středa 14. října 2009

Díky, Bohouši!

Milý dáreček přišel poštou. Papírová obálka, podle razítka podávaná na poště v Příbrami. Vypadl z ní disk, DVD. Spolužák Bohouš, který pro své spolužáky z průmyslovky, mezi které patřím i já, mi poslal (určitě nejen mně) skoro hodinový záznam našeho srazu, který pro nás právě on ve svém bydlišti uspořádal. Fotky, filmové záběry z příjezdu (jak jsou ty holky načesané!), z obou exkurzí, z hospod, doplněné muzikou. Hezká památka.
Dalo mu to, klukovi, asi dost práce nebo je tak vod přírody šikovnej. Určitě si zaslouží, že sobotní večer se ujal kamery Čenda a natočil i Bohouše, jak nás baví. Ten nemohl filmovat, protože seděl u Yamahy, hrál a zpíval k tanci i poslechu. Tance zas tolik nebylo, naštěstí cosi slavilo vedení hotelu, přece jenom byli trochu mladší než my. Ti nám předvedli jak "stáli sokolíci u strahovských bran" na stolech a barových židlích, nějak jsme si vzájemně nepřekáželi.
Kdysi dávno, v pražské noční vinárně, kde jsme měli některou ze slezin, Bohouš sliboval, že jednou přijedeme za ním do Příbrami. Roky běžely, každý z nás měl nějaké rodinné problémy, Bohouš k tomu i zdravotní, trochu se na tenhle plán zapomnělo. Srazy se pořádaly hlavně v severních Čechách. Letos na jaře přišel Bohouš s nabídkou a dotáhl to do konce. Klobouk dolů, byl na organizaci sám, povedlo se. Včetně tohoto dárečku.
Pustil jsem si DVD a chechtal se i smutnil. Vždyť smích a slzy jsou sourozenci. Ani bez jednoho by život nebyl to pravé.
BOHOUŠ
Škoda, že nebylo zachyceno, jak Bohouš hraje na moje přání legendární "Poupata". "... krásný úděl máme dnes..., ...když se podaří, co se zdařit má...", jak zpíval Michal David třináctiletým holkách ke cvičení na jakési spartakiádě. Chtěl jsem namíchnout Jirku Č., což se mi povedlo. Vrhal na mě zlé pohledy jazzového fanouška. Jinak, sám považuju píseň za pakárnu, aby snad někdo nemyslel, že jsem kór takovej vůl, v našem věku už máme právo na leccos.
Jirka stejně se mnou prohrál flašku, protože tvrdil, že text písně, kde se zpívá o červených šátečcích pionýrů a že mladý je každý komunista, napsal Pavel Kohout, když každý, kdo má maturitu z češtiny, ví, že to byl Vítězslav Nezval, kdo tento skvost napsal. Nevím, jak Jirka mohl z češtiny v roce 1961 projít. Teď rozšiřuje, že jsem znalec poezie padesátých let.
Bohouši, kdybys tohle náhodou četl, tak se Ti to povedlo, když to číst nebudeš, tak taky. Díky!

7 komentářů:

Venca řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Anonymní řekl(a)...

I já děkuji, Václave!
Za Tvá hřejivá slova. V tomto věku i já potřebuji trochu tepla. Jsem rád, že se Vám v Příbrami líbilo a že jsem přispěl svou "troškou do mlýna".
DVD postupně rozesílám všem zúčastněným.
Boža

Anonymní řekl(a)...

Vendo, děkuji!
Boža

Anonymní řekl(a)...

Božo, fajn. Vidím, že Tě to zlobilo. Pro mě je to novinka, ale funguje to. Jenom to nějakou dobu trvá. Je to ochrana kvůli všelijakým blbcům, kteří nemají nic jiného na práci než psát pod články svoje sprosťárny. Zdravím. Ahoj Venca

Anonymní řekl(a)...

Bohouši dík, byl jsi príma.
Venco dík, popsals to bezva.
Čendo dík, netušil jsem, že jsi baleťák, byl jsi príma.
Všem ostatním dík, bylo mi mezi vámi dobře.
Jirka Č.

Anonymní řekl(a)...

Božane dík, byl jsi príma.
Venco dík, popsals to skvěle.
Čendo dík, netušil jsem, že jsi za baleťáka, byl jsi príma.
Všem dík, bylo mi mezi vámi dobře.
Jirka Č.

Venca řekl(a)...

Jirko, vidím, že jsme na tom všichni stejně. Tady mají takovou ochranu, pokud by se mi tu chtěl nějaký grafoman vyblít, tak to prostě nepustím. Napsal jsi dvakrát za sebou to samý, kdybys chtěl, můžu jednu z verzí smazat, ale jinak to ani nevadí, vypadá to jako že trváš na svým. Venca