovice a Horní Poustevna 2.9.2018   http://vencovypindy.blogspot.com/2018/09/mikulasovice-horni-poustevna.html
Mladé
     Úpatím Sedla 24.7.2015   http://vencovypindy.blogspot.cz/2015/07/upatim-sedla.html
Mnetěš
     Mnetěš, Ledčice 12.9.2012    http://vencovypindy.blogspot.cz/2012/09/mnetes-ledcice.html
Mšené-lázně
     Mšené-lázně 14.4.2019   https://vencovypindy.blogspot.com/2019/04/msene-lazne.html
Nížebohy
     Nížebohy 12.5.2015   http://vencovypindy.blogspot.cz/2015/05/nizebohy.html
Oleško
     Vesnice u Labe na sever od Roudnice 27.4.2011  http://vencovypindy.blogspot.cz/2011/04/vesnice-u-labe-na-sever-od-roudnice.html 
Peruc
     Za Oldřichem a Boženou 10.5.2016   http://vencovypindy.blogspot.cz/2016/05/za-oldrichem-bozenou.html
Podbořany
     Vroutek a Podbořany 24.11.2018   https://vencovypindy.blogspot.com/2018/11/vroutek-podborany.html
Podsedice
      Kraj českého granátu 3  9.9.2013   http://vencovypindy.blogspot.cz/2013/09/kraj-ceskeho-granatu-3.html
Předonín
     Předonín 22.8.2012   http://vencovypindy.blogspot.cz/2012/08/predonin.html
Račice
     Račice 22.8.2012   http://vencovypindy.blogspot.cz/2012/08/racice.html
Račiněves
     
Bříza, Račiněves 19.9.2012   http://vencovypindy.blogspot.cz/2012/09/briza-racineves.html
Radouň
     Podél potoka Obrtka 31.8.2016   http://vencovypindy.blogspot.cz/2016/08/podel-potoka-obrtka.html
Ročov
     Ročov 22.5.2018   http://vencovypindy.blogspot.cz/2018/05/rocov.html
Rohatce
     Druhý výlet na Podřipsko 16.5.2011   http://vencovypindy.blogspot.cz/2011/05/druhy-vylet-na-podripsko.html
Rochov
     Podél Úštěckého potoka 14.7.2015   http://vencovypindy.blogspot.cz/2015/07/podel-usteckeho-potoka.html
Roudnice nad Labem
     Vesnice u Labe na sever od Roudnice 27.4.2011  http://vencovypindy.blogspot.cz/2011/04/vesnice-u-labe-na-sever-od-roudnice.html
     Roudnice nad Labem a okolí 21.7.2011   http://vencovypindy.blogspot.cz/2011/07/roudnice-nad-labem-okoli.html
     Roudnice nad Labem 21.7.2011 http://vencovypindy.blogspot.cz/2011/07/roudnice-nad-labem.html
     Roudnice nad Labem poněkolikáté 10.9.2015   http://vencovypindy.blogspot.cz/2015/09/roudnice-nad-labem-po-nekolikate.html
Soběnice
     Úpatím Sedla 24.7.2015   http://vencovypindy.blogspot.cz/2015/07/upatim-sedla.html
Solany
     Kraj českého granátu 10.8.2013   http://vencovypindy.blogspot.cz/2013/08/kraj-ceskeho-granatu.html
Starý Týn
     Z Dubičné do Starého Týna 12.9.2014   http://vencovypindy.blogspot.cz/2014/09/z-dubicne-do-stareho-tyna.html
Stračí
     Po stopách Václava Levého 19.5.2017   http://vencovypindy.blogspot.cz/2017/05/po-stopach-vaclava-leveho.html
 Straškov – Vodochody 
     Straškov – Vodochody 12.9.2012   http://vencovypindy.blogspot.cz/2012/09/straskov-vodochody.html
     Kleneč 19.9.2012   http://vencovypindy.blogspot.cz/2012/09/klenec.html
Strážiště
     Podél Úštěckého potoka 14.7.2015   http://vencovypindy.blogspot.cz/2015/07/podel-usteckeho-potoka.html
Sulejovice
     Kraj pod Lovošem   31.5.2013   http://vencovypindy.blogspot.cz/2013/05/kraj-pod-lovosem.html
Sutom
     Kraj českého granátu 10.8.2013   http://vencovypindy.blogspot.cz/2013/08/kraj-ceskeho-granatu.html
Svařenice
     Na západ od Hoštky 17.7.2016   http://vencovypindy.blogspot.cz/2016/07/na-zapad-od-hostky.html
Teplá
     Kraj českého granátu 10.8.2013   http://vencovypindy.blogspot.cz/2013/08/kraj-ceskeho-granatu.html
Tetčiněves
     Podél Úštěckého potoka 14.7.2015   http://vencovypindy.blogspot.cz/2015/07/podel-usteckeho-potoka.html
Trnobrany
     Úpatím Sedla 24.7.2015   http://vencovypindy.blogspot.cz/2015/07/upatim-sedla.html
Třebenice
     Kraj českého granátu 10.8.2013   http://vencovypindy.blogspot.cz/2013/08/kraj-ceskeho-granatu.html
Třebívlice
     Kraj českého granátu 10.8.2013   http://vencovypindy.blogspot.cz/2013/08/kraj-ceskeho-granatu.html
     Kraj českého granátu 2 22.8.2013   http://vencovypindy.blogspot.cz/2013/08/kraj-ceskeho-granatu-2.html
Úlovice
     Ročov 22.5.2018   http://vencovypindy.blogspot.cz/2018/05/rocov.html
Úpohlavy
     Kraj pod Lovošem   31.5.2013   http://vencovypindy.blogspot.cz/2013/05/kraj-pod-lovosem.html
Ústí nad Labem
     Ústí nad Labem 1.část 27.3.2013   http://vencovypindy.blogspot.cz/2013/03/usti-nad-labem-1cast.html
     Ústí nad Labem 2.část 30.5.2013   http://vencovypindy.blogspot.cz/2013/05/usti-nad-labem-2cast.html  
Úštěk
     Úštěk - Mírové náměstí 15.8.2014  http://vencovypindy.blogspot.cz/2014/08/ustek-mirove-namesti.html
     Úštěk - 2.část 18.8.2014   http://vencovypindy.blogspot.cz/2014/08/ustek-2cast.html
     Podél Úštěckého potoka 14.7.2015   http://vencovypindy.blogspot.cz/2015/07/podel-usteckeho-potoka.html
Vědlice
     Podél Úštěckého potoka 14.7.2015   http://vencovypindy.blogspot.cz/2015/07/podel-usteckeho-potoka.html
Vetlá
     Na západ od Hoštky 17.7.2016   http://vencovypindy.blogspot.cz/2016/07/na-zapad-od-hostky.html
Vědomice
     Roudnice nad Labem a okolí 21.7.2011   http://vencovypindy.blogspot.cz/2011/07/roudnice-nad-labem-okoli.html
Velešice
     Podél potoka Obrtka 31.8.2016   http://vencovypindy.blogspot.cz/2016/08/podel-potoka-obrtka.html
Velký Šenov
   Lipová a Velký Šenov 3.7.2018  http://vencovypindy.blogspot.com/2018/07/lipova-velky-senov.html
Vlastislav
     Kraj českého granátu 10.8.2013   http://vencovypindy.blogspot.cz/2013/08/kraj-ceskeho-granatu.html
Vražkov
     Vražkov 12.9.2012   http://vencovypindy.blogspot.cz/2012/09/vrazkov.html
Vrbice
     Na západ od Hoštky 17.7.2016   http://vencovypindy.blogspot.cz/2016/07/na-zapad-od-hostky.html
Vroutek
     Vroutek a Podbořany 24.11.2018   https://vencovypindy.blogspot.com/2018/11/vroutek-podborany.html
Vrutice
     Na západ od Hoštky 17.7.2016   http://vencovypindy.blogspot.cz/2016/07/na-zapad-od-hostky.html
Zimoř
     Úpatím Sedla 24.7.2015   http://vencovypindy.blogspot.cz/2015/07/upatim-sedla.html
Žatec
     Žatec - náměstí Svobody 9.10.2015   http://vencovypindy.blogspot.cz/2015/10/zatec-namesti-svobody.html
     Žatec podruhé 17.10.2015   http://vencovypindy.blogspot.cz/2015/10/zatec-podruhe.html
     Žatec potřetí 24.10.2015   http://vencovypindy.blogspot.cz/2015/10/zatec-potreti.html
     Žatec počtvrté 18.11.2015   http://vencovypindy.blogspot.cz/2015/11/zatec-poctvrte.html
Židovice
    Vesnice u Labe na sever od Roudnice 27.4.2011  http://vencovypindy.blogspot.cz/2011/04/vesnice-u-labe-na-sever-od-roudnice.html
Želechovice
     Kraj pod Lovošem   31.5.2013   http://vencovypindy.blogspot.cz/2013/05/kraj-pod-lovosem.html

Nikdy už nic nebude

jak to bejvalo. Už to není vono, všechno je jinak.


Nářek pomateného dědka?


Před deseti lety jsem si koupil kolo, poprvé po skoro třiceti letech jsem se na něj posadil. Ani dva měsíce netrvalo, ruka byla v sádře. Pravá. Když jsem byl malej, leváci se předělávali na praváky. Teď se to nemá, jsem vlastně poškozenej.


Za komunistů by mi za zlomenou ruku platili i nemocenskou, živnostník platí sám sobě. Z ruky do ruky, v tomhle případě z levý do levý.


Už to není, co bejvalo...


Myš u počítače se předělat pro leváka dá, ze sádry mi čuměly jen špičky dvou prstů pravé ruky. Akorát na Shift nebo Ctrl. Taky Alt.


Kost mezi ramenem a loktem jsem zlámal, znalec si dosadí jméno kosti, po měsíci znehybnění mi ztuhlo všechno.


Příjemná rehabilitace. Mladá dívka, dlouhá přímo na basketbal, ksichtík pohádkový. Usmívala se, povídali jsme si. Jestli je proti bolesti lepší brufen nebo víno. Prý víno. Půl litru na noc se jí zdálo moc. Začal jsem žvanit o relativitě, Einstein mě chtěl fackovat. Mlčel jsem a díval se. Byla hezoučká.


Po procedurách jsem nastoupil jsem před svého chirurga.


"Ukažte, co umíte!"


Máchal jsem pravicí jak Poupata Michala Davida na Strahově.


"Utřete si pravou rukou zadek?"


"Jo, ale jde to hůř než dřív."


"Už nikdy nic nebude jako před zlomeninou. Utíral jste se dřív pravou?"


"Jo."


"Pravá byla v sádře, musel jste se to naučit levou, co?"


"Jo."


"No vidíte, teď to můžete střídat. Jste na tom líp. Říkám vám, že nic nebude jako dřív."


Pár let předtím mi dobře poradil, jak brát antibiotika proti bolesti a zároveň nezanedbávat pivo. To, když mě obvazoval kvůli zlomenému žebru, jsem od přírody nevohrabanej.


Odbočka: Napadlo mě, jaký je opak nevohrabanýho? Vohrabanej? To zavání krchovem. Raději konec odbočky.


Chirurg je sympatickej, občas na něj vzpomenu s úctou, ale ne, nebudu to přivolávat, nic si nechci přerážet, abych se s ním potkal. On mi na závěr podal ruku a říkal:


"Ne nashledanou, pane, sbohem!"


Plazím se po zmrzlých chodnících, abych za svým lékařem nemusel. Jak to přijde, že jsem pomalej?


Není to vono, co bejvalo.


Každý den se něco změní, maličkost, k horšímu, k lepšímu. Dávno je tomu, co jsem se naposledy vyčural do plen. Už to nedělám. Zatím. Pak, že se nic nezlepšilo.


Máme vztek, že stárneme, tvrdíme, že dřív bylo líp. Chodili jsme rychleji, všechno nám trvalo chviličku. Co jsme všechno za den stihli. Nadáváme na věci, které není v našich silách změnit. Odmítáme skutečnost, že věk se nechce ani chvilku pozastavit.


Už to není vono, co bejvalo.


Místo zvědavosti, co je kde pěkného, dřepíme u svítící bedničky, snažíme se poslouchat pitomce, kteří sami nerozumí tomu, o čem melou. Lepší je dát si ucho na stěnu a poslouchat, co mladí vedle u sousedů vyvádějí. Můžu si přitom něco představovat. Při sledování keců doživotních poslanců objevuju v sobě sadistu. Už je vidím na hranici. V noci se mi zdá sen, jak Mistr Jan Hus v Kostnici pěkně hořel.


Už to není, co bejvalo.


Za komunistů se linul z přijímačů jen optimismus. Všechno bylo dobré, jsou chyby a omyly, ale poučili jsme se, bude líp. Na strašení jsme měli události v zemích na západ od nás. Tam se stávaj věci! Buď rád, občane, že tě tam nepustíme, prevence je důležitá. Při návratu domů bys smrděl jejich bahnem.


Za měsíc bude osmý březen, svátek všech žen. Přepadá mě nostalgie. To bývala nádhera. My si žen tolik vážili, že jsme se vožrali jak slívy. V pracovní době. Ani náměstek si na nás netrouf. Prachy na chlast jsme dali, ony ho přinesly, připravily krásné chlebíčky, pak se s námi napily, i malou špičku jsme soudružkám tolerovali. Do němoty se ale zpít nemohly, druhý den bylo třeba vytřít poblitou chodbu. To byl kolektiv!


Už to není, co bejvalo.


Život na planetě Země se mění. K lepšímu? Nesmysl! Všechno je pořád horší. Od chvíle, kdy člověka - vegetariána napadlo, že by se dala vykopat díra, blbej mamut do ní spadne a my ho zblajznem. Mamut byl velkej, celá hora žrádla, to by bylo práce nasbírat stejnou hromadu zrní, praborůvek, prahříbků, sušit to, ukládat na zimu, schovávat před praveverkami.


U ohně, kde si cpou naši prapředkové nácka masem, sedí i ti, kteří do sebe už těžkou stravu nedostanou, žaludky jsou zcvrklé od pojídání semínek a žaludů. To bejvaly časy, kdy jsme měli na zimu nasušené voňavé seno!


Už to není, co bejvalo.


Svět se mění, ať všichni kolem nadávají sebevíc. Staří rádi vymoženosti užívají, posadí se u nízkotučného tvarohu a bylinkového čaje, a nadávají.


My v letech přece už víme, že život je svinsky krátkej. Radostí ubývá, na hodně činností nestačíme. Kdo za to všechno může? Máme víc času za sebou než před sebou a ten zbytek života, který může už být sakramensky krátkej, otravujeme sobě i jiným.


Napadne třicet čísel sněhu, my místo radosti, že jsme svědky události, která se nekoná každoročně, sledujeme dramatické líčení kalamity. Televize se předhánějí, aby natočily co největší hromadu sněhu, terno je zapadlej vlak nebo autobus, nešťastní cestující, brečící nemluvňata, to si divák pošušňá. Když už nám nedovoluje náš věk radovat se s dětmi, koulovat se, proč se neponoříme do vzpomínek, snít o tom, že je nám o padesát míň, že jsme se svalili do závěje a byla to strašná sranda, máma nadávala, že jsem zmáčenej, pokud mě profackovala, tak s láskou.


Ne, my se už pošesté díváme na záznam téhož pořadu, kde se předvádějí paroubci, topolánci, kalousci, bémové, rathové a další protivnej hmyz.


Nadáváme, protože v Globlandu mají v akci drůbeží šunku za 99 kilo, autobusy na ledovce přestaly jezdit, tak jsme se na tu dobrotu, vyráběnou jistě z drůbežího trusu (za 99!?), těšili. Je to bordel.


Už to není, co bejvalo.


Občas se rád sejdu s vrstevníky, o kterých vím, že nebudou imrvére nadávat na všechno, co kolem nás je a není, co by podle nás mělo být, ale ti mladí jsou k ničemu, to my byli jiní ptáci. Potěším se se spolužáky, o nichž vím, že měli život samý průser, berou vše s nadhledem a doufají, že to dobrý teprve přijde. Máme společné vzpomínky, díváme se po sobě. Zjistím, že moje zrcadlo není vadné, že ostatní jsou na tom zhruba podobně.


Občasný vztek na skutečnost, že život se chýlí k závěru, se dá pochopit. Zdrhám pryč od bab a dědků, kteří nadávají na úplně všechno, vylejvají ze sebe kyblíky srágor na ostatní, jenom proto, že jim zbývá málo času. Asi chtěj mít doma uklizeno, až přijedou funebráci. Uháním od těch, kteří si ani za okno kytku nedají, protože už to nemá cenu.


Utíkám pryč, mezi mladší a co to slyším? Že je všude bordel, krade se, mělo by se s tím něco udělat, my už důchod žádný brát nebudeme, důchodci žijou zbytečně dlouho, všechno nám prožerou, kdybychom mohli, my bychom všem ukázali... Čtyřicetiletí starci, kteří by ještě měli mít sílu, aspoň se o NĚCO pokusit. Blbá nálada zřejmě není záležitostí věku, sudičky nám ji nacpou do kolébky. Někdo je malej, někdo pidlovokej, někdo pořád nasranej.


Nikdy už nebude nic, jak bejvalo. A je to dobře.


Měli bychom být vděční, za to, že jsme dostali dar života. Neodvratně se blíží okamžik, kdy se i o mně bude mluvit v minulém čase. Nechci ztrácet zbývajících pár roků, měsíců, týdnů (?) ve společnosti nasranejch lidí. Pryč od nich, není nás tak málo, kteří chtějí žít jinak. My totiž víme, že nic nemůže být stejný, jak to bejvalo.


Dokonce ani blog Respektu.






Text byl zveřejněný 5.2.2010 na Respekt blogu. Do 1.9.2010 si ho otevřelo 882 čtenářů, z nichž 59 se líbil. Na blog Týdne byl přesunut 30.10.2010.








BLOG TÝDEN

úterý 2. února 2010

Vzdělávací program

V Praze 4 máme Tučňáka. Vydává radnice, je v něm hodně dobrých informací. Kulturní pořady, kdy budou přistavené velké kontejnery na odpad, co ve školách, co pro důchodce. To slovo píšu schválně, protože důchodce jsem a programově se pošklebuju výrazu senior.
Užitečný časopis, dokonce jsem si ho vzal do tramvaje, abych měl co číst. Začíná sloupkem odpovědí starosty na otázky redakce. Kdo by měl jiný odpovídat.
"Co vám udělalo v poslední době radost?"
"Myslíte pracovní? Náš úřad na konci roku 2009 vzdělávacím programem v rámci předcházení korupci Ministerstva vnitra. Mám radost, že všichni zaměstnanci úspěšně absolvovali a úřad získá známku Úřad bez korupce. atd..."
Chci věřit tomu, že na Nuselské radnici nebudou podplatitelní úředníci. Člověk placený z veřejných peněz, který přijme úplatek, je zloděj stejný jako kapsář, který mi v autobusu vytáhne z kapsy portmonku. A co se zlodějem? To snad je jasné.
Zasmál jsem se, smích je prý zdravý. Vzdělávací program? Co je to za lidi, kteří úředníky školí? Jako bych ta školení viděl? Všichni absolvují a úřad dostane certifikát kvality. Úřad bez korupce! Bylo by to fajn, kdyby moje pousmání bylo zbytečné. A je třeba někde začít. Školení.
Byl jsem spolumajitelem malé firmy (5 lidí bez zaměstnanců). Pokud jsme chtěli pracovat pro větší firmy, museli jsme podstoupit školení na získání certifikátu kvality. ISO, ani nevím, co iniciály znamenaly. Školili nás lidé, kteří neměli o naší odbornosti ani páru, "vtipně" jsme jim říkali isáci.
Prvně jsem byl na školení před pár lety hned druhého ledna. Silvestra jsem trochu natáh a vůbec jsem nevěděl, co ten člověk povídá. Nadával jsem sám sobě. Když jsem po čase absolvoval školení druhé úplně střízlivý, litoval jsem, že jsem se nenapil, bylo to ještě horší.
Pamatuju se jen, že kolegyně polepovala i drobné pomůcky, které jsme při práci na stavbách nosili v kapse. Všechno muselo mít štítek. Bleskla mi hlavou vzpomínka na vojnu. Důležité blbiny.
Certifikát jsme obdrželi, specializovaná firma, která nám jej udělila, si naúčtovala peníze v řádu statisíců, nešli jsme na žebrotu, ale pro 5 lidí to nejsou zanedbatelné částky. Prý za to může Evropská unie. Mám pocit, že naši ouřadové se pořád vymlouvají na Unii i ve věcech, ve kterých Brusel nejede. Asi jako když nám jedna z mnoha ministryň zdravotnictví, paní doktorka Součková, začala balit koblihy.
Moje přání je, aby to s protikorupčním školením úředníků v Praze 4 bylo jinak.
K tomu nám i jim dopomáhej Bůh.

pondělí 1. února 2010

Únor bílý

pole sílí. Do nového měsíce musím vstoupit radostně a s optimismem. Jak tak jsem dnes ráno vstával, převrátil jsem list v kalendáři. Měsíc se budu dívat na jinou kresbu Leonarda da Vinci. Koupil jsem si ten kalendář pro případ, že by mě náhodou navštívil vzdělanec. Aby mohl blahosklonně pokývat hlavou, prostě aby si o mně nemyslel, že jsem křupan, který chce celý měsíc hledět na polooblečenou, či vůbec neoblečenou missku. Mně se ženský na papíře zas tolik nelíběj.
Budeme letos mít silný pole. Nevím, jestli je to dobře. Nechám to chytřejším. Název nejkratšího měsíce píšu vždycky s jakousi hrůzou. Prsty, vychované v mládežnické době, mají tendenci napsat Únor, tedy s velkým písmenem. Vzpomněl jsem nástěnkáře (to existovalo!) ve velkém podniku, kteří dostali za úkol vytvořit nástěnku k Vítěznému únoru. V pracovní době se opili a z papírových písmenek, která se dala koupit v Narpě, sestavili moudrost našich předků.
Únor bílý, pole sílí.
Soudruh vedoucí neměl smysl pro nesmysl a nástěnkáři byli v průseru. A to měli ještě tolik dobrých nápadů. Zítra budou Hromnice a my víme, že v tento den musí skřivánek vrznout, i kdyby měl zmrznout.
Na Hromnice musí skřivánek vrznout, i kdyby měl zmrznout.
Na Hromnice si musí skřivánek vrznout, i kdyby měl zmrznout.
Že je to stejný? Není, ta dvě písmenka posunují význam. A tak jsem na zítřek zvědavý. Myslím, že se na nás letos ptáček zpěváček vykašle.