pátek 25. ledna 2008

Paměť profesora Jičínského



Moje představa: 26.2.1929 v Ostřešanech u Pardubic stály nad kolébkou tři sudičky. Jedna pravila: "Budeš mít schopnost učit se, učit se, učit se", druhá: "Staneš se vzdělaným právníkem, profesorem", třetí: "Budeš pracovat na ústavách, ať už je u moci kdokoli. Tvá slovutnost se přesune i do třetího tisíciletí". V té kolébce leželo nemluvně Zdeněk Jičínský. Komunisté sudičky asi zrušili, jestli jsou dnes, nevím. Spíš pracují tajně, aby je Kalousek nezdanil.
Nechci snižovat vědomosti pana profesora, jen mě tak napadlo, že profesor Zdeněk Nejedlý byl kdysi také velice vzdělaný pán. Pan profesor Jičínský podává stížnost k ústavnímu soudu. V ní se mimo jiné říká, že tu za socialismu žádná totalita nebyla. Proč tedy on sám podepisoval chartu 77? Bojoval proti režimu, který nebyl tak špatný? Vždyť byl pak dva roky bez práce. Nerozumím. Podle jeho komentářů tu bylo hodně dobrého. Třeba podniková rekreace. Mám jen maturitu, ale také si něco pamatuji.




V padesátých letech jsem byl dítě. Tehdy ještě nevyráběly pečivo mamutí pekárny. Rohlík vypadal tak jak dnes takzvaný pivní rohlík. Kdo přišel na tento název, nevím. Nakonec k pivu se dá jíst leccos, proč ne rohlík. Housky byly ještě ručně pletené, určitě lepší než dnešní jakési divné žemle. Z toho by plynul závěr, že v padesátých letech bylo dobře. Byly dobré rohlíky.
Podniková rekreace? Jak pro koho. Můj táta pracoval ještě za první republiky v sociálnědemokratických odborech. Po "vítězném únoru" se nechal schlamstnout komunistickou mocí. Ta ho naštěstí brzy vyplivla ven. Jeho nejlepší kamarád v něm objevil zarytého sociálního demokrata. A hned ho také nahradil na nepříliš placeném, ale přece jenom vedoucím místě. Možná měl pod sebou 10 lidí. Budiž mu země lehká. Táta byl malá ryba, nešel do kriminálu. On i máma pocházeli z venkovské chudiny, přišli kdysi do Prahy za prací. Nešlo mu tedy narazit buržoazní původ. Tak jsem se stal synem reakcionáře. Pro takové lidi ale podnikové rekreace nebyly.
Reakcionář se dvacet let před všeobecným chalupářským boomem zakopal na chalupě v severních Čechách. Koupil zde bouračku po odsunutých Němcích a budoval. Pracoval dále v Praze, ale zde trávil většinu volného času včetně dovolených. Jezdil sem vlakem, jakási chaloupka vznikla, pěstoval tu jablka a nějaká rekreace mu asi byla ukradená. Trávili jsme tu s bratrem prázdniny. Táta byl poměrně slušný člověk, jen když mluvil o komunistech, začal být vulgární. Zřejmě měl v sobě zakódováno, že by měl nějak pracovat pro jiné. Někdy tuto chuť realizoval jako fotbalový funkcionář na úrovni pražské druhé třídy. Ale chalupa měla vždycky přednost. Když se podívám zpátky, jsem rád. Trávit volný čas jako odboráři ve filmu Anděl na horách? Ještě teď mi vyráží pupínky po těle.
Přeskočím do let sedmdesátých. Založil jsem rodinu a plodil Husákovy děti. Trochu mi tenhle termín vadí. Chtěli jsme ty děti mít, neměli jsme je kvůli zvýšeným přídavkům. Až teprve v současnosti jsem si uvědomil, že moje tři děti do té generace patří. Chalupaření jsem nepropadl, nebavilo mě to. Dovolené jsem trávil s dětmi různě, někdy i na podnikové chatě. Byla to chata bez stravování. Když bylo zrovna volno, místo jsem dostal. Byly i chaty s plnou penzí, ale tady jsem byl druhý. Vždy měli přednost lidé z vedení podniku, jejich příbuzní, kamarádi, kamarádi kamarádů, vedoucí brigád socialistické práce, prostě partičky, jaké se asi všude tvořily. Nepatřil jsem mezi ně a ani jsem patřit nechtěl. Termíny jako byl třeba Silvestr? Tam jezdili chlastat vyvolení. Pokud přišly na podnik poukazy na odborářskou rekreaci, než se nabídka vyvěsila na nástěnku, byla prostudována a probrána. Kým? No, pořád těmi stejnými. Někdy i něco spadlo pod stůl. Pro plebs.
Letní podnikový tábor pro děti? Jen pro některé. Neměl jsem v zaměstnání pracovní problémy, ale neangažoval jsem se. Volil jsem poctivě ve "volbách" kandidáty Národní fronty, ale vyhýbal jsem se schůzím, oslavám MDŽ. Vymlouval jsem se, že mám moc dětí. Každý rok jsme pro děti sháněli různé tábory. Jednou jsem se dozvěděl, že nedostanu tábor, protože naše skupina neplatí fond solidarity. Pro ty co už si toto nemohou pamatovat: Vybíraly se peníze, ty se shromažďovaly v nějakém fondu. A z peněz se dávaly prostředky na národně-osvobozenecká hnutí různě ve světě. Rozhodovali komunisti na co peníze půjdou. A tak se prý z toho platil i výcvik bojovníků za svobodu (teroristů?). Pokud jsme nic nesehnali, museli jsme prázdniny s manželkou pokrýt celé a vlastně jsme rodina byla málokdy pohromadě. Pak jsme objevili skauty. Ti sice oficiálně neexistovali, ale byli ukrytí v turistických oddílech mládeže. V tělovýchově. Tam sice občas museli dělat akce k různým výročím, ke Spartakiádě. Ale mohli za to aspoň trochu dávat dětem něco jiného než byla oficiální ideologie. Tábory byly skvělé, skutečně v přírodě. Možná, že se paradoxně pořádaly snadněji než dnes. Nebyly tolik svázány hygienickými předpisy. Ale to už je jiná otázka.
Pan profesor Jičínský je možná tak zahleděný do své práce, že leccos neviděl a nevidí. Ústavní právo je veliký obor. A on pracoval již na ústavě z roku 1960. Tehdy se rozhodl soudruh Novotný a jeho parta, že jsme už u nás vybudovali socialismus a mimo jiné jsme se z ČSR stali ČSSR. Dnes se ústavním právem zabývá v úplně jiných podmínkách. Ať se zabývá, když je sociální demokracie přesvědčená o jeho nenahraditelnosti a on je řádně zvolen. Ale ať nekáže nesmysly o výhodách, které měli normální lidé.





Žádné komentáře: