Dost mě zajímá otázka domácího násilí. Proč vlastně tato záležitost existuje? Nerozumím tomu.
Časopis Týden měl tento problém nedávno jako téma. Pročetl jsem si názory čtenářů a měl jsem v hlavě maglajz. Připadalo mi, že jsem někde ve výčepu, kde se opilí fanoušci hádají jestli jsou blbější Sparťani nebo Slávisti. Někteří diskutující byli doslova opilí svou pravdou. Najednou se problém domácího násilí vytratil. Ženské jsou slepice, chlapi darebáci. Odešel jsem s holým zadkem. Manželka mě okradla. Soudkyně byla nespravedlivá. Ty jsi blbá. Manžel byl celý tchán. Takové argumenty padaly. Pokud někdo napsal jakýsi pokus o objektivní názor, byl v lepším případě ignorován, v horším překřičen. Jeden z diskutujících byl strašně přesvědčen o své pravdě. Jestli se takhle choval v manželství, nedivím se, že mu žena zahnula. Najednou jde i o majetek. Někdo si sám sobě dělá alibi, že je právě on ten lepší. Mně osobně se zdánlivě pěkné manželství najednou po letech také rozpadlo. A vím, že málokdy je vina jen na jedné straně.
Časopis Týden měl tento problém nedávno jako téma. Pročetl jsem si názory čtenářů a měl jsem v hlavě maglajz. Připadalo mi, že jsem někde ve výčepu, kde se opilí fanoušci hádají jestli jsou blbější Sparťani nebo Slávisti. Někteří diskutující byli doslova opilí svou pravdou. Najednou se problém domácího násilí vytratil. Ženské jsou slepice, chlapi darebáci. Odešel jsem s holým zadkem. Manželka mě okradla. Soudkyně byla nespravedlivá. Ty jsi blbá. Manžel byl celý tchán. Takové argumenty padaly. Pokud někdo napsal jakýsi pokus o objektivní názor, byl v lepším případě ignorován, v horším překřičen. Jeden z diskutujících byl strašně přesvědčen o své pravdě. Jestli se takhle choval v manželství, nedivím se, že mu žena zahnula. Najednou jde i o majetek. Někdo si sám sobě dělá alibi, že je právě on ten lepší. Mně osobně se zdánlivě pěkné manželství najednou po letech také rozpadlo. A vím, že málokdy je vina jen na jedné straně.
Vadí mi hlavně absence tolerance. Navzájem se neposloucháme. Přečteme si jiný názor než máme my a hned vyletíme jak čertík z krabičky. Pisatel je vůl a já mu to teď vytmavím. Možná bychom si měli uvědomit, že jestli se něco chceme dozvědět, měli bychom číst, poslouchat právě jiné názory. Než označíme názorového protivníka za pitomce, zamysleme se a reagujme třeba druhý den.
Nedostatek tolerance. Narazíme na ni všude. Pochybuji, že by se to netýkalo třeba mne. Nežiju ve vzduchoprázdnu. Možná si to uvědomuji, ale určitě by se našlo dost lidí, kteří by mi řekli: "Vždyť jsi stejný".
Tak si tu sypu popel na hlavu, kritizuji obyčejné lidi, kteří se dostanou do určité životní situace a těžko ji zvládají. Kolik je v televizích diskusních pořadů, kde se předvádějí lidé, kteří mají moc zákonodárnou. Určují pravidla, kterými bychom se měli řídit. Tam už tolerance je pojem úplně neznámý. Na základní škole jsme někteří syčáci na záchodě závodili, kdo dočůrá výš. Občas jsme se u toho pohádali či dokonce poprali. Nakonec nás chytli a dostali jsme dvojku z chování. Snad jsme z toho vyrostli. Když vidím naši politickou elitu, mám dojem, že jich je hodně ještě na tom záchodku. Před kamerami se vytahují, čekají na sebemenší zaváhání soupeře. A pak ho zesměšní, zašlápnou a kdyby dotyčný upadl, ještě do něj kopnou. Vysoká škola ne-tolerance. Jako odporné považuji, že s tím televize otravuje v době nedělního oběda. Dávám přednost řízku, vepřové, svíčkové atd. Mohlo by se mi z těch keců udělat špatně. Vím, že předvolební boj v USA je ještě horší. A stejné je to prakticky po celém světě. Nedá se s tím nic dělat? Možná ne, ale přesto se mi to nemusí líbit.
Chtěl jsem se věnovat domácímu násilí a skončil jsem na školním záchodku. Takhle se často ubírá diskuse u piva. Ale já sedím doma u počítače, nikdo mi do psaní nemluví, pivo otevřené nemám. Pokud někdo z mladších by náhodou dočetl až sem, dejte pozor! Takhle vám můžou pochodovat myšlenky, až se překulíte přes šedesátku.
Nedostatek tolerance. Narazíme na ni všude. Pochybuji, že by se to netýkalo třeba mne. Nežiju ve vzduchoprázdnu. Možná si to uvědomuji, ale určitě by se našlo dost lidí, kteří by mi řekli: "Vždyť jsi stejný".
Tak si tu sypu popel na hlavu, kritizuji obyčejné lidi, kteří se dostanou do určité životní situace a těžko ji zvládají. Kolik je v televizích diskusních pořadů, kde se předvádějí lidé, kteří mají moc zákonodárnou. Určují pravidla, kterými bychom se měli řídit. Tam už tolerance je pojem úplně neznámý. Na základní škole jsme někteří syčáci na záchodě závodili, kdo dočůrá výš. Občas jsme se u toho pohádali či dokonce poprali. Nakonec nás chytli a dostali jsme dvojku z chování. Snad jsme z toho vyrostli. Když vidím naši politickou elitu, mám dojem, že jich je hodně ještě na tom záchodku. Před kamerami se vytahují, čekají na sebemenší zaváhání soupeře. A pak ho zesměšní, zašlápnou a kdyby dotyčný upadl, ještě do něj kopnou. Vysoká škola ne-tolerance. Jako odporné považuji, že s tím televize otravuje v době nedělního oběda. Dávám přednost řízku, vepřové, svíčkové atd. Mohlo by se mi z těch keců udělat špatně. Vím, že předvolební boj v USA je ještě horší. A stejné je to prakticky po celém světě. Nedá se s tím nic dělat? Možná ne, ale přesto se mi to nemusí líbit.
Chtěl jsem se věnovat domácímu násilí a skončil jsem na školním záchodku. Takhle se často ubírá diskuse u piva. Ale já sedím doma u počítače, nikdo mi do psaní nemluví, pivo otevřené nemám. Pokud někdo z mladších by náhodou dočetl až sem, dejte pozor! Takhle vám můžou pochodovat myšlenky, až se překulíte přes šedesátku.
BLOG TÝDEN
Žádné komentáře:
Okomentovat